Jeremjáš 33:1–26

33  A Jehovovo slovo začalo k Jeremjášovi přicházet podruhé, když byl ještě zavřen na Nádvoří stráže,+ a říkalo:  „Tak řekl Jehova, Původce+ [země],* Jehova, který ji utvářel,+ aby ji pevně založil,+ a jehož jméno je Jehova:+  ‚Volej ke mně a odpovím ti*+ a pohotově ti povím velké a nepochopitelné věci, které jsi neznal.‘“+  „Tak totiž řekl Jehova, BŮH Izraele, o domech tohoto města a o domech judských králů, které jsou strhávány kvůli obléhacím náspům a kvůli meči;+  [o] těch, kteří přicházejí bojovat proti Chaldejcům a plnit místa mrtvolami lidí,* které jsem srazil ve svém hněvu a ve svém vzteku,+ a kvůli jejichž veškeré špatnosti jsem skryl svůj obličej před tímto městem:+  ‚Hle, přináším mu zotavení a zdraví;+ a uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy.+  A přivedu zpět judské zajatce a izraelské zajatce+ a zbuduji je právě jako na začátku.+  A očistím je od všeho jejich provinění, jímž proti mně hřešili,+ a odpustím všechna jejich provinění, jimiž proti mně hřešili a jimiž proti mně přestupovali.+  A ono se mi jistě stane jménem jásotu,+ chválou a krásou vůči všem národům země, které uslyší o vší dobrotě, kterou jim prokazuji.+ A jistě se budou děsit+ a znepokojovat+ kvůli vší dobrotě a kvůli všemu pokoji, který mu prokazuji.‘“+ 10  „Tak řekl Jehova: ‚Na tomto místě, o němž budete říkat, že je pusté, bez člověka* a bez domácího zvířete, v judských městech a na ulicích Jeruzaléma, které jsou zpustošené,+ bez člověka a bez obyvatele a bez domácího zvířete, bude ještě slyšet+ 11  zvuk jásotu a zvuk radování,+ hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kdo říkají: „Chvalořečte Jehovovi vojsk, neboť Jehova je dobrý,+ vždyť jeho milující laskavost* je na neurčitý čas!“‘+ ‚Budou přinášet oběť díkůvzdání do Jehovova domu,+ neboť přivedu zpět zajatce země právě jako na začátku,‘+ řekl Jehova.“ 12  „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Na tomto pustém místě bez člověka, a dokonce [bez] domácího zvířete,+ a ve všech jeho městech ještě vznikne pastvina [pro] pastýře, kteří nechávají stádo bravu ulehnout.‘+ 13  ‚Ve městech hornatého kraje, ve městech nížiny+ a v jižních městech+ a v Benjamínově zemi+ a v okolí Jeruzaléma+ a v judských městech+ budou ještě stáda bravu procházet pod rukama toho, kdo počítá,‘+ řekl Jehova.“ 14  „‚Pohleď, přicházejí dny,‘+ je Jehovův výrok, ‚a jistě vykonám dobré slovo, které jsem mluvil o izraelském domě+ a o judském domě.+ 15  V těch dnech a v tom čase nechám vyrašit pro Davida spravedlivý výhonek,+ a ten bude jistě vykonávat právo a spravedlnost v zemi.*+ 16  V těch dnech bude Juda zachráněn+ a Jeruzalém bude přebývat v bezpečí.+ A takto bude nazván: Jehova je naše spravedlnost.‘“*+ 17  „Vždyť tak řekl Jehova: ‚V Davidově případě nebude odříznut muž, který by seděl* na trůnu izraelského domu.+ 18  A v případě kněží, Levitů,* nebude přede mnou odříznut muž, který by obětoval celou zápalnou oběť a přinášel dým s obilnou obětí a vždy* dával oběť.‘“+ 19  A Jehovovo slovo přicházelo k Jeremjášovi dál a říkalo: 20  „Tak řekl Jehova: ‚Kdybyste mohli zrušit mou smlouvu dne a mou smlouvu noci, dokonce aby den a noc nenastaly ve svůj čas,+ 21  podobně by mohla být zrušena má vlastní smlouva s mým sluhou Davidem,+ takže by [nakonec] neměl syna, který by kraloval na jeho trůnu;+ také s Levity, kněžími, mými služebníky.+ 22  Právě jako se nedá spočítat nebeské vojsko ani změřit mořský písek,+ tak rozmnožím semeno svého sluhy Davida a Levity, kteří mi slouží.‘“+ 23  A Jehovovo slovo dále přicházelo k Jeremjášovi a říkalo: 24  „Neviděl jsi, co mluvili ti z tohoto lidu, když říkali: ‚Ty dvě rodiny, které Jehova vyvolil,+ ty také zavrhne‘? A s mým vlastním lidem stále zacházejí s neúctou,+ aby už před nimi nadále nebyl národem. 25  Tak řekl Jehova: ‚Kdyby to nebyla skutečnost, že jsem ustanovil svou vlastní smlouvu dne a noci,+ ustanovení nebe a země,+ 26  tak bych také zavrhl i semeno Jákoba a mého sluhy Davida,+ takže bych z jeho semene* nevzal panovníky nad semenem Abrahama, Izáka a Jákoba. Shromáždím totiž jejich zajatce+ a slituji se nad nimi.‘“+

Poznámky

Dosl. „její“.
„Ti“, m. r., j. č.
Lidí.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
„Člověka.“ Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „jeho věrně oddaná láska“. Heb. chas·dóʹ.
Heb. ba·ʼaʹrec.
Dosl. „muž sedící“. Heb. ʼiš jo·ševʹ.
Dosl. „po všechny dny“. Heb. kol-hai·ja·mimʹ.
Nebo „levitských kněží“.
Nebo „potomstva; dalšího pokolení“.