Matouš 21:1–46
21 A když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, vyslal Ježíš dva učedníky+
2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, kterou máte v dohledu, a hned najdete uvázanou oslici a u ní oslátko; odvažte je a přiveďte je ke mně.+
3 A jestliže vám někdo něco řekne, povíte: ‚Pán je potřebuje.‘ Na to je okamžitě vyšle.“
4 To se skutečně stalo, aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka, který řekl:
5 „Povězte sionské dceři: ‚Pohleď, přichází k tobě tvůj Král,+ mírné povahy,+ sedící na oslu, ano, na oslátku, potomku soumara.‘“+
6 Tak se učedníci vydali na cestu a udělali, právě jak jim Ježíš nařídil.
7 A přivedli oslici a její oslátko a dali na ně své svrchní oděvy, a on se na ně posadil.+
8 Většina zástupu rozprostřela své svrchní oděvy+ na silnici, zatímco jiní začali odsekávat ratolesti stromů a rozprostírat je na silnici.+
9 Pokud jde o zástupy, ti, kdo šli před ním, a ti, kdo [je] následovali, stále volali: „Zachraň, prosíme,*+ Syna Davidova!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ Zachraň ho, prosíme, ve výšinách nahoře!“*+
10 Když vjel do Jeruzaléma,+ v celém městě nastal rozruch a říkali: „Kdo je to?“
11 Zástupy stále říkaly: „To je ten prorok+ Ježíš z Nazaretu v Galileji!“
12 A Ježíš vstoupil do chrámu a vyhodil všechny, kdo v chrámu prodávali a kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kteří prodávali holubice.+
13 A řekl jim: „Je napsáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby‘,+ ale vy z něho děláte lupičskou jeskyni.“+
14 Také k němu v chrámu přicházeli slepí a chromí, a on je léčil.
15 Když přední kněží a znalci Zákona viděli, jaké dělá obdivuhodné věci,+ a chlapce, kteří v chrámu volali a říkali: „Zachraň, prosíme,+ Syna Davidova!“,+ rozhořčili se
16 a řekli mu: „Slyšíš, co říkají?“ Ježíš jim řekl: „Ano. Nikdy jste nečetli:+ ‚Z úst nemluvňat a kojenců jsi opatřil chválu‘?“+
17 A zanechal je, vyšel z města do Betanie a tam strávil noc.+
18 Když se časně ráno vracel do města, dostal hlad.+
19 U cesty zahlédl fíkovník a šel k němu, ale nenašel na něm nic+ kromě listů, a řekl mu: „Ať už z tebe nikdy nevzejde ovoce.“+ A fíkovník okamžitě uschl.
20 Když to však viděli učedníci, divili se a řekli: „Jak to, že ten fíkovník okamžitě uschl?“+
21 Ježíš jim odpověděl a řekl: „Vpravdě vám říkám: Jestliže budete mít víru a nebudete pochybovat,+ pak uděláte nejen to, co jsem udělal s fíkovníkem, ale také jestliže řeknete této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘, stane se to.+
22 A jestliže budete mít víru, dostanete všechno, oč prosíte v modlitbě.“+
23 A potom, co vešel do chrámu, přišli k němu přední kněží a starší muži lidu, zatímco vyučoval, a řekli:+ „Z jaké autority to děláš? A kdo ti dal tuto autoritu?“+
24 Ježíš jim odpověděl a řekl: „I já se vás zeptám na jednu věc. Jestliže mi ji povíte, také já vám povím, z jaké autority to dělám:+
25 Z jakého zdroje byl Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“+ Začali však mezi sebou uvažovat a říkali: „Jestliže řekneme: ‚Z nebe‘, řekne nám: ‚Proč jste mu tedy nevěřili?‘+
26 Jestliže však řekneme: ‚Z lidí‘, musíme se bát zástupu,+ protože všichni pokládají Jana za proroka.“+
27 Odpověděli tedy Ježíšovi a řekli: „Nevíme.“ On jim zase řekl: „Ani já vám nepovím, z jaké autority to dělám.+
28 Co myslíte? Jeden člověk měl dvě děti.+ Šel k prvnímu a řekl: ‚Dítě, jdi dnes pracovat na vinici.‘
29 Ten odpověděl a řekl: ‚Půjdu, pane‘,+ ale nevyšel.
30 Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl a řekl: ‚Nepůjdu.‘ Potom pocítil lítost+ a vyšel.
31 Který z těch dvou činil vůli [svého] otce?“+ Řekli: „Ten druhý.“ Ježíš jim řekl: „Vpravdě vám říkám, že výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království.
32 Vždyť Jan k vám přišel po cestě spravedlnosti,+ ale nevěřili jste mu.+ Výběrčí daní a nevěstky mu však uvěřili+ a vy, ačkoli jste [to] viděli, nepocítili jste potom lítost, takže byste mu uvěřili.
33 Poslyšte jiné podobenství:* Byl jeden člověk, hospodář,+ který vysadil vinici a dal kolem ní plot a vykopal v ní vinný lis a vztyčil věž+ a pronajal ji pěstitelům a odcestoval do ciziny.+
34 Když nadešlo období ovoce, poslal své otroky k pěstitelům, aby dostal své ovoce.
35 Pěstitelé však vzali jeho otroky a jednoho zbili, jiného zabili a jiného ukamenovali.+
36 Opět poslal jiné otroky, více než těch prvních, ale udělali jim totéž.+
37 Naposled k nim poslal svého syna a řekl: ‚Mého syna si budou vážit.‘
38 Když pěstitelé viděli syna, řekli si: ‚To je dědic;+ pojďte, zabijme ho a vezměme si jeho dědictví!‘+
39 Vzali ho tedy a vyhodili ho z vinice a zabili ho.+
40 Až tedy přijde majitel vinice, co udělá těm pěstitelům?“
41 Řekli mu: „Protože jsou zlí, přivede na ně zlé zničení+ a vinici pronajme jiným pěstitelům, kteří mu v náležitém čase odevzdají ovoce.“+
42 Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé zavrhli,+ ten se stal nejvyšším úhelným kamenem.+ Stalo se to od Jehovy* a je to obdivuhodné v našich očích‘?
43 Proto vám říkám: Boží království vám bude odňato a bude dáno národu, který nese jeho ovoce.+
44 Také kdo upadne na ten kámen, roztříští se. Pokud jde o kohokoli, na koho spadne, toho rozdrtí na prach.“+
45 Když přední kněží a farizeové slyšeli jeho podobenství, povšimli si, že mluví o nich.+
46 Ačkoli se však snažili o to, aby se ho zmocnili, báli se zástupů, protože ho považovaly za proroka.+
Poznámky
^ Dosl. „Hosanna“. Řec. Ho·san·naʹ; Vgc(lat.) Ho·sanʹna; J1–14,16–18,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ, „Zachraň, prosíme!“
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „v nejvyšších místech“.
^ Nebo „přirovnání“.
^ Viz dodatek 1D.
