Lukáš 9:1–62
9 Pak svolal dvanáct a dal jim moc a autoritu nad všemi démony a aby léčili nemoci.+
2 A tak je vyslal, aby kázali Boží království a uzdravovali,
3 a řekl jim: „Nenoste na cestu nic, ani hůl, ani mošnu s jídlem, ani chléb, ani stříbrné peníze; ani nemějte dvojí spodní oděv.+
4 Ale kdekoli vstoupíte [k někomu] domů, zůstaňte tam a odtamtud odejděte.+
5 A kdekoli vás nepřijmou, až budete z toho města vycházet,+ setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“+
6 Potom vykročili a procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobrou zprávu a všude léčili.+
7 Oblastní vládce* Herodes slyšel o všem, co se děje, a byl na velkých rozpacích, protože někteří říkali, že Jan byl vzbuzen z mrtvých,+
8 ale jiní, že se objevil Elijáš, ale ještě jiní, že vstal kdosi ze starodávných proroků.
9 Herodes řekl: „Jana jsem sťal.+ Kdo je tedy ten, o němž slyším takové věci?“ Snažil+ se tedy, aby ho viděl.
10 A když se apoštolové vrátili, vylíčili mu, co udělali.+ Vzal je tedy s sebou a odebral se do soukromí+ do města zvaného Betsaida.
11 Ale když se to zástupy dozvěděly, následovaly ho. A přijal je laskavě a začal k nim promlouvat o Božím království+ a uzdravoval ty, kdo potřebovali léčení.+
12 Pak se den začal nachylovat. Těch dvanáct přišlo a řekli mu: „Rozpusť zástup, aby šli do vesnic a na venkov kolem dokola a opatřili si nocleh a obstarali zásoby potravin, protože tady venku jsme na osamělém místě.“+
13 Řekl jim však: „Vy jim dejte něco k jídlu.“+ Řekli: „Nemáme nic než pět chlebů a dvě ryby,+ ledaže sami půjdeme a koupíme potraviny pro všechny ty lidi.“+
14 Bylo jich ve skutečnosti kolem pěti tisíc mužů.+ Ale on svým učedníkům řekl: „Nechte je spočinout jako u jídla, ve skupinách asi po padesáti.“+
15 A udělali to a všechny je nechali spočinout.
16 Potom vzal pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je a lámal je a začal je dávat učedníkům, aby [je] předkládali zástupu.+
17 Tak všichni jedli a nasytili se a sebrali přebytek, dvanáct košů úlomků.+
18 Když se později sám modlil, sešli se k němu učedníci* a on se jich vyptával a řekl: „Co říkají zástupy, kdo[že] jsem?“+
19 Odpověděli a řekli: „Jan Křtitel;* ale jiní Elijáš* a ještě jiní, že vstal jeden ze starodávných proroků.“+
20 Pak jim řekl: „Ale co říkáte vy, kdo jsem?“ Petr odpověděl a řekl:+ „KRISTUS+ Boží.“
21 Potom je ostrou řečí poučil, aby o tom nikomu nepovídali,+
22 ale řekl: „Syn člověka musí podstoupit mnoho utrpení a být zavržen staršími muži a předními kněžími a znalci Zákona a být zabit+ a třetí den být vzbuzen.“+
23 Pak přikročil k tomu, aby řekl všem: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe+ a zvedá den co den svůj mučednický kůl* a neustále mě následuje.+
24 Kdokoli chce totiž zachránit svou duši,* ztratí ji; kdokoli však ztrácí svou duši kvůli mně, ten ji zachrání.+
25 Skutečně, co prospěje člověku, jestliže získá celý svět, ale ztratí sám sebe nebo utrpí škodu?+
26 Kdokoli se totiž stydí za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve [slávě] Otce a svatých andělů.+
27 Ale pravdivě vám říkám: Někteří z těch, kdo zde stojí, vůbec neokusí smrt, dokud nejprve neuvidí Boží království.“+
28 Skutečně, asi osm dnů po těchto slovech vzal Petra a Jana a Jakuba s sebou a vystoupil na horu, aby se modlil.+
29 A když se modlil, vzhled+ jeho obličeje se změnil a jeho šat třpytivě zbělel.*+
30 Také, pohleďme, rozmlouvali s ním dva muži, což byli Mojžíš a Elijáš.+
31 Ti se objevili ve slávě a začali hovořit o jeho odchodu,* o němž bylo určeno, aby se splnil v Jeruzalémě.+
32 Petr a ti s ním byli obtíženi spánkem; ale když se plně probudili, viděli jeho slávu+ a ty dva muže, kteří u něho stáli.
33 A když se od něho oddělovali, Petr řekl Ježíšovi: „Učiteli, je znamenité, že tu jsme, vztyčme tedy tři stany, jeden pro tebe a jeden pro Mojžíše a jeden pro Elijáše“, aniž si uvědomoval, co říká.+
34 Ale když to říkal, vytvořil se oblak a začal je zastiňovat. Když vstoupili do oblaku, dostali strach.+
35 A z oblaku vyšel hlas+ a řekl: „To je můj Syn, ten, který byl vyvolen.+ Naslouchejte mu.“+
36 A když hlas vyšel, našli Ježíše samotného.+ Byli však zticha a nikomu v těch dnech nepodali zprávu o tom, co viděli.+
37 Když následující den sešli z hory, setkal se s ním velký zástup.+
38 A pohleďme, ze zástupu zvolal nějaký muž a řekl: „Učiteli, prosím tě, aby ses podíval na mého syna, protože je můj jediný+ zplozený,*+
39 a pohleď, popadá ho duch,+ a on náhle vykřikuje, a zachvacuje ho křečemi s pěnou [u úst], a když ho pohmoždí, stěží se od něho vzdálí.
40 A prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.“+
41 Ježíš odpověděl a řekl: „Nevěřící a převrácená generace,+ jak dlouho musím zůstat s vámi a snášet vás? Přiveď sem svého syna.“+
42 Ale dokonce když se přibližoval, démon jím mrštil o zem a prudce jím zmítal v křečích. Ježíš však nečistého ducha přísně napomenul, uzdravil chlapce a vydal ho jeho otci.+
43 Tu všichni začali žasnout nad majestátní Boží mocí.*+
Když se všichni podivovali všemu, co dělal, řekl svým učedníkům:
44 „Uložte si tato slova do svých uší, neboť Synu člověka je určeno, aby byl vydán do rukou lidí.“+
45 Ale dále nerozuměli tomuto výroku. Ve skutečnosti to bylo před nimi skryto, aby to neprohlédli, a báli se ho na ten výrok vyptávat.+
46 Potom mezi sebou začali uvažovat, kdo by z nich byl* největší.+
47 Ježíš, který znal uvažování jejich srdce, vzal malé dítě, postavil je vedle sebe+
48 a řekl jim: „Kdokoli přijímá toto malé dítě na základě mého jména, přijímá [také] mne, a kdokoli přijímá mne, přijímá [také] toho, který mě vyslal.+ Vždyť ten, kdo se chová jako menší mezi vámi všemi,+ ten je* velký.“+
49 Jan odpověděl a řekl: „Učiteli, viděli jsme, jak kdosi vyhání démony používáním tvého jména+ a pokoušeli jsme se mu bránit,+ protože [tě] nenásleduje* s námi.“+
50 Ale Ježíš mu řekl: „Nepokoušejte se [mu] bránit, neboť ten, kdo není proti vám, je s vámi.“+
51 Když se naplňovaly dny, aby byl vzat vzhůru,*+ pevně zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma.
52 Vyslal tedy před sebou posly. A odešli a vstoupili do jedné vesnice Samaritánů,+ aby pro něj vykonali přípravu;
53 ale nepřijali ho, protože zaměřil svůj obličej, aby šel do Jeruzaléma.+
54 Když to viděli učedníci Jakub a Jan,+ řekli: „Pane, chceš, abychom řekli ohni,+ aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“
55 Obrátil se však a přísně je napomenul.
56 Šli tedy do jiné vesnice.
57 Když šli po cestě, někdo mu řekl: „Budu tě následovat, ať odejdeš kamkoli.“+
58 A Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“+
59 Potom řekl jinému: „Buď mým následovníkem.“ Ten řekl: „Dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“+
60 Ale on mu řekl: „Ať mrtví+ pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království.“+
61 A ještě jiný řekl: „Budu tě následovat, Pane, ale nejprve mi dovol, abych se rozloučil se svou domácností.“*+
62 Ježíš mu řekl: „Žádný, kdo položil ruku na pluh+ a dívá se na věci za [sebou],+ se nehodí pro Boží království.“
Poznámky
^ Nebo „byli s ním učedníci“. B* „přišli k němu učedníci“.
^ Znamená „můj Bůh je Jehova“. J17,18,22(heb.) ʼE·li·jaʹhu.
^ Nebo „Ten, kdo ponořuje“. Řec. ton Ba·pti·stenʹ.
^ Viz dodatek 5C.
^ Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ (ze slova neʹfeš). Viz dodatek 4A.
^ Nebo „zjasněl“.
^ Nebo „jediný“. Řec. mo·no·ge·nesʹ.
^ „Majestátní Boží mocí.“ Nebo „Božím majestátem“. Řec. me·ga·lei·oʹte·ti; lat. ma·gni·tuʹdi·ne; J17,22(heb.) gedhul·lathʹ.
^ Nebo „kdo z nich je“.
^ Nebo „má být“.
^ Nebo „nejde“.
^ Nebo „k jeho nanebevstoupení“.
^ Nebo „svým domem“.
