Lukáš 17:1–37
17 Potom svým učedníkům řekl: „Je nevyhnutelné, aby přicházely příčiny ke klopýtání.+ Přesto běda tomu, skrze něhož přijdou!+
2 Bylo by pro něj výhodnější, kdyby mu zavěsili na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře,+ než aby přivedl ke klopýtání jednoho z těchto maličkých.+
3 Dávejte na sebe pozor. Jestliže tvůj bratr zhřeší, přísně ho napomeň,+ a jestliže činí pokání, odpusť mu.+
4 I když proti tobě zhřeší sedmkrát denně a sedmkrát se k tobě vrátí a řekne: ‚Činím pokání‘, odpustíš mu.“+
5 Apoštolové řekli Pánovi: „Dej nám více víry.“+
6 Tehdy Pán řekl: „Kdybyste měli víru velikosti hořčičného zrna, řekli byste tomuto černému morušovníku:* ‚Vykořeň se a zasaď se do moře!‘ a poslechl by vás.+
7 Kdo z vás, který má otroka, jenž oře nebo dbá o stádo, mu řekne, když přijde z pole: ‚Hned sem pojď a spočiň u stolu‘?
8 Neřekne mu spíše: ‚Přichystej mi něco, abych se navečeřel, a obleč si zástěru a služ mi, dokud se nenajím a nenapiji, a potom můžeš jíst a pít‘?
9 Přece nebude pociťovat k otrokovi vděčnost, protože udělal, čím byl pověřen?
10 Tak i vy, když jste udělali všechno, čím jste byli pověřeni, řekněte: ‚Jsme neužiteční otroci.+ Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“
11 A zatímco šel do Jeruzaléma, procházel středem Samaří a Galileje.+
12 A jak vstupoval do jedné vesnice, setkal se s deseti malomocnými+ muži, ale postávali opodál.
13 A pozvedli hlasy a řekli: „Ježíši, učiteli, smiluj se+ nad námi!“
14 A když je uviděl, řekl jim: „Jděte a ukažte se kněžím.“+ Když pak odcházeli, došlo k jejich očištění.+
15 Jeden z nich, když viděl, že je uzdraven, se obrátil zpět a silným hlasem oslavoval+ Boha.
16 A padl na tvář+ u [Ježíšových]* nohou a děkoval mu; navíc to byl Samaritán.+
17 Ježíš odpověděl a řekl: „Cožpak jich nebylo očištěno deset? Kde je tedy těch devět ostatních?
18 Nenašel se nikdo, kdo se obrátil zpět, aby vzdal slávu Bohu, jen tento muž z jiného národa?“
19 A řekl mu: „Vstaň a odejdi; tvá víra tě uzdravila.“*+
20 Ale když se ho farizeové ptali, kdy přijde Boží království,+ odpověděl jim a řekl: „Boží království nepřichází se zarážející nápadností
21 ani lidé nebudou říkat: ‚Podívejte se, zde!‘ nebo: ‚Tam!‘+ Vždyť pohleďte, Boží království je ve vašem středu.“*+
22 Potom řekl učedníkům: „Přijdou dny, kdy zatoužíte vidět jeden ze dnů Syna člověka, ale neuvidíte [jej].+
23 A lidé vám řeknou: ‚Podívejte se, tam!‘ nebo: ‚Podívejte se, zde!‘+ Nevycházejte ani se za [nimi] nehoňte.+
24 Jako totiž blesk+ svým šlehnutím zazáří od jedné končiny pod nebem po druhou končinu pod nebem, tak bude Syn člověka.+
25 Avšak nejprve musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen touto generací.+
26 Ostatně, právě jak se to dělo za Noemových dnů,+ tak to také bude za dnů Syna člověka:+
27 Jedli, pili, muži se ženili, ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a přišla potopa* a všechny je zahubila.+
28 Podobně, právě jak se to dělo za Lotových dnů:+ Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli, stavěli.
29 Ale v den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, oheň a síra pršely z nebe a všechny je zahubily.+
30 Stejně to bude v ten den, kdy se má zjevit Syn člověka.+
31 V onen den ať ten, kdo je na střeše domu, ale má své movitosti v domě, nesestupuje, aby je vzal, a ten, kdo je na poli, ať se rovněž nevrací k věcem za [sebou].
32 Vzpomeňte si na Lotovu manželku.+
33 Kdokoli se snaží zachránit si svou duši,* ztratí ji, ale kdokoli ji ztrácí, zachová ji naživu.+
34 Povídám vám: V tu noc budou dva na jednom lůžku; jeden bude vzat s sebou, ale druhý bude zanechán.+
35 Dvě budou mlít na stejném mlýně; jedna bude vzata s sebou, ale druhá bude zanechána.“+
36 * ——
37 Odpověděli mu tedy a řekli: „Kde, Pane?“ Řekl jim: „Kde je tělo,+ tam se také shromáždí orli.“+
Poznámky
^ Nebo „této moruši“.
^ Dosl. „jeho“.
^ Nebo „tě zachránila“.
^ Nebo „je mezi vámi“.
^ Nebo „kataklyzma“. Řec. ka·ta·kly·smosʹ; lat. di·luʹvi·um; J17,18,22(heb.) ham·mab·bulʹ, „potopa“.
^ Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ (ze slova neʹfeš).
