Jonáš 2:1–10
2 Tehdy se Jonáš modlil k svému Bohu* Jehovovi z nitra ryby+
2 a řekl:
„Ze své tísně jsem volal k Jehovovi+ a on přistoupil k tomu, aby mi odpověděl.+Z břicha šeolu* jsem volal o pomoc.+Slyšel jsi můj hlas.+
3 Když jsi mě hodil [do] hlubin, do srdce širého moře,+potom mě obtekla opravdová řeka.Všechna tvá vlnobití a tvé vlny, ty se přese mne převalily.+
4 A pokud jde o mne, já jsem řekl: ‚Jsem odehnán od tvých očí!+Jak budu* opět upřeně hledět na tvůj svatý chrám?‘+
5 Vody mě obtekly až k duši;+ samotná vodní hlubina* mě stále svírala.Chaluhy se mi ovinuly okolo hlavy.
6 K základům hor jsem sestoupil.Pokud jde o zemi, její závory byly na mně na neurčitý čas.Přistoupil jsi však k tomu, abys vyvedl můj život z jámy, Jehovo, můj Bože.+
7 Když ve mně má duše* omdlévala,+ Jehova byl Ten, na něhož jsem vzpomínal.+Pak vešla má modlitba k tobě, do tvého svatého chrámu.+
8 Pokud jde o ty, kdo pozorují modly nepravdy, ti opouštějí svou vlastní milující laskavost.+
9 Ale pokud jde o mne, já ti budu obětovat s hlasem díkůvzdání.+Co jsem slavnostně slíbil, splním.+ Záchrana patří Jehovovi.“+
10 Časem Jehova přikázal* rybě, takže vyzvrátila Jonáše na souš.+
Poznámky
^ „Svému Bohu.“ Heb. ʼElo·havʹ.
^ „Šeolu.“ Heb. šeʼólʹ; řec. haiʹdou; lat. in·ferʹni. Viz dodatek 4B.
^ Nebo „Opravdu (Jistě) budu“. Th „Jak budu?“.
^ Nebo „vzdouvající se vody“. Heb. tehómʹ; LXXVg „propast“.
^ „Má duše.“ Heb. naf·šiʹ; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·ma. Viz dodatek 4A.
^ Dosl. „řekl“.
