Jeremjáš 42:1–22
42 Potom se všichni velitelé vojenských sil a Jochanan,+ syn Kareachův, a Jezanjáš,*+ syn Hošajášův,+ a všechen lid od nejmenšího až po největšího přiblížili
2 a řekli proroku Jeremjášovi: „Kéž před tebe, prosím, padne naše žádost o přízeň, a modli se přece v náš prospěch k Jehovovi, svému Bohu,+ ve prospěch všeho tohoto ostatku, vždyť nás zůstalo pár z mnohých,+ právě jak nás vidí tvé oči.
3 A kéž nám Jehova, tvůj Bůh, poví o cestě, kterou bychom měli kráčet, a o tom, co bychom měli dělat.“+
4 Na to jim prorok Jeremjáš řekl: „Slyšel jsem. Hle, modlím se k Jehovovi, vašemu Bohu, podle vašich slov;+ a jistě se stane, že vám povím o každém slovu, které vám dá Jehova v odpověď.+ Nezadržím před vámi ani slovo.“+
5 A oni, oni řekli Jeremjášovi: „Kéž se Jehova prokáže být pravým a věrným svědkem proti nám,+ jestliže neuděláme přesně podle každého slova, s nímž tě k nám pošle Jehova, tvůj Bůh.+
6 Ať dobré nebo špatné, poslechneme hlas Jehovy, našeho Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám vedlo dobře, protože posloucháme hlas Jehovy, našeho Boha.“+
7 A na konci deseti dnů se stalo, že Jehovovo slovo začalo přicházet k Jeremjášovi.+
8 Zavolal tedy Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele vojenských sil, kteří byli s ním, a všechen lid od nejmenšího až po největšího;+
9 a přikročil k tomu, aby jim řekl: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele, k němuž jste mě poslali, abych nechal před něho padnout vaši žádost o přízeň:+
10 ‚Jestliže budete zcela jistě dál bydlet v této zemi,+ také vás zbuduji a nestrhnu [vás] a zasadím vás a nevykořením [vás];+ vždyť zcela jistě pocítím lítost nad neštěstím, které jsem vám způsobil.+
11 Nebojte se babylónského krále, z něhož máte strach.‘+
‚Nebojte se ho,‘+ je Jehovův výrok, ‚vždyť jsem s vámi, abych vás zachránil a osvobodil vás z jeho ruky.+
12 A dám vám [projevy] milosrdenství, a on se nad vámi jistě smiluje a vrátí vás na vaši vlastní půdu.+
13 Říkáte-li však: „Ne, nebudeme v této zemi bydlet!“, abyste neposlechli hlas Jehovy, svého Boha,+
14 a říkáte: „Ne, ale vstoupíme do egyptské země,+ kde neuvidíme válku a neuslyšíme zvuk rohu a nebudeme hladovět po chlebu; a tam budeme bydlet“;+
15 ano, slyš teď proto Jehovovo slovo, ostatku z Judy. Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Jestliže sami rozhodně zaměříte svůj obličej na to, abyste vstoupili do Egypta, a skutečně tam vstoupíte, abyste tam přebývali jako [někdo] cizí,+
16 stane se také, že právě ten meč, kterého se bojíte, vás dostihne tam v egyptské zemi,+ a právě ten hladomor, kterého se lekáte, vás bude těsně následovat do Egypta;+ a tam zemřete.+
17 A stane se, že všichni muži, kteří zaměřili svůj obličej na to, aby vstoupili do Egypta a přebývali tam jako [někdo] cizí, ti zemřou mečem, hladem a morem;+ a nebudou mít nikoho, kdo by přežil nebo unikl, kvůli neštěstí, jež na ně uvádím.“‘+
18 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Právě jak se můj hněv a můj vztek vylil na obyvatele Jeruzaléma,+ tak se vyleje můj vztek na vás kvůli vašemu vstupu do Egypta, a jistě se stanete kletbou a předmětem úžasu a zlořečením a pohanou+ a již nikdy toto místo neuvidíte.‘+
19 Jehova mluvil proti tobě, ostatku z Judy. Nevstupujte do Egypta.+ Měli byste rozhodně vědět, že jsem dnes proti vám vydal svědectví,+
20 že jste se dopustili provinění proti svým duším;*+ sami jste mě totiž poslali k Jehovovi, svému Bohu, a řekli: ‚Modli se v náš prospěch k Jehovovi, našemu Bohu; a podle všeho, co říká Jehova, náš Bůh, nám pověz, a my [to] tak jistě uděláme.‘+
21 A dnes vám to povídám, ale jistě neuposlechnete hlas Jehovy, svého Boha, ani cokoli, s čím mě k vám poslal.+
22 A teď byste rozhodně měli vědět, že zemřete mečem,+ hladem a morem na místě, kam opravdu s potěšením vstoupíte, abyste [tam] přebývali jako [někdo] cizí.“+
Poznámky
^ „Proti svým duším.“ Heb. benaf·šó·thé·khemʹ; řec. psy·chaisʹ; lat. aʹni·mas. Viz dodatek 4A.
