Matouš 12:1–50

12  V tom období Ježíš procházel v sabatu obilnými poli.+ Jeho učedníci dostali hlad a začali otrhávat klasy a jíst.+  Když to viděli farizeové, řekli mu:+ „Pohleď, tvoji učedníci dělají, co není zákonné dělat v sabatu.“+  Řekl jim: „Nečetli jste, co udělal David, když on a muži, kteří byli s ním, dostali hlad?+  Jak vstoupil do Božího domu, a jedli chleby předložení,*+ ačkoli jejich jezení nebylo zákonné+ pro něj ani pro ty, kdo byli s ním, ale pouze pro kněze?+  Nebo jste nečetli v Zákoně,+ že o sabatech kněží v chrámu nezacházejí se sabatem jako s posvátným, a dále jsou nevinní?+  Ale povídám vám, že zde je něco většího než chrám.+  Kdybyste však byli rozuměli, co to znamená:* ‚Chci milosrdenství,+ a ne oběť‘,+ nebyli byste odsoudili nevinné.  Syn člověka je totiž Pánem sabatu.“+  Když odešel z toho místa, vešel do jejich synagógy; 10  a pohleďme, muž s uschlou rukou!+ Zeptali se ho tedy: „Je zákonné léčit v sabatu?“, aby proti němu získali obžalobu.+ 11  Řekl jim: „Kdo mezi vámi bude [takový] člověk, který bude mít jednu ovci, a jestliže ta upadne do jámy+ v sabatu, neuchopí ji a nevyzvedne?+ 12  Celkem vzato, oč cennější je člověk než ovce!+ Je tedy zákonné udělat v sabatu něco znamenitého.“ 13  Potom řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“ A natáhl ji a byla opět zdravá jako druhá ruka.+ 14  Ale farizeové vyšli a radili se proti němu, aby ho zahubili.+ 15  Když [to] Ježíš poznal, odebral se odtud. Mnozí ho také následovali, a všechny je léčil,+ 16  ale přísně jim přikázal, aby ho nečinili zjevným;+ 17  aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: 18  „Pohleďte, můj sluha,+ kterého jsem si vyvolil, můj milovaný,+ kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha,+ a objasní národům, co je právo. 19  Nebude se přít+ ani nebude nahlas volat ani nikdo neuslyší jeho hlas na širokých cestách. 20  Žádný potlučený rákos nerozdrtí a neuhasí žádný doutnající lněný knot,+ dokud s úspěchem* nevyšle právo.+ 21  Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“+ 22  Potom mu přinesli muže posedlého démony, slepého a němého; a vyléčil ho, takže němý mluvil a viděl. 23  Tu byly všechny zástupy prostě uneseny a začaly říkat:+ „Není to snad Syn Davidův?“+ 24  Když to slyšeli farizeové, řekli: „Tento člověk nevyhání démony vyjma prostřednictvím Belzebuba,* panovníka démonů.“+ 25  Znal jejich myšlenky,+ a proto jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě bývá zpustošeno+ a žádné město nebo dům rozdělený sám proti sobě neobstojí. 26  Stejně, jestliže Satan vyhání Satana, rozděluje se sám proti sobě; jak potom obstojí jeho království? 27  Nadto, jestliže vyháním démony prostřednictvím Belzebuba,+ prostřednictvím koho je vyhánějí vaši synové? Proto budou vašimi soudci. 28  Pokud však vyháním démony prostřednictvím Božího ducha, pak vás Boží království skutečně dostihlo.+ 29  Nebo jak může někdo vpadnout do domu silného muže a zmocnit se jeho movitostí, pokud nejdříve toho silného muže nespoutá? A potom vydrancuje jeho dům.+ 30  Kdo není na mé straně, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.+ 31  Proto vám říkám: Hřích a rouhání všeho druhu bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti duchu nebude odpuštěno.+ 32  Kdokoli například mluví slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno;+ kdokoli však mluví proti svatému duchu,* nebude mu to odpuštěno, nikoli, ani v tomto systému věcí,* ani v budoucím.+ 33  Buď působíte, že je strom znamenitý a jeho ovoce znamenité, nebo působíte, že strom je prohnilý a jeho ovoce je prohnilé; strom se totiž pozná podle svého ovoce.+ 34  Potomstvo zmijí,+ jak můžete mluvit dobré věci, když jste ničemní?+ Vždyť z hojnosti srdce mluví ústa.+ 35  Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu dobré věci,+ zatímco ničemný člověk ze svého ničemného pokladu vynáší ničemné věci.+ 36  Povídám vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé pronesou, budou skládat účty v Soudném dnu;+ 37  podle svých slov totiž budeš prohlášen za spravedlivého a podle svých slov budeš odsouzen.“+ 38  Potom mu někteří znalci Zákona a farizeové odpověděli a řekli: „Učiteli, chceme od tebe vidět znamení.“+ 39  Odpověděl jim a řekl: „Ničemná a cizoložná+ generace stále hledá znamení, ale nebude jí dáno žádné znamení kromě znamení proroka Jonáše.+ 40  Vždyť právě jako byl Jonáš+ v břiše obrovské ryby tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka+ v srdci země+ tři dny a tři noci.+ 41  Muži z Ninive povstanou v soudu s touto generací+ a odsoudí+ ji, protože činili pokání po tom, co Jonáš+ kázal,* ale pohleďte, zde je něco více než Jonáš. 42  Královna jihu+ bude vzbuzena v soudu s touto generací a odsoudí ji, protože přišla z konců* země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, ale pohleďte, zde je něco více než Šalomoun.+ 43  Když nečistý duch vychází z člověka, prochází vyprahlými místy a hledá místo odpočinku a žádné nenachází.+ 44  Potom řekne: ‚Vrátím se do svého domu, z něhož jsem se vystěhoval‘; a při příchodu jej najde neobsazený, ale čistě vymetený a ozdobený. 45  Pak odejde a vezme s sebou sedm jiných duchů, ničemnějších než je sám,+ a když se dostanou dovnitř, bydlí tam; a konečné okolnosti toho člověka budou horší než první.+ Tak to bude i s touto ničemnou generací.“+ 46  Zatímco ještě mluvil k zástupům, pohleďme, jeho matka a bratři+ se postavili venku a snažili se s ním promluvit. 47  Někdo mu tedy řekl: „Pohleď, tvá matka a tvoji bratři stojí venku a snaží se s tebou promluvit.“* 48  Tomu, kdo mu to povídal, odpověděl a řekl: „Kdo je má matka a kdo jsou moji bratři?“+ 49  A vztáhl ruku ke svým učedníkům a řekl: „Pohleďte, má matka a moji bratři!+ 50  Každý totiž, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebi, ten je můj bratr a sestra a matka.“

Poznámky

Nebo „chléb vystavení“. Dosl. „chleby toho předložení“. Řec. arʹtous tes pro·theʹse·os; J22(heb.) leʹchem hap·pa·nimʹ. Viz 2Mo 25:30 ppč.
Dosl. „co je“. Řec. tiʹ e·stin. Viz 26:26 ppč.
Nebo „k vítězství“.
„Belzebuba“, VgSyc‚p‚s; CDWSyhArm „Beelzebula“; אB „Beezebula“; možná znamená „pán obydlí“ nebo, pokud jde o slovní hříčku s heb. slovem zeʹvel (hnůj), které se v Bibli nevyskytuje, pak znamená „pán hnoje“. Srovnej 2Kr 1:2, ppč. „Baal-zebuba“.
Dosl. „by mluvil svrchu o svatém duchu“.
Nebo „pořádku věcí“. Řec. ai·oʹni; lat. saeʹcu·lo; J1–14,16–18(heb.) va·ʽó·lamʹ, „v pořádku věcí“.
Dosl. „po Jonášově kázání“. Řec. to keʹryg·ma I·o·naʹ; lat. prae·di·ca·ti·oʹne Ioʹnae.
Nebo „nejzazších konců“. Řec. pe·raʹton. Srovnej Sk 1:8, ppč. „části“.
א*BSyc‚s vynechávají v. 47.