Jeremjáš 8:1–22
8 „V tom čase,“ je Jehovův výrok, „lidé také vynesou kosti judských králů a kosti [tamních] knížat a kosti kněží a kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma z jejich hrobů.+
2 A skutečně je rozestřou před sluncem a měsícem a celým nebeským vojskem, které si zamilovali a jimž sloužili a za kterými chodili+ a jež vyhledávali a kterým se klaněli.+ Nebudou sesbírány ani nebudou pohřbeny. Stane se z nich hnůj na povrchu zemské půdy.“+
3 „A spíše smrt než život si bude jistě volit+ celý ostatek z těch, kdo zůstanou z této špatné rodiny na všech místech [těch, kdo] zůstali, kam je rozeženu,“+ je výrok Jehovy vojsk.
4 „A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Padnou a již nevstanou?+ Kdyby se obrátil zpět jeden, neobrátí se zpět i druhý?+
5 Proč je tento lid, Jeruzalém, nevěrný vytrvalou nevěrností? Chopili se šalby;+ odmítli se obrátit zpět.+
6 Dával jsem pozor+ a stále jsem naslouchal.+ To, jak mluvili, nebylo správné. Žádný nečinil pokání ze své špatnosti+ a neříkal: ‚Co jsem [to] udělal?‘ Každý se vrací na všeobecně oblíbenou dráhu+ jako kůň, který se řítí do bitvy.
7 I čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy;+ a hrdlička+ a rorýs a bulbul — každý dobře zachovává čas svého příletu. Ale pokud jde o můj lid, ten nepoznal Jehovův soud.“‘+
8 ‚Jak můžete říkat: „Jsme moudří a je s námi Jehovův zákon“?+ Falešné rydlo+ tajemníků určitě pracovalo v naprosté falši.
9 Moudří byli zahanbeni.+ Zděsili se a budou chyceni. Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?+
10 Proto dám jejich manželky jiným mužům, jejich pole těm, kdo berou do vlastnictví;+ vždyť od nejmenšího až po největšího každý dosahuje nepoctivého zisku;+ od proroka až po kněze každý jedná falešně.+
11 A snaží se lehkomyslně* uzdravit zhroucení* dcery mého lidu+ a říkají: „Je mír! Je mír!“,* když žádný mír není.+
12 Zastyděli se, protože učinili dokonce něco odporného?+ Jednak se rozhodně nedovedli stydět, a pak ani nevěděli, co to je, cítit se pokořeni.+
Proto padnou mezi těmi, kdo padají. V čase, kdy se jim dostane pozornosti,+ klopýtnou,‘ řekl Jehova.+
13 ‚Až budu shromažďovat, skoncuji s nimi,‘* je Jehovův výrok.+ ‚Na révě nebudou žádné hrozny+ a na fíkovníku nebudou žádné fíky a jistě uschne i listí. A věci, které jim dávám, je minou.‘“
14 „Proč sedíme v klidu? Sejděte se a vstupme do opevněných měst+ a mlčme tam. Vždyť nás umlčel* Jehova, náš Bůh,*+ a dává nám pít otrávenou vodu,+ protože jsme proti Jehovovi hřešili.
15 Doufalo se v mír, ale [nepřišlo] nic dobrého;+ v čas uzdravení, ale pohleďte, zděšení!+
16 Z Danu+ bylo slyšet frkání jeho koní. Zvukem řehtání jeho hřebců se začala kymácet celá země.+ A vcházejí a pohlcují zemi* a to, co ji naplňuje, město a jeho obyvatele.“
17 „Vždyť mezi vás posílám hady, jedovaté plazy,+ na které není zaklínání,+ a jistě vás uštknou,“ je Jehovův výrok.
18 Vstoupil do mne nevyléčitelný zármutek.+ Mé srdce je nemocné.
19 Hle, z daleké země je zvuk volání dcery mého lidu o pomoc:+ „Není Jehova na Sionu?+ Nebo v něm není jeho král?“+
„Proč jen mě uráželi svými rytými sochami, svými marnými cizozemskými bohy?“+
20 „Žeň minula, léto dospělo ke konci; ale pokud jde o nás, my jsme nebyli zachráněni!“+
21 Jsem zdrcen zhroucením+ dcery svého lidu.+ Zesmutněl jsem. Zmocnil se mě vyložený úžas.+
22 Není v Gileadu žádný balzám?+ Nebo tam není léčitel?+ Pročpak nedošlo k zotavení+ dcery mého lidu?+
Poznámky
^ Nebo „povrchně“.
^ Nebo „zlomeninu“.
^ Viz 6:14, ppč. „mír“.
^ „[Až] je zcela jistě shromáždím“, na základě změny v M.
^ Nebo „nás vyřadil z činnosti“, tj. způsobil, abychom zahynuli.
^ „Náš Bůh.“ Heb. ʼElo·héʹnu.
^ Heb. ʼeʹrec.
