Jeremjáš 34:1–22

34  Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy, když babylónský král Nebukadrecar+ a všechna jeho vojenská síla+ a všechna království země, panství pod jeho rukou,+ a všechny národy bojovali proti Jeruzalému a proti všem jeho městům,+ říkalo:  „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Jdi* a řekneš judskému králi Sedekjášovi,+ ano, řekneš mu: „Tak řekl Jehova: ‚Pohleď, vydávám toto město do ruky babylónského krále,+ a spálí je ohněm.+  A sám z jeho ruky neunikneš, protože budeš zcela jistě chycen a budeš vydán do jeho ruky.+ A tvé vlastní oči uvidí dokonce oči babylónského krále+ a jeho vlastní ústa budou mluvit dokonce s tvými ústy, a přijdeš do Babylóna.‘  Slyš však Jehovovo slovo, judský králi Sedekjáši:+ ‚Tak o tobě řekl Jehova: „Nezemřeš mečem.  Zemřeš v pokoji;+ a jako se pálilo za tvé otce, dřívější krále, kteří byli před tebou,+ tak budou pálit+ za tebe a v nářku+ nad tebou budou říkat ‚Běda, pane!‘,+ neboť ‚sám jsem mluvil právě to slovo‘, je Jehovův výrok.“‘“‘“  A prorok Jeremjáš přistoupil k tomu, aby mluvil v Jeruzalémě všechna ta slova+ k judskému králi Sedekjášovi,  když vojenské síly babylónského krále bojovaly proti Jeruzalému a proti všem judským městům, která zůstala,+ proti Lakiši+ a proti Azece;+ vždyť z judských měst zůstala+ právě ta opevněná města.+  Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy potom, co král Sedekjáš uzavřel smlouvu se vším lidem, který byl v Jeruzalémě, aby jim vyhlásil svobodu,*+  aby každý nechal volně odejít svého sluhu a každý svou služku, Hebrejce+ a Hebrejku, aby je nepoužíval jako sluhy, totiž Žida, který je jeho bratr.+ 10  Poslechla tedy všechna knížata+ a všechen lid, který vstoupil do smlouvy, aby každý nechal volně odejít svého sluhu a každý svou služku, aby je už nepoužíval jako sluhy, a přistoupili k tomu, aby poslechli a aby [je] propustili.+ 11  Ale potom se obrátili+ a začali přivádět zpět sluhy a služky, které nechali volně odejít, a podřizovali si je jako sluhy a služky.+ 12  K Jeremjášovi tudíž od Jehovy přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 13  „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Já jsem uzavřel smlouvu s vašimi praotci+ v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ z domu sluhů,*+ a řekl jsem: 14  „Na konci sedmi* let byste měli každý propustit svého bratra,+ Hebrejce,+ který ti byl prodán+ a který ti šest let sloužil; a necháš ho od sebe volně odejít.“ Ale vaši praotcové mi nenaslouchali ani nenaklonili své ucho.+ 15  A sami se dnes otáčíte a činíte, co je v mých očích přímé, tím, že každý vyhlašujete svobodu svému druhovi, a uzavíráte přede mnou smlouvu+ v domě, nad nímž se vzývá mé jméno.+ 16  Potom se obracíte zpět+ a znesvěcujete mé jméno+ a přivádíte zpět každý svého sluhu a každý svou služku, které jste nechali volně odejít podle libosti jejich duše,* a podřizujete si je, aby se stali vašimi sluhy a služkami.‘+ 17  Proto tak řekl Jehova: ‚Vy jste mě neposlechli, a dále nevyhlašujete svobodu+ každý svému bratrovi a každý svému druhovi. Hle, vyhlašuji vůči vám svobodu,‘+ je Jehovův výrok, ‚meči,+ moru+ a hladu,+ a jistě vás dám všem královstvím země k třesení.+ 18  A vydám muže,* kteří obešli mou smlouvu+ v tom, že neprovedli slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli* [s] teletem, jež rozpůlili,+ aby prošli mezi jeho kusy,+ 19  [totiž] judská knížata a jeruzalémská knížata,+ dvorní úředníky a kněze a všechen lid země,* kteří procházeli mezi kusy telete — 20  ano, vydám je do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jejich duši;+ a jejich mrtvá těla se stanou potravou pro nebeské létající tvory a pro zemská zvířata.+ 21  A judského krále Sedekjáše+ a jeho knížata vydám do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jejich duši, a do ruky vojenských sil babylónského krále,+ které se od vás stahují.‘+ 22  ‚Hle, velím,‘ je Jehovův výrok, ‚a jistě je přivedu zpět k tomuto městu,+ a budou proti němu bojovat a dobudou je a spálí je ohněm;+ a z judských měst udělám opuštěný úhor bez obyvatele.‘“+

Poznámky

Viz 2:2, ppč. „Jdi“.
Nebo „propuštění“. Heb. derórʹ.
Nebo „otroků“.
„Sedmi“, MTSyVg; LXX „šesti“.
Nebo „kam chtěli“. Dosl. „volně podle jejich duše“. Srovnej 5Mo 21:14 ppč.
Muže.“ Heb. ha·ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
Dosl. „rozsekli“. Heb. kor·th; stejné slovo jako výraz pro rozpůlení telete.
Lid země.“ Heb. ʽam ha·ʼaʹrec.