Jonáš 1:1–17
1 A Jehovovo slovo začalo přicházet k Jonášovi,+ synu Amittaiovu, a říkalo:
2 „Vstaň, jdi do velkého města Ninive+ a prohlašuj proti němu, že jejich špatnost vystoupila přede mne.“+
3 A Jonáš přistoupil k tomu, aby vstal a utíkal před Jehovou do Taršiše;+ a nakonec sešel do Joppe*+ a nalezl loď plující do Taršiše. Zaplatil tedy jízdné a sestoupil do ní, aby s nimi ujel před Jehovou do Taršiše.
4 A sám Jehova vrhl na moře velký vítr*+ a na moři nastala velká vichřice;+ a pokud jde o loď, té hrozilo ztroskotání.
5 A námořníci se začali bát a [začali] volat o přispění, každý ke svému bohu.*+ A vrhali do moře předměty, které byly na lodi, aby [ji] od nich odlehčili.+ Ale Jonáš sestoupil do nejvnitřnějších částí krytého plavidla a přistoupil k tomu, aby ulehl a tvrdě usnul.+
6 Posléze se k němu přiblížil kapitán lodě* a řekl mu: „Co je s tebou, spáči? Vstaň, volej ke svému bohu!*+ Snad o nás [pravý] Bůh* projeví starost a nezahyneme.“+
7 A začali si navzájem říkat: „Pojďte a metejme los,+ abychom věděli, kvůli komu máme toto neštěstí.“+ A metali los, a nakonec padl los na Jonáše.+
8 Řekli mu tedy: „Pověz nám, prosím, kvůli komu máme toto neštěstí?+ Jaká je tvá práce a odkud přicházíš? Jaká je tvá vlast a z jakého jsi lidu?“
9 Na to jim řekl: „Jsem Hebrejec+ a bojím se+ Jehovy, BOHA nebes,+ Toho, který udělal moře a souš.“+
10 A ti muži* se začali velice bát a přikročili k tomu, aby mu řekli: „Co jsi to udělal?“+ Muži totiž poznali, že utíká z [místa] před Jehovou, protože jim [to] pověděl.
11 Nakonec mu řekli: „Co ti máme udělat,+ aby se nám moře utišilo?“ Moře totiž bylo stále rozbouřenější.
12 Řekl jim tedy: „Zdvihněte mě a vrhněte mě do moře, a moře se vám utiší; protože jsem si vědom, že ta velká vichřice na vás [přišla] kvůli mně.“+
13 Muži se však pokoušeli proniknout, aby dovedli [loď] zpátky k souši; ale nemohli, protože moře bylo proti nim stále rozbouřenější.+
14 A přistoupili k tomu, aby volali k Jehovovi a aby řekli:+ „Ach Jehovo, prosím, kéž nezahyneme kvůli duši* toho muže! A neuváděj na nás nevinnou krev,+ neboť ty sám, Jehovo, jsi jednal podle toho, co se ti zalíbilo!“+
15 Potom Jonáše zdvihli a vrhli ho do moře; a moře začalo ustávat ve svém vzteku.+
16 Na to se muži začali Jehovy velice bát,+ a tak obětovali Jehovovi oběť+ a složili slavnostní sliby.+
17 * A Jehova ustanovil, aby Jonáše spolkla velká ryba,*+ takže se Jonáš na tři dny a tři noci ocitl v nitru ryby.+
Poznámky
^ „Joppe.“ Heb. Ja·fóʹ; řec. I·opʹpen; lat. Iopʹpen.
^ „Vítr.“ Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. venʹtum. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ „Svému bohu.“ Heb. ʼelo·havʹ; řec. the·onʹ; lat. deʹum.
^ Dosl. „představený námořníků“.
^ „Svému bohu!“ Heb. ʼelo·hejʹkha; řec. the·onʹ; lat. deʹum.
^ „[Pravý] Bůh.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ. Viz dodatek 1F.
^ „Ti muži.“ Heb. ha·ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
^ „Kvůli duši.“ Heb. beneʹfeš; řec. psy·chesʹ; lat. aʹni·ma. Viz dodatek 4A.
^ „Ryba.“ Heb. dagh; řec. keʹtei, „mořská obluda; obrovská ryba“; lat. piʹscem.
