Jeremjáš 48:1–47
48 Tak řekl Jehova vojsk,+ BŮH Izraele, pro Moab:+ „Běda Nebu,+ vždyť bylo vypleněno! Kirjatajim+ byl zahanben, byl dobyt. Bezpečná výšina byla zahanbena a byla zděšena.+
2 Pro Moab už není žádná chvála.+ V Chešbonu+ proti němu vymysleli neštěstí: ‚Pojďte a odřízněme jej, ať není národem.‘+
I ty, Madmene, bys měl mlčet. Za tebou kráčí meč.
3 Je tu zvuk křiku z Choronajimu,+ plenění a velké zhroucení.
4 Moab byl zlomen.+ Jeho maličcí způsobili, že bylo slyšet křik.
5 Vždyť cestou nahoru do Luchitu+ se stoupá s pláčem — je tu pláč. Vždyť cestou dolů z Choronajimu je tísnivý křik nad zhroucením,+ který lidé slyšeli.
6 Dejte se na útěk; opatřete únik pro své duše,*+ a měli byste se stát podobnými jalovci* v pustině.+
7 Protože tvá* důvěra je ve tvých dílech a ve tvých pokladech, také sám budeš dobyt.+ A Kemoš+ jistě vyjde do vyhnanství,+ současně jeho kněží a jeho knížata.+
8 A plenitel přijde na každé město+ a žádné město nebude moci uniknout.+ A nížina jistě zanikne a rovina bude vyhlazena, věc, kterou řekl Jehova.
9 Dejte Moabu označení cesty, vždyť vyjde, až se rozpadne v trosky;+ a jeho města, ta se stanou pouhým předmětem úžasu [a] nikdo v nich nebude bydlet.+
10 Ať je proklet ten, kdo provádí Jehovovo poslání nedbale;+ a ať je proklet ten, kdo zdržuje svůj meč od krve!
11 Moabci* byli od svého* mládí v poklidu+ a zůstávají nerušení* na své sedlině.+ A nebyli vyprázdněni z jedné nádoby do jiné nádoby a neodešli do vyhnanství. Proto se v nich* zastavila jejich chuť a ani jejich vůně se nezměnila.
12 ‚Pohleď proto, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a pošlu k nim ty, kdo převrhávají [nádoby], a jistě je převrhnou;+ a jejich nádoby vyprázdní a jejich* velké džbány rozrazí na kusy.
13 A Moabci se budou muset stydět za Kemoše,+ právě jako se ti z izraelského domu zastyděli za svou důvěru, Betel.+
14 Jak se opovažujete říci: „Jsme silní muži+ a muži se životní energií pro válku“?‘
15 ‚Moab byl vypleněn a kdosi vytáhl proti jeho vlastním městům.+ A jejich nejvybranější mladí muži sestoupili na porážku,‘+ je výrok Krále, jehož jméno je Jehova vojsk.+
16 Pohroma Moabců je nablízku a jejich neštěstí, to opravdu velmi spěchá.+
17 Všichni kolem nich jim budou muset projevovat účast, ano všichni, kdo znají jejich jméno.+ Řekněte: ‚Jak byl zlomen prut síly, hůl krásy!‘+
18 Sestup ze slávy a posaď se v žízni, obyvatelko dibonské+ dcery;+ neboť proti tobě přišel plenitel Moabu. Opravdu zničí tvá opevněná místa.+
19 Zastav se a vyhlížej cestu, obyvatelko Aroeru.+ Zeptej se toho, kdo prchá, a té, která uniká. Řekni: ‚Co se přihodilo?‘+
20 Moab byl zahanben, vždyť byl postižen zděšením.+ Kvílej a křič. Povězte v Arnonu,+ že Moab byl vypleněn.
21 A do země rovinné krajiny přišel soud,+ do Cholonu a do Jahacu*+ a proti Mefaatu+
22 a proti Dibonu+ a proti Nebu+ a proti Bet-diblatajimu
23 a proti Kirjatajimu+ a proti Bet-gamulu a proti Bet-meonu+
24 a proti Kerijotu+ a proti Bocře+ a proti všem městům moabské země, těm dalekým a těm blízkým.
25 ‚Moabův roh byl uťat+ a jeho vlastní paže byla zlomena,‘+ je Jehovův výrok.
26 ‚Opijte ho,+ vždyť se vypínal proti Jehovovi;+ a Moab se plácá ve svých zvratcích+ a stal se předmětem posměchu, ano on.
27 A nestal se ti* Izrael pouhým předmětem posměchu?+ Nebo se nalézal* mezi vyloženými zloději?+ Vždyť ses otřásal právě tak často, jak jsi mluvil proti němu.
28 Opusťte města a přebývejte na skalním útesu,+ obyvatelé Moabu, a staňte se podobnými holubici, která si dělá hnízdo v krajích ústí prohlubně.‘“+
29 „Slyšeli jsme o Moabově pýše+ — je velmi domýšlivý —, o jeho výšce a o jeho pýše a o jeho domýšlivosti a o povýšenosti jeho srdce.“+
30 „‚Sám jsem poznal jeho rozlícení,‘ je Jehovův výrok, ‚a tak to nebude; jeho prázdné povídání+ — právě tak to opravdu neudělají.+
31 Proto budu kvílet nad Moabem a pro Moab jako celek budu křičet.+ Bude se jistě úpět pro muže z Kir-cheresu.+
32 Více než pláčem pro Jazer+ budu plakat pro tebe, révo ze Sibmy.+ Tvé vlastní vzkvétající odnože překročily moře. Dosáhly k moři — [k] Jazeru.+ Na tvé letní plody+ a na tvé vinobraní padl plenitel.+
33 A ze sadu a z moabské země bylo odňato radování a radost.+ A způsobil jsem, že ve vinných lisech přestalo [být] víno.+ Nikdo nebude s křikem šlapat. Ten křik nebude žádný křik.‘“+
34 „‚Od křiku v Chešbonu+ až po Eleale,+ až po Jahac+ vydali svůj hlas,+ od Coaru+ až po Choronajim,+ po Eglat-šelišiju;+ vždyť i vody Nimrim+ se stanou pouhými spouštěmi.
35 A způsobím, aby v Moabu přestal,‘ je Jehovův výrok, ‚ten, kdo přináší oběť na výšinu, a ten, kdo přináší obětní dým svému bohu.*+
36 Proto se bude mé vlastní srdce bouřit kvůli Moabovi právě jako flétny;+ a pro muže z Kir-cheresu+ bude i mé srdce bouřit právě jako flétny. Proto jistě zanikne i hojnost, kterou vytvořil.+
37 Vždyť na každé hlavě je lysina+ a každý vous je ostříhán.+ Na všech rukou jsou řezné [rány]+ a na bocích je pytlovina!‘“+
38 „‚Na všech moabských střechách a na jeho veřejných prostranstvích — všude — se běduje;+ rozbil jsem totiž Moab právě jako nádobu, v níž není potěšení,‘+ je Jehovův výrok.
39 ‚Jak jen se zděsil!* Kvílejte! Jak jen se Moab obrátil zády! Je zahanben.+ A Moab se stal předmětem posměchu a něčím děsivým pro všechny kolem sebe.‘“
40 „Tak totiž řekl Jehova: ‚Pohleď, právě jako orel, který se vrhá,+ roztáhne také někdo křídla nad Moabem.+
41 Městečka budou opravdu dobyta a jeho vlastní silná místa budou jistě uchvácena. A srdce moabských silných mužů se v ten den stane podobným srdci manželky, která je v porodní tísni.‘“+
42 „‚A Moab bude jistě vyhlazen a nebude lidem,+ neboť se vypínal proti Jehovovi.+
43 Děs a prohlubeň a past jdou po tobě, obyvateli Moabu,‘+ je Jehovův výrok.
44 ‚Kdokoli bude prchat kvůli děsu, padne do prohlubně; a kdokoli vyjde z prohlubně, chytí se do pasti.‘+
‚Přivedu totiž na něj, na Moab, rok, kdy se jim dostane pozornosti,‘+ je Jehovův výrok.
45 ‚Ti, kdo prchali, zůstali vysíleně stát ve stínu Chešbonu. Vždyť z Chešbonu vyjde samotný oheň+ a zprostřed Sichonu plamen;+ a pohltí Moabovy spánky a temeno hlavy synů pobouření.‘+
46 ‚Běda ti,* Moabe!+ Kemošův lid+ zahynul. Vždyť tvoji synové byli vzati jako zajatci a tvé dcery jako zajatkyně.
47 A v konečné části dnů shromáždím moabské zajaté,‘+ je Jehovův výrok. ‚Až potud je soud nad Moabem.‘“+
Poznámky
^ Dosl. „svou duši“, j. č. ale v kolektivním smyslu. Heb. naf·šekhemʹ; řec. psy·chasʹ; lat. aʹni·mas.
^ „Jalovci.“ Význam heb. slova je nejistý; na základě opravy v souladu s LXX „divokému oslu“.
^ „Tvá“, ž. r., j. č., vztahuje se na Moab.
^ Dosl. „Moab“.
^ Heb. zájmeno je v m. r., j. č.
^ Dosl. „zůstává nerušen“.
^ „Jejich“, m. r., mn. č., vztahuje se na moabské muže.
^ Heb. Jahʹcah.
^ „Ti“, m. r., j. č.
^ „Nalézal“, Mmargin; M „nalézala“.
^ Nebo „svým bohům“. Heb. leʼ·lo·havʹ; lat. diʹis.
^ Nebo „byl roztříštěn!“, v heb. ž. r.
^ „Ti“, m. r., j. č.
