Jonáš 3:1–10
3 Potom přišlo Jehovovo slovo k Jonášovi podruhé a říkalo:+
2 „Vstaň, jdi do velkého města Ninive a ohlaš mu prohlášení,+ které k tobě mluvím.“
3 Na to Jonáš vstal a v souladu s Jehovovým* slovem šel do Ninive.+ A Ninive se prokázalo být velikým městem pro Boha,*+ [rozlehlým] na tři dny chůze.
4 Konečně začal Jonáš vstupovat do města do vzdálenosti jednoho dne chůze a neustále ohlašoval a říkal: „Už jen čtyřicet dnů, a Ninive bude rozvráceno.“+
5 A muži* z Ninive začali věřit Bohu+ a přistoupili k tomu, aby vyhlásili půst a aby se oblékli do pytloviny,+ od největšího z nich až po nejmenšího z nich.
6 Když slovo dospělo ke králi Ninive,+ vstal ze svého trůnu, svlékl svůj úřední oděv, přikryl se pytlovinou a usedl do popela.+
7 Navíc dal volat a dal říkat v Ninive z výnosu krále a jeho velkých slovy:
„Žádný člověk a žádné domácí zvíře, žádný dobytek ani brav ať vůbec nic neochutná. Nikdo ať nepřijímá potravu. Ani vodu ať nepijí.+
8 A ať se pokryjí pytlovinou, člověk i domácí zvíře; a ať silně volají k Bohu a vrátí se+ každý od své špatné cesty a od násilí, které bylo v jejich rukou.
9 Kdo ví, zda se snad [pravý] Bůh neobrátí zpět a vskutku nepocítí lítost+ a neobrátí se zpět od svého hořícího hněvu, takže nezahyneme?“+
10 A [pravý] Bůh uviděl jejich díla,+ že se obrátili zpět od své špatné cesty;+ a tak [pravý] Bůh pocítil lítost+ nad neštěstím, o němž mluvil, že jim [je] způsobí; a nezpůsobil [je].+
Poznámky
^ Viz dodatek 1C §3.
