Lukáš 20:1–47
20 V jednom z těch dnů, když vyučoval lid v chrámu a oznamoval dobrou zprávu, přiblížili se přední kněží a znalci Zákona se staršími muži,+
2 promluvili a řekli mu: „Pověz nám, z jaké autority to děláš nebo kdo ti dal tuto autoritu?“+
3 Odpověděl jim a řekl: „I já vám položím otázku a povězte mi:+
4 Byl Janův křest* z nebe, či od lidí?“+
5 Potom mezi sebou dělali závěry a řekli: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne: ‚Proč jste mu nevěřili?‘+
6 Jestliže však řekneme: ‚Od lidí‘, všechen lid nás bude kamenovat,+ neboť jsou přesvědčeni, že Jan+ byl prorok.“+
7 Odpověděli tedy, že neznají jeho zdroj.
8 A Ježíš jim řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.“+
9 Potom začal lidu vyprávět toto podobenství: „Nějaký člověk vysadil vinici+ a pronajal ji pěstitelům a značný čas cestoval v cizině.+
10 Ale v patřičném období vyslal otroka+ k pěstitelům,+ aby mu dali nějaké ovoce z vinice.+ Pěstitelé ho však poslali pryč s prázdnou,+ potom, co ho zbili.
11 Ale on [to] opakoval a poslal k nim jiného otroka. Toho rovněž zbili a zneuctili a poslali pryč s prázdnou.+
12 Přesto znovu poslal třetího;+ toho rovněž zranili a vyhodili.
13 Majitel vinice na to řekl: ‚Co udělám? Pošlu svého milovaného syna.+ Toho si pravděpodobně budou vážit.‘
14 Když ho pěstitelé zahlédli, uvažovali mezi sebou a říkali: ‚To je dědic; zabijme ho, aby dědictví připadlo nám.‘+
15 Vyhodili ho na to ven z vinice+ a zabili+ ho. Co jim tedy udělá majitel vinice?+
16 Přijde a zahubí ty pěstitele a vinici dá jiným.“+
Když [to] slyšeli, řekli: „Kéž se to nikdy nestane!“
17 Podíval se však na ně a řekl: „Co tedy znamená, co je napsáno: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli,+ ten se stal nejvyšším úhelným kamenem‘?+
18 Každý, kdo padne na ten kámen, se roztříští.+ Pokud jde o kohokoli, na koho padne,+ toho rozdrtí na prach.“+
19 Znalci Zákona a přední kněží se snažili vztáhnout na něj ruku právě v tu hodinu, ale báli se lidí, neboť si uvědomili, že měl na mysli je, když pronášel toto podobenství.+
20 A potom, co ho bedlivě pozorovali, poslali muže tajně najaté, aby předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili v řeči,+ a tak ho předali vládě a místodržitelově autoritě.+
21 Vyptávali se ho a řekli: „Učiteli, víme, že mluvíš a vyučuješ správně a neprojevuješ stranickost, ale vyučuješ Boží cestě podle pravdy:+
22 Je zákonné, abychom platili daň césarovi,* nebo ne?“+
23 Odhalil však jejich vychytralost a řekl jim:+
24 „Ukažte mi denár.* Čí má obraz a nápis?“ Řekli: „Césarův.“+
25 Řekl jim: „Rozhodně tedy splácejte césarovy věci césarovi,+ ale Boží věci Bohu.“+
26 Tak ho nebyli schopni před lidmi nachytat na tom výroku, ale v ohromení nad jeho odpovědí neřekli nic.+
27 Avšak přišli někteří ze saduceů, ti, kdo říkají, že není vzkříšení,+ vyptávali se ho
28 a řekli: „Učiteli, Mojžíš+ nám napsal: ‚Jestliže bratr nějakého muže zemře a měl manželku, ale zůstal bezdětný, jeho bratr+ by si měl manželku vzít a vzbudit z ní potomstvo svému bratrovi.‘+
29 Bylo tedy sedm bratrů; a první si vzal manželku a zemřel bezdětný.+
30 Tak druhý
31 a třetí si ji vzal. Dokonce těch sedm: Nezanechali děti, ale zemřeli.+
32 Naposled zemřela i ta žena.+
33 Manželkou kterého z nich se tedy stane při vzkříšení?* Za manželku ji totiž mělo těch sedm.“+
34 Ježíš jim řekl: „Děti tohoto systému věcí* se žení+ a vdávají,
35 ale ti, kdo byli uznáni za hodné,+ aby dosáhli onoho systému věcí+ a vzkříšení z mrtvých,+ se nežení ani nevdávají.
36 Vskutku, nemohou již ani zemřít,+ neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi* tím, že jsou dětmi vzkříšení.+
37 Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš ve zprávě o trnitém keři,+ když nazývá Jehovu* ‚BOHEM Abrahamovým* a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘.+
38 Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť ti všichni jsou pro něho živí.“*+
39 Někteří ze znalců Zákona odpověděli a řekli: „Učiteli, mluvil jsi dobře.“
40 Už totiž neměli odvahu položit mu jedinou otázku.
41 Naproti tomu on jim řekl: „Jak to, že říkají, že KRISTUS je Davidovým synem?+
42 Vždyť sám David říká v knize Žalmů: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici,
43 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“‘+
44 Proto ho David nazývá ‚Pánem‘; jak je tedy jeho synem?“
45 Potom řekl svým učedníkům, zatímco všechen lid naslouchal:+
46 „Dávejte si pozor na znalce Zákona, kteří touží procházet se v rouchách a mají rádi pozdravy na tržištích* a přední sedadla v synagógách a nejvýznamnější místa na večeřích+
47 a kteří pohlcují domy vdov+ a pod nějakou záminkou se dlouze modlí. Ti obdrží těžší rozsudek.“+
Poznámky
^ Nebo „ponoření“. Řec. baʹpti·sma.
^ Nebo „císaři“. Řec. Kaiʹsa·ri; lat. Caeʹsa·ri.
^ Římská stříbrná mince, která vážila 3,85 g.
^ „Vzkříšení.“ Řec. a·na·staʹsei, „vzbuzení; vstání“ (ze slov a·naʹ, „nahoru“, a staʹsis, „stání“); lat. re·sur·rec·ti·oʹne.
^ Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹnos; lat. saeʹcu·li; J17,18,22(heb.) ha·ʽó·lamʹ, „pořádku věcí“.
^ „Dětmi.“ Nebo „syny“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „když říká: ‚Jehova, Bůh Abrahamův‘“.
^ Nebo „z jeho hlediska živí“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Viz 11:43 ppč.
