Lukáš 14:1–35
14 A když při jedné příležitosti vešel v sabatu do domu kohosi z vládců farizeů, aby pojedl jídlo,+ bedlivě na něj dávali pozor.+
2 A pohleďme, před ním byl nějaký člověk, který měl vodnatelnost.
3 Ježíš tedy odpověděl a mluvil k těm, kdo byli zběhlí v Zákoně, a k farizeům a řekl: „Je zákonné v sabatu léčit, nebo ne?“+
4 Ale mlčeli. Na to uchopil [toho člověka], uzdravil ho a poslal [ho] pryč.
5 A řekl jim: „Kdo z vás, jestliže mu spadne syn nebo býk do studny,+ ho v sabatním dnu ihned nevytáhne?“+
6 A na to nebyli schopni odpovědět.+
7 Jelikož si všiml, jak si volí nejvýznamnější místa, přikročil potom k tomu, aby vyprávěl pozvaným lidem podobenství a řekl jim:+
8 „Když tě někdo pozve na svatební hostinu, nelehej si na nejvýznamnější místo.+ Snad současně pozval někoho význačnějšího, než jsi ty,
9 a ten, kdo pozval tebe a jeho, přijde a řekne ti: ‚To místo ať má tento člověk.‘ A pak s hanbou odejdeš, abys zaujal nejnižší místo.+
10 Ale když jsi pozván, jdi a spočiň na nejnižším místě,+ aby ti muž, který tě pozval, až přijde, řekl: ‚Příteli, postup výše.‘ Potom budeš mít čest před všemi ostatními hosty.+
11 Každý totiž, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, a kdo se pokořuje, bude vyvýšen.“+
12 Pak přistoupil k tomu, aby řekl také muži, který ho pozval: „Když pořádáš oběd nebo večeři, nevolej své přátele ani své bratry ani své příbuzné ani bohaté sousedy. Někdy by tě snad také mohli pozvat na oplátku, a tím by ti bylo oplaceno.
13 Ale když pořádáš hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé, slepé;+
14 a budeš šťastný, protože nemají nic, čím by ti oplatili. Bude ti totiž oplaceno při vzkříšení+ spravedlivých.“
15 Když to slyšel jeden z hostů, řekl mu: „Šťastný je ten, kdo jí chléb* v Božím království.“+
16 [Ježíš]* mu řekl: „Jeden muž pořádal velkolepou večeři a pozval mnohé.+
17 A v hodinu večeře vyslal svého otroka, aby řekl pozvaným: ‚Přijďte,+ protože všechno je teď přichystáno.‘
18 Ale všichni společně se začali vymlouvat.+ První mu řekl: ‚Koupil jsem pole a potřebuji se jít na ně podívat; prosím tě: Omluv mě.‘*+
19 A jiný řekl: ‚Koupil jsem pět spřežení skotu a jdu je vyzkoušet; prosím tě: Omluv mě.‘+
20 Ještě jiný řekl: ‚Právě jsem se oženil,+ a proto nemohu přijít.‘
21 Otrok tedy přišel a podal o tom zprávu svému pánovi. Hospodář se potom rozzlobil a řekl svému otrokovi: ‚Vyjdi rychle na široké cesty a do městských uliček a přiveď sem chudé a zmrzačené a slepé a chromé.‘+
22 Otrok časem řekl: ‚Pane, co jsi nařídil, bylo uděláno, a ještě je tu místo.‘
23 A pán otrokovi řekl: ‚Vyjdi na cesty+ a oplocená místa a přinuť je, aby vešli, aby se můj dům zaplnil.+
24 Říkám vám totiž: Nikdo z těch mužů, kteří byli pozváni, jistě neochutná z mé večeře.‘“+
25 Cestovaly s ním velké zástupy a obrátil se a řekl jim:
26 „Jestliže někdo přichází ke mně a nemá v nenávisti svého otce a matku a manželku a děti a bratry a sestry, ano, a dokonce svou vlastní duši,*+ nemůže být mým učedníkem.+
27 Kdokoli nenese svůj mučednický kůl* a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.+
28 Kdo z vás například, který chce stavět věž, si nejprve nesedne a nespočítá náklady,+ aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil?
29 Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit, a všichni přihlížející by se mu začali posmívat
30 a říkat: ‚Tento člověk začal stavět, ale nebyl schopen dokončit.‘
31 Nebo který král, jenž pochoduje, aby se střetl s jiným králem ve válce, si nejprve nesedne a neporadí se, zda je schopen s deseti tisíci vojáky se vypořádat s tím, který proti němu přichází s dvaceti tisíci?+
32 Jestliže to vskutku nemůže udělat, pak dokud je ještě onen daleko, vyšle sbor vyslanců a žádá o mír.+
33 Můžete si tedy být jisti, že nikdo z vás, kdo se nerozloučí se vším svým majetkem,+ nemůže být mým učedníkem.
34 Sůl je sice znamenitá. Jestliže však sůl ztratí svou sílu, čím bude okořeněna?+
35 Nehodí se ani jako půda, ani jako hnůj. Vyhazují ji. Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
Poznámky
^ Nebo „je na hostině“.
^ Dosl. „On“.
^ Nebo „Prosím, ať jsem omluven“.
^ Nebo „život“. Viz dodatek 4A.
^ Viz dodatek 5C.
