Jeremjáš 31:1–40
31 „V tom čase,“ je Jehovův výrok, „se stanu Bohem všech izraelských rodin; a pokud jde o ně, oni se stanou mým lidem.“+
2 Tak řekl Jehova: „Lid vytvořený těmi, kdo přežili meč, nalezl přízeň v pustině,+ když Izrael kráčel,* aby dosáhl spočinutí.“+
3 Zdaleka se mi objevil Jehova [a řekl]: „A zamiloval jsem si tě* láskou na neurčitý čas.+ Proto jsem tě přitahoval milující laskavostí.*+
4 Ještě tě znovu vybuduji a skutečně budeš znovu vybudována,+ izraelská panno. Ještě se okrášlíš svými tamburínami a skutečně vyjdeš v tanci těch, kdo se smějí.+
5 Ještě budeš sázet vinice na samařských horách.+ Sadaři budou jistě sázet a začnou [je] užívat.+
6 Existuje totiž den, kdy pozorovatelé v hornatém kraji Efrajima skutečně zvolají: ‚Vstaňte a pojďme k Sionu, k Jehovovi, našemu Bohu.‘“+
7 Tak totiž řekl Jehova: „Hlasitě volejte k Jákobovi s radováním a pronikavě volejte v čele národů.+ Zvěstujte [to].+ Vzdávejte chválu a říkejte: ‚Jehovo, zachraň svůj lid, ostatek z Izraele.‘+
8 Hle, vyvádím je ze severní země+ a sesbírám je z nejodlehlejších končin země.+ Bude mezi nimi slepý a chromý, těhotná žena a rodička, všichni spolu.+ Vrátí se sem jako velký sbor.+
9 Přijdou s pláčem+ a já je přivedu s [jejich] snažnými prosbami o přízeň. Přiměji je, aby kráčeli k říčním údolím s vodou,+ pravou cestou, na které nebudou přivedeni ke klopýtnutí. Vždyť jsem se stal Izraeli Otcem;+ a pokud jde o Efrajima, on je můj prvorozený.“+
10 Slyšte Jehovovo slovo, národy, a vyprávějte [je] mezi dalekými ostrovy*+ a říkejte: „Ten, který Izrael rozptýlil, jej sám sesbírá+ a jistě jej bude opatrovat jako pastýř své stádo.+
11 Vždyť Jehova skutečně vyplatí Jákoba+ a vyžádá ho z ruky někoho silnějšího, než je on.+
12 A jistě přijdou a budou radostně volat na sionské výšině+ a rozzáří se nad Jehovovou dobrotou,+ nad obilím a nad mladým vínem+ a nad olejem a nad mláďaty* bravu a skotu.+ A jejich duše se prostě stane podobnou dobře zavlažené zahradě,+ a už neochabnou.“+
13 „V tom čase se panna bude radovat tancem, mladí muži a starci také, všichni spolu.+ A změním jejich truchlení v jásot a utěším je a přiměji je, aby se radovali, vzdáleni svému zármutku.+
14 A prosytím duši kněží tučností,+ a můj vlastní lid se nasytí mou dobrotou,“+ je Jehovův výrok.
15 „Tak řekl Jehova: ‚V Ramě+ je slyšet hlas, nářek a hořký pláč;+ Ráchel+ pláče nad svými syny.+ Odmítla se dát utěšit nad svými syny,+ protože už nejsou.‘“+
16 Tak řekl Jehova: „‚Zdrž svůj* hlas od pláče a své oči od slz,+ neboť existuje odměna za tvou činnost,‘ je Jehovův výrok, ‚a oni se jistě vrátí ze země nepřítele.‘+
17 ‚A existuje naděje+ pro tvou budoucnost,‘ je Jehovův výrok, ‚a synové se jistě vrátí na své vlastní území.‘“+
18 „Opravdu jsem slyšel Efrajima, jak nad sebou úpí:+ ‚Vedl jsi mě k nápravě, abych byl napraven,+ jako tele, které nebylo cvičeno.+ Způsob, abych se obrátil zpět, a já se pohotově obrátím zpět,+ neboť jsi Jehova, můj Bůh.+
19 Potom, co jsem se obrátil zpět, jsem totiž pocítil lítost;+ a potom, co jsem byl doveden k poznání, jsem [se] pleskl do stehna.+ Zastyděl jsem se a také jsem se cítil pokořen,+ neboť jsem nesl pohanu svého mládí.‘“+
20 „Je mi Efrajim drahocenným synem nebo dítětem, s nímž se zachází laskavě?+ Vždyť do té míry, jak jsem mluvil proti němu, na něho budu zcela jistě dále pamatovat.+ Proto se pro něho rozbouřila má střeva.+ Rozhodně se nad ním slituji,“+ je Jehovův výrok.
21 „Postav si* označení cesty. Umísti si ukazatele.+ Upni se srdcem k silnici, cestě, jíž budeš muset jít.*+ Vrať se, izraelská panno. Vrať se do těchto svých měst.+
22 Jak dlouho se budeš obracet sem a tam,+ nevěrná dcero?+ Vždyť Jehova stvořil na zemi novou věc: pouhá žena bude dotírat na zdatného muže.“*
23 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Ještě řeknou v Judově zemi a v jeho městech toto slovo, až shromáždím jejich zajatce: ‚Kéž ti* Jehova žehná,+ spravedlivé bydliště,+ svatá horo.‘+
24 A budou v ní* bydlet Juda a všechna jeho města, všichni spolu, rolníci, a ti, kteří se vydali se stádem.+
25 Prosytím totiž unavenou duši a každou ochablou duši naplním.“+
26 Při tom jsem se probudil a začal jsem vidět; a pokud jde o můj spánek, ten mi byl příjemný.
27 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a oseji izraelský dům a judský dům semenem člověka a semenem domácího zvířete.“+
28 „A stane se, že právě jak jsem byl vůči nim ostražitý,+ abych vykořeňoval a bořil a strhával a ničil a poškozoval,+ tak budu vůči nim ostražitý, abych stavěl a sázel,“+ je Jehovův výrok.
29 „V těch dnech už nebudou říkat: ‚To otcové jedli nezralé hrozny, ale zuby trnuly* synům.‘+
30 Ale každý zemře za své vlastní provinění.+ Kdo bude jíst nezralé hrozny, tomu budou trnout zuby.“
31 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a uzavřu* s izraelským domem+ a s judským domem+ novou smlouvu;*+
32 ne takovou, jakou [byla] smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich praotci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země,+ ‚má smlouva, kterou oni porušili,+ ačkoli* jsem je měl v manželském vlastnictví,‘*+ je Jehovův výrok.“
33 „Vždyť to je ta smlouva,+ kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,“+ je Jehovův výrok. „Vložím svůj zákon do nich,+ a napíši jim jej do srdce.*+ A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“+
34 „A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra+ a říkat: ‚Poznejte Jehovu!‘,+ neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich,“+ je Jehovův výrok. „Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“+
35 Tak řekl Jehova, Dárce slunce pro světlo ve dne,+ ustanovení*+ měsíce+ a hvězd pro světlo v noci,+ Ten, který vzdouvá moře, aby se jeho vlny rozbouřily,+ Ten, jehož jméno je Jehova vojsk:+
36 „‚Kdyby mohly být z [místa] přede mnou odstraněny tyto předpisy,‘+ je Jehovův výrok, ‚mohli by se podobně ti, kdo jsou Izraelovým semenem, přestat prokazovat být provždy přede mnou národem.‘“+
37 Tak řekl Jehova: „‚Kdyby se dala změřit nebesa nahoře a daly se prozkoumat základy země dole,+ sám bych také mohl zavrhnout celé Izraelovo semeno kvůli všemu, co udělali,‘+ je Jehovův výrok.“
38 „Pohleď, přicházejí* dny,“ je Jehovův výrok, „a město bude jistě postaveno+ Jehovovi od věže Chananel+ po Nárožní bránu.+
39 A provazec k měření+ ještě opravdu vyjde přímo k pahorku Gareb a jistě půjde kolem ke Goa.
40 A celá nížina mrtvol+ a tučného popela+ a všechny terasy až po říční údolí Kidron,+ až k nároží Koňské brány*+ směrem k východu slunce, budou něčím svatým Jehovovi.+ Nebude to již nikdy vykořeněno ani to nebude strženo až na neurčitý čas.“+
Poznámky
^ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
^ Nebo „věrně oddanou láskou“. Heb. chaʹsedh.
^ Nebo „pobřežními zeměmi“.
^ Dosl. „syny“.
^ „Svůj“, ž r., j. č., vztahuje se na „Ráchel“.
^ „Postav si“, ž. r., j. č., vztahuje se na „pannu“.
^ Nebo „cestě, po níž jsi šla“.
^ „Zdatného muže.“ Heb. gaʹver.
^ „Ti“, m. r., j. č.
^ „Ní“, vztahuje se na „zemi“.
^ Dosl. „otupěly“.
^ Dosl. „rozseknu“.
^ „Novou smlouvu.“ Heb. berithʹ chadha·šahʹ.
^ Dosl. „a“.
^ „Jsem je měl v manželském vlastnictví“, MVg; T „jsem v nich pro sebe nacházel zalíbení“; LXX „jsem se přestal o ně starat“; Sy „jsem jimi opovrhl“.
^ „Jistě vložím své zákony do jejich mysli a napíši je na jejich srdce“, LXX.
^ „Ustanovení“, MTSyVg; LXX a jeden heb. rkp. vynechávají.
^ „Přicházejí“, MmarginTLXXSyVg a 48 heb. rkp. V heb. je participium, pro které v M nejsou uvedeny souhlásky; byly však připojeny samohláskové značky, které ukazují, že se zde má číst „přicházejí“. Je to qere, ale ne ketib (čteno, ale nenapsáno).
^ Nebo „bráně koní“.
