Jeremjáš 6:1–30
6 Uchylte se, synové Benjamína, ze středu Jeruzaléma; a v Tekoi+ zatrubte na roh.*+ A nad Bet-hakkeremem+ vyzdvihněte ohňový signál; protože ze severu shlédlo neštěstí, ano velké zřícení.+
2 Sionská dcera se skutečně podobala půvabné a choulostivě pěstěné ženě.+
3 Pastýři a jejich stáda přistoupili k tomu, aby k ní přišli. Postavili proti ní všude kolem [své] stany.+ Každý vypásl svou vlastní část.+
4 Posvětili proti ní válku:+ „Vstaňte a vystupme v poledne!“+
„Běda nám, vždyť den se nachýlil, neboť se protahují večerní stíny!“
5 „Vstaňte a vystupme za noci a zničme její obytné věže.“+
6 Tak totiž řekl Jehova vojsk: „Nasekejte dříví*+ a navršte proti Jeruzalému obléhací násep.+ Je to město, s nímž se musí účtovat.+ Není ve svém středu ničím než útlakem.+
7 Jako cisterna uchovává své vody chladné, tak uchoval chladnou svou špatnost. Je v něm slyšet násilí a plenění;+ před mým obličejem je neustále nemoc a rána.
8 Naprav se,+ Jeruzaléme, aby se má duše od tebe znechuceně neodvrátila;+ abych tě nevystavil jako opuštěný úhor, neobydlenou zemi.“+
9 Tak řekl Jehova vojsk: „Zcela jistě vypaběrkují ostatek z Izraele právě jako révu.+ Opět přilož ruku jako ten, kdo sbírá hrozny na úponcích révy.“
10 „Ke komu mám mluvit a dávat výstrahu, aby slyšeli? Pohleď, jejich ucho je neobřezané, takže nejsou schopni dávat pozor.+ Pohleď, stalo se jim pohanou samotné Jehovovo slovo,+ v němž* nemohou nalézt potěšení.+
11 A naplnil jsem se Jehovovým vztekem. Unavilo mě zadržování.“+
„Vylej [ho] na dítě na ulici+ a současně na důvěrnou skupinu mladých mužů; vždyť také budou chyceni, muž* spolu se svou manželkou,* stařec spolu s tím, kdo je plný dnů.+
12 A jejich domy budou jistě postoupeny do vlastnictví jiným, současně pole i manželky.+ Vztáhnu totiž ruku proti obyvatelům země,“ je Jehovův výrok.+
13 „Vždyť od nejmenšího z nich po největšího z nich každý dosahuje nepoctivého zisku;+ a od proroka až po kněze každý jedná falešně.+
14 A snaží se lehkomyslně* uzdravit zhroucení* mého lidu+ a říkají: ‚Je mír! Je mír!‘,* když žádný mír není.+
15 Styděli se, protože bylo odporné, co učinili?+ Jednak se rozhodně nestydí; a pak nepoznali ani pocit pokoření.+ Proto padnou mezi těmi, kdo padají;+ v čase, kdy s nimi budu muset účtovat, klopýtnou,“ řekl Jehova.
16 Tak řekl Jehova: „Zastavte se na cestách a vizte a ptejte se po dávných vozových cestách, kde je teď dobrá cesta;+ a kráčejte po ní+ a najděte poklid pro své duše.“+ Ale stále říkali: „Nepůjdeme.“+
17 „A vzbudil jsem nad vámi* strážné:+ ‚Věnujte pozornost zvuku rohu!‘“+ Ale stále říkali: „Nebudeme [mu] věnovat pozornost.“+
18 „Proto slyšte, národy! A věz, shromáždění, co mezi nimi bude.
19 Naslouchej, země! Hle, přivádím neštěstí na tento lid+ jako ovoce jejich myšlenek,+ neboť nevěnovali pozornost právě mým vlastním slovům; a můj zákon — ten také zavrhovali.“+
20 „Co to pro mne znamená, že přinášíte dokonce vonnou pryskyřici ze Šeby+ a dobrou třtinu* z daleké země? Vaše celé zápalné oběti neposkytují žádnou rozkoš+ a ani vaše oběti mi nejsou libé.“+
21 Proto tak řekl Jehova: „Hle, nastavuji tomuto lidu kameny klopýtání+ a jistě o ně klopýtnou, otcové a synové spolu; soused a jeho druh — ti zahynou.“+
22 Tak řekl Jehova: „Pohleď, ze severní země přichází lid a veliký národ bude probuzen z nejodlehlejších končin země.+
23 Popadnou luk a oštěp.+ On* je krutý, a nebudou mít slitování. I jejich hlas bude zvučet právě jako moře,+ a pojedou na koních.+ Je proti tobě rozestaven do bitevního pořádku jako válečník, sionská dcero.“+
24 Slyšeli jsme o něm* zprávu. Ruce nám klesly.+ Zmocnila se nás tíseň, porodní bolesti jako u rodičky.+
25 Nevycházej* na pole a nechoď ani po cestě; vždyť je tam meč patřící nepříteli; všude kolem je úlek.+
26 Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou+ a válej se v popelu.+ Své truchlení učiň takovým jako pro jediného [syna], bědováním hořkosti;+ protože na nás náhle přijde plenitel.+
27 „Udělal jsem tě* ve svém lidu zkoušečem kovů, tím, jenž provádí důkladné pátrání;* a budeš si všímat a prozkoumáš* jejich cestu.+
28 Všichni jsou ti nejzatvrzelejší lidé,*+ obcházejí jako pomlouvači+ — měď a železo. Všichni jsou zkázonosní.+
29 Měchy+ jsou sežehnuty.* Z jejich ohně je olovo.+ Pilně se přečišťovalo prostě nadarmo, a ti, kdo jsou špatní, nebyli odděleni.+
30 Lidé je jistě budou nazývat zavrženým stříbrem,+ protože Jehova je zavrhl.“+
Poznámky
^ Nebo „šofar“.
^ „Nasekejte dříví“; LXXSyVg „Pokácejte její stromy“.
^ „V němž“, vztahuje se na „samotné ... slovo“, obojí m. r., j. č.
^ Nebo „manžel“. Heb. ʼiš.
^ Nebo „ženou“. Heb. ʼiš·šahʹ.
^ Nebo „povrchně“.
^ Nebo „zlomeninu“.
^ Nebo „a říkají: ‚Dokonalý mír!‘“. Dosl. „a říkají: ‚Mír! Mír!‘“. Viz Iz 26:3, ppč. „míru“.
^ „Vámi“, MTLXXSyVg; dva heb. rkp. „nimi“.
^ Nebo „sladkou třtinu“.
^ „On“, tj. „lid“ nebo „národ“.
^ Nebo „vyzkoušíš“.
^ „Tím, jenž provádí důkladné pátrání“ (jako sběrač hroznů), na základě změny ve značení samohlásek; M „jako opevněné místo“.
^ „Tě“, m. r., j. č.
^ Dosl. „vzdorovití ze zatvrzelých“.
^ „Jsou sežehnuty“, na základě jednoho odvození heb. slovesa; na základě jiného odvození „supí“.
