Lukáš 22:1–71
22 Přibližoval se svátek nekvašených chlebů, takzvaný pasach.+
2 Přední kněží a znalci Zákona také hledali účinný způsob, jak se ho zbavit,+ neboť měli strach z lidí.+
3 Satan však vstoupil do Jidáše, zvaného Iškariotský, který byl počítán mezi těch dvanáct;+
4 a odešel a hovořil s předními kněžími a [chrámovými] veliteli o účinném způsobu, jak jim ho zradit.+
5 Tak se zaradovali a dohodli se, že mu dají stříbrné peníze.+
6 Svolil tedy a začal hledat vhodnou příležitost, aby jim ho zradil stranou od zástupu.+
7 Nyní přišel den nekvašených chlebů, ve kterém se musí obětovat [oběť] pasach,+
8 a poslal Petra a Jana a řekl: „Jděte a přichystejte nám k jídlu pasach.“+
9 Řekli mu: „Kde chceš, abychom [to] přichystali?“
10 Řekl jim:+ „Pohleďte, až vstoupíte do města, potká vás člověk, který ponese hliněnou nádobu vody. Následujte ho do domu, do kterého vstoupí.+
11 A pánovi domu řeknete: ‚Učitel ti říká: „Kde je místnost pro hosty, ve které bych jedl pasach se svými učedníky?“‘+
12 A ukáže vám zařízenou velkou horní místnost. Tam [to] přichystejte.“+
13 Odešli tedy a našli to, právě jak jim řekl, a přichystali pasach.+
14 Když posléze přišla ta hodina, spočinul u stolu a apoštolové s ním.+
15 A řekl jim: „Velmi jsem toužil jíst s vámi tento pasach, dříve než budu trpět,
16 neboť vám říkám: Nebudu jej opět jíst, dokud se to nesplní v Božím království.“+
17 A když přijal pohár,+ vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a podávejte si jej navzájem mezi sebou,
18 neboť vám říkám: Od nynějška nebudu opět pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království.“+
19 Vzal také chléb,+ vzdal díky, rozlámal jej, dal jim jej a řekl: „To znamená* mé tělo,+ které má být dáno ve váš prospěch.+ Stále to čiňte na mou památku.“+
20 Stejně i pohár,+ když povečeřeli, a řekl: „Tento pohár znamená novou smlouvu+ mocí mé krve,+ která má být vylita ve váš prospěch.*+
21 Pohleďte však, ruka mého zrádce+ je se mnou na stole.+
22 Protože Syn člověka odchází, jak je vyznačeno;+ přesto běda tomu člověku, skrze něhož je zrazován!“+
23 Začali tedy mezi sebou rozmlouvat o otázce, který z nich by skutečně byl ten, kdo to hodlá udělat.+
24 Vyvstal však také mezi nimi prudký spor o to, který z nich se zdá být největší.+
25 Ale řekl jim: „Králové národů se nad nimi vypínají jako páni a ti, kdo mají nad nimi autoritu, jsou nazýváni dobrodinci.+
26 Takoví však nemáte být.+ Ale ať ten, kdo je mezi vámi největší, se stane jakoby nejmladším+ a ten, kdo jedná jako představený, jako ten, kdo slouží.*+
27 Kdo je totiž větší, ten, kdo spočívá u stolu, nebo ten, kdo slouží? Není to ten, kdo spočívá u stolu? Ale jsem uprostřed vás jako ten, kdo slouží.+
28 Jste však těmi, kdo se mnou setrvali+ v mých zkouškách;+
29 a činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu+ se mnou, o království,+
30 abyste jedli+ a pili u mého stolu v mém království+ a seděli na trůnech,+ abyste soudili dvanáct izraelských kmenů.
31 Šimone, Šimone, pohleď, Satan+ si vás vyžádal, aby vás proséval jako pšenici.+
32 Úpěnlivě jsem však za tebe prosil,+ aby tvá víra neselhala; a ty, jakmile se vrátíš, posiluj+ své bratry.“
33 Řekl mu potom: „Pane, jsem přichystán jít s tebou do vězení i na smrt.“+
34 Ale on řekl: „Povídám ti, Petře: Kohout dnes nezakokrhá, dokud třikrát nezapřeš, že mě znáš.“+
35 Řekl jim také: „Nedostávalo se vám snad něčeho, když jsem vás posílal+ bez měšce a mošny s jídlem a bez sandálů?“ Řekli: „Ne!“*
36 Potom jim řekl: „Teď však ať ten, kdo má měšec, si jej vezme, stejně i mošnu s jídlem; a ať ten, kdo nemá meč, prodá svůj svrchní oděv a koupí si jej.
37 Vždyť vám říkám, že to, co je napsáno, se musí na mně dovršit, totiž: ‚A byl počítán k nezákonným.‘+ To, co se mě týká, se totiž dovršuje.“+
38 Potom řekli: „Pane, pohleď, tady jsou dva meče.“ Řekl jim: „To stačí.“
39 Když vyšel, šel podle zvyku na Olivovou horu; a učedníci ho také následovali.+
40 Potom, co přišli na místo, řekl jim: „Stále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“+
41 A sám od nich poodešel, asi co by kamenem dohodil, a poklekl na kolena a začal se modlit
42 a řekl: „Otče, jestliže si přeješ, odstraň ode mne tento pohár. Ať se přesto neděje má vůle,+ ale tvá.“+
43 Tehdy se mu objevil anděl z nebe a posílil ho.+
44 Ale když se dostal do agónie, modlil se dále s ještě větší opravdovostí;+ a jeho pot se stal jakoby kapkami krve, které padaly na zem.*+
45 A vstal od modlitby, šel k učedníkům a shledal, že zármutkem dřímají;+
46 a řekl jim: „Proč spíte? Vstaňte a stále se modlete, abyste neupadli do pokušení.“+
47 Zatímco ještě mluvil, pohleďme, zástup, a [muž] zvaný Jidáš, jeden z dvanácti, šel před nimi;+ a přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.+
48 Ježíš mu však řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“+
49 Když ti kolem něho viděli, co se chystá, řekli: „Pane, máme udeřit mečem?“+
50 Kdosi z nich dokonce opravdu udeřil veleknězova otroka a usekl mu pravé ucho.+
51 Ale Ježíš odpověděl a řekl: „Už toho nechte.“ A dotkl se ucha a uzdravil ho.+
52 Ježíš potom řekl předním kněžím a chrámovým velitelům a starším mužům, kteří tam pro něj přišli: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči?+
53 Dokud jsem s vámi byl den co den v chrámu,+ nevztáhli jste na mne ruce.+ Teď je však vaše hodina+ a autorita+ tmy.“+
54 Potom ho zatkli a odvedli+ ho a přivedli do domu velekněze;+ Petr [ho] však zpovzdálí následoval.+
55 Když rozdělali oheň uprostřed dvora a společně se posadili, Petr seděl mezi nimi.+
56 Ale jistá služka ho viděla sedět u jasného ohně a prohlédla si ho a řekla: „Tento muž byl také s ním.“+
57 Ale popřel+ to* a řekl: „Neznám ho, ženo.“+
58 A po krátkém čase ho uviděl někdo jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ Petr však řekl: „Člověče, nejsem.“+
59 A asi po hodině zakročil nějaký jiný [muž] a začal silně naléhat: „Tento [muž] byl určitě také s ním, neboť je vskutku Galilejec!“+
60 Ale Petr řekl: „Člověče, nevím, co říkáš.“ A okamžitě, zatímco ještě mluvil, kohout zakokrhal.+
61 A Pán se obrátil a podíval se na Petra a Petr si připomněl Pánův výrok, když mu řekl: „Dříve než dnes kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+
62 A vyšel ven a hořce plakal.+
63 Muži, kteří ho* měli ve vazbě, si z něho začali tropit žerty+ a tloukli ho;+
64 a když ho zakryli, vyptávali se a říkali: „Prorokuj. Kdo tě udeřil?“+
65 A říkali proti němu mnoho jiných rouhavých věcí.+
66 Když se posléze rozednilo, sešlo se shromáždění starších mužů z lidu, jak předních kněží, tak znalců Zákona,+ a vlekli ho do svého sálu Sanhedrinu* a říkali:+
67 „Jestliže jsi KRISTUS,+ pověz nám [to].“ Řekl jim však: „I kdybych vám [to] pověděl, vůbec byste tomu nevěřili.+
68 Kdybych se vás nadto vyptával, vůbec byste neodpověděli.+
69 Avšak od nynějška bude Syn člověka+ sedět po mocné Boží pravici.“*+
70 Všichni na to řekli: „Jsi tedy Boží Syn?“ Řekl jim: „Vy sami říkáte,+ že jsem.“
71 Řekli: „Proč potřebujeme další svědectví?+ Vždyť jsme [to] sami slyšeli z jeho vlastních úst.“+
Poznámky
^ Nebo „je“ ve smyslu označuje, má význam, představuje. Viz Mt 26:26 ppč.
^ „Které má být dáno ... vylita ve váš prospěch“, P75אABWVgSyh‚pArm; DIt tato slova z v. 19 a 20 vynechávají.
^ Nebo „obsluhuje“.
^ Dosl. „Ničeho!“.
^ V. 43 a 44 jsou obsaženy v א*DVgSyc‚h‚hi‚pArm; P75אcABWSys je vynechávají.
^ „Ho“, AD*VgSyh.
^ „Ho“, אBDItVg; ASyp „Ježíše“.
^ Nebo „svého Sanhedrinu“.
^ Nebo „po pravé ruce moci“.
