Jonáš 4:1–11

4  Jonášovi se to však značně nelíbilo,+ a rozpálil se hněvem.  Modlil se tedy k Jehovovi* a řekl: „Ach Jehovo, cožpak to nebyla moje záležitost,* když jsem byl na své vlastní zemské půdě? Proto jsem šel napřed a utíkal do Taršiše;+ vždyť jsem věděl, že jsi Bůh* milostivý a milosrdný,+ pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti*+ a cítíš lítost nad neštěstím.+  A teď, prosím, Jehovo, odejmi ode mne mou duši,*+ vždyť zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+  Na to Jehova řekl: „Rozpálil ses hněvem oprávněně?“+  Pak Jonáš vyšel z města a usedl východně od města; a postupně si tam udělal chýši, aby mohl pod ní sedět ve stínu,+ dokud neuvidí, co se stane s městem.+  Jehova Bůh* tedy ustanovil, aby nad Jonášem vzešla lahvovitá tykev* a stala se mu stínem nad hlavou a osvobodila ho z jeho neblahého stavu.+ A Jonáš se nad lahvovitou tykví začal velmi radovat.  Ale [pravý] Bůh ustanovil, aby lahvovitou tykev napadl červ,+ až příští den nastane úsvit; a ta postupně uschla.+  A stalo se, že jakmile vysvitlo slunce, Bůh* také přikročil k tomu, aby ustanovil vysoušející východní vítr,+ a slunce stále bilo Jonášovi na hlavu, takže omdléval;+ a stále prosil, aby jeho duše* zemřela, a opětovně říkal: „Zemřít je pro mne lepší než být naživu.“*+  A Bůh přistoupil k tomu, aby řekl Jonášovi: „Rozpálil ses hněvem oprávněně pro tu lahvovitou tykev?“+ Na to řekl: „Oprávněně jsem se rozpálil hněvem, až k smrti.“ 10  Ale Jehova řekl: „Tobě, tobě bylo líto lahvovité tykve, pro kterou ses nelopotil ani jsi nezpůsobil, že vyrostla veliká, která se prokázala být pouze [jako to], co vyrostlo přes noc,* a zanikla pouze jako [to], co vyrostlo přes noc. 11  A já, já bych se neměl slitovat nad velkým městem Ninive,+ v němž existuje kromě mnoha domácích zvířat více než sto dvacet tisíc* lidí,* kteří vůbec neznají rozdíl mezi svou pravicí a svou levicí?“+

Poznámky

Viz dodatek 1C §2.
„Moje záležitost.“ Nebo „mé slovo“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl; lat. Deʹus.
Nebo „věrně oddané lásce“. Heb. cheʹsedh.
Nebo „můj život“.
Nebo „skočec“. Heb. qi·qa·jónʹ.
„Jehova Bůh“, MTLXXSyVg. Viz 1Mo 2:4, ppč. „Bůh“.
„Bůh.“ Heb. ʼElo·himʹ; řec. ho The·osʹ; TVg „Jehova“; Sy „Jehova Bůh“.
„Jeho duše.“ Heb. naf·šóʹ; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mae. Viz dodatek 4A.
Nebo „než můj život“. Heb. me·chai·jaiʹ.
Nebo „stará jen noc“. Dosl. „syn noci“.
Dosl. „dvanáct desetitisíců“.
Nebo „pozemských lidí“. Heb. ʼa·dhamʹ.