Lukáš 8:1–56
8 Krátce potom cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal* a oznamoval dobrou zprávu o Božím království.+ A bylo s ním dvanáct
2 a jisté ženy,+ které byly vyléčeny od ničemných duchů a nemocí, Marie, takzvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů,+
3 a Joana,+ manželka Herodova pověřence Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných žen, které jim sloužily ze svého majetku.
4 Když se sebral velký zástup spolu s těmi, kdo šli k němu z jednoho města po druhém, promluvil prostřednictvím podobenství:+
5 „Vyšel rozsévač, aby rozséval semeno. Když rozséval, některé padlo podél cesty a bylo pošlapáno a sezobali je nebeští ptáci.+
6 Některé jiné dopadlo na skalní masiv, a když vyrašilo, uschlo, protože nemělo vláhu.+
7 Některé jiné padlo mezi trní, a trní, které vyrostlo s ním, je udusilo.+
8 Některé jiné padlo na dobrou půdu, a když vyrašilo, vyneslo stonásobně ovoce.“+ Když to dopověděl, přistoupil k tomu, aby zvolal: „Kdo má uši k naslouchání, ať naslouchá.“+
9 Ale jeho učedníci se ho začali vyptávat, co to podobenství znamená.+
10 Řekl: „Vám je dáno porozumět posvátným tajemstvím Božího království, ale pro ostatní je to v podobenstvích,+ aby ačkoli hledí, hleděli marně, a ačkoli slyší, nepochopili význam.+
11 To podobenství+ znamená: Semeno je Boží slovo.+
12 Ta podél cesty jsou ti, kdo slyšeli,+ pak přichází Ďábel+ a odnímá slovo z jejich srdce, aby nevěřili a nebyli zachráněni.+
13 Ta na skalním masivu jsou ti, kdo slovo s radostí přijímají, když je slyší, ale nemají žádný kořen; nějaké období věří, ale v období zkoušky odpadávají.+
14 Pokud jde o to, jež padlo mezi trní, to jsou ti, kdo slyšeli, ale protože je úzkostné starosti a bohatství a rozkoše+ tohoto života odvádějí, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.+
15 Pokud jde o to na znamenité půdě, to jsou ti, kdo potom, co slyší slovo znamenitým a dobrým srdcem,+ podrží si je a s vytrvalostí nesou ovoce.+
16 Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikryje nádobou ani ji nedá pod lůžko, ale dá ji na stojan, aby ti, kdo vkročí dovnitř, spatřili světlo.+
17 Vždyť nic není utajeného,+ co nevyjde najevo, ani není nic pečlivě skrytého, co se nikdy nestane známým a nikdy nevyjde najevo.+
18 Věnujte tedy pozornost tomu, jak nasloucháte; neboť kdokoli má, bude mu dáno více,+ ale kdokoli nemá, i to, co si představuje, že má, mu bude odňato.“+
19 Přišli k němu jeho matka a bratři,+ ale nebyli schopni dostat se k němu kvůli zástupu.+
20 Byla mu však o tom podána zpráva: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“+
21 Odpověděl jim a řekl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a činí je.“+
22 Během jednoho ze dnů on a jeho učedníci nastoupili do člunu, a on jim řekl: „Přeplujme na druhou stranu jezera.“ Vypluli tedy.+
23 Ale jak se plavili, usnul. Na jezero se snesla prudká větrná bouře, a začali nabírat [vodu] a být v nebezpečí.+
24 Nakonec k němu šli, vzburcovali ho a řekli: „Učiteli, učiteli, téměř hyneme!“+ Procitl a přísně napomenul+ vítr a rozbouřenou vodu a ty se utišily a nastal klid.
25 Potom jim řekl: „Kde je vaše víra?“ Ale protože dostali strach, podivovali se a říkali jeden druhému: „Kdo to skutečně je, když nařizuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?“+
26 A přirazili ke břehu v krajině Gerasenských,* která leží naproti Galileji.+
27 Ale když vstoupil na zem, potkal ho nějaký muž z města, který měl démony. A značný čas nenosil oblečení a nezůstával doma, ale mezi hrobkami.+
28 Při pohledu na Ježíše nahlas vykřikl a padl před ním a silným hlasem řekl: „Co s tebou mám společného,*+ Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě.“+
29 (Nařizoval totiž nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel, neboť ten ho držel již dlouho,+ a opakovaně ho spoutávali řetězy a okovy a střežili, ale on pouta trhal a démon ho zaháněl na osamělá místa.)
30 Ježíš se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Řekl: „Legie“, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.+
31 A stále ho snažně prosili,+ aby jim nenařizoval odejít do propasti.*+
32 Tam na hoře se páslo stádo značného počtu vepřů;+ snažně ho tedy prosili, aby jim dovolil do nich vstoupit.+ A dal jim svolení.
33 Démoni pak vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a stádo se řítilo přes sráz do jezera a utopilo se.+
34 Ale když pasáci viděli, co se stalo, uprchli a podali o tom zprávu do města a na venkov.+
35 Pak se lidé vydali, aby viděli, co se přihodilo, a přišli k Ježíšovi a nalezli člověka, z kterého vyšli démoni, oblečeného a se zdravou myslí, jak sedí u Ježíšových nohou; a dostali strach.+
36 Ti, kdo to viděli, jim podali zprávu o tom, jak byl démony posedlý uzdraven.*+
37 Celé množství z okolní krajiny Gerasenských* ho tedy prosilo, aby od nich odešel, protože byli sevřeni velkým strachem.+ Nastoupil tedy do člunu a vrátil se.
38 Avšak muž, z kterého démoni vyšli, stále prosil, že s ním zůstane, ale on toho muže propustil a řekl:+
39 „Vrať se domů a dál vyprávěj, co pro tebe Bůh udělal.“+ Proto odešel a po celém městě ohlašoval, co pro něho Ježíš udělal.+
40 Když se Ježíš vrátil, zástup ho laskavě přijal, neboť ho všichni očekávali.+
41 Ale pohleďme, přišel muž jménem Jairos a ten byl předsedajícím úředníkem synagógy. A padl k Ježíšovým nohám a začal ho snažně prosit, aby vstoupil do jeho domu,+
42 protože měl jedinou zplozenou* asi dvanáctiletou dceru a ta umírala.+
Jak šel, zástupy se na něj tlačily.+
43 A žena postižená dvanáct let krvotokem,+ kterou nikdo nebyl schopen vyléčit,+
44 přistoupila zezadu a dotkla se třásní*+ jeho svrchního oděvu+ a její krvotok se okamžitě zastavil.+
45 Ježíš tedy řekl: „Kdo se mě to dotkl?“+ Když to všichni popírali, Petr řekl: „Učiteli, zástupy tě svírají a těsně se k tobě tlačí.“+
46 Ježíš přesto řekl: „Někdo se mě dotkl, neboť jsem si uvědomil, že ze mne vyšla síla.“+
47 Když žena viděla, že neunikla pozornosti, přišla, chvěla se, padla před ním a odhalila přede všemi lidmi příčinu, pro kterou se ho dotkla, a jak byla okamžitě uzdravena.+
48 Ale řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila;*+ jdi v pokoji.“+
49 Zatímco ještě mluvil, přišel nějaký zástupce předsedajícího úředníka synagógy a řekl: „Tvá dcera zemřela; neobtěžuj již učitele.“+
50 Když to Ježíš slyšel, odpověděl mu: „Neměj strach, jen projevuj víru+ a bude zachráněna.“
51 Když dospěl k domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra a Jana a Jakuba a otce a matky děvčete.+
52 Všichni lidé však plakali a bili se pro ni v zármutku. Řekl tedy: „Přestaňte plakat,+ neboť nezemřela, ale spí.“+
53 Na to se mu začali opovržlivě vysmívat, protože věděli, že zemřela.+
54 Ale on ji vzal za ruku, zvolal a řekl: „Děvče, vstaň!“*+
55 A její duch*+ se vrátil a okamžitě vstala,+ a nařídil, aby jí dali něco k jídlu.+
56 A její rodiče byli bez sebe; ale poučil je, aby nikomu nepovídali, co se přihodilo.+
Poznámky
^ Nebo „ohlašoval“. Řec. ke·rysʹson; lat. praeʹdi·cans.
^ „Gerasenských“, P75BDItVg; א „Gergesenských“; ASyp‚s „Gadarenských“.
^ Idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
^ Nebo „zachráněn“.
^ Nebo „jedinou“. Řec. mo·no·ge·nesʹ. Viz Sd 11:34, ppč. „dítětem“.
^ Nebo „obruby; střapce“.
^ Nebo „tě zachránila“.
^ Nebo „vzbuď se!“.
^ Nebo „její dech (životní síla)“. Řec. to pneuʹma au·tesʹ; J17,18,22(heb.) ru·chahʹ.
