Matouš 26:1–75
26 Když Ježíš ukončil všechna tato slova, řekl svým učedníkům:
2 „Víte, že od nynějška za dva dny nastane pasach+ a Syn člověka má být vydán, aby byl přibit na kůl.“*+
3 Potom se přední kněží a starší muži lidu shromáždili na nádvoří velekněze, který byl nazýván Kaifáš,+
4 a radili se+ spolu, aby se Ježíše zmocnili lstivým úskokem a aby ho zabili.
5 Říkali si však: „Ne ve svátek, aby mezi lidmi nevznikla vřava.“+
6 Zatímco byl Ježíš v Betanii+ v domě Šimona, toho malomocného,+
7 přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou drahého vonného oleje+ a začala mu jej lít na hlavu, když spočíval u stolu.
8 Když to viděli učedníci, rozhořčili se a řekli: „K čemu to plýtvání?+
9 Vždyť se to mohlo za mnoho prodat a dát chudým.“+
10 Ježíš si to uvědomil+ a řekl jim: „Proč se pokoušíte dělat té ženě těžkosti? Vždyť mi prokázala znamenitý skutek.+
11 Chudé+ máte totiž u sebe vždy, mne ale nebudete mít vždy.+
12 Když totiž tato žena dala vonný olej na mé tělo, udělala to jako přípravu k mému pohřbu.+
13 Vpravdě vám říkám: Kdekoli v celém světě* se bude kázat* tato dobrá zpráva, jistě se bude také vyprávět, co udělala tato žena, jako upomínka na ni.“+
14 Potom jeden z dvanácti, zvaný Jidáš Iškariotský,+ šel k předním kněžím
15 a řekl: „Co mi dáte, když vám ho zradím?“+ Stanovili mu třicet kousků stříbra.+
16 Od té doby stále hledal vhodnou příležitost, aby ho zradil.+
17 První den* nekvašených chlebů+ učedníci přišli k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili jídlo pasach?“+
18 Řekl: „Jděte do města k Tomu a tomu+ a řekněte mu: Učitel říká: ‚Můj ustanovený čas je blízko; budu slavit pasach se svými učedníky u tebe doma.‘“+
19 A učedníci udělali, jak jim Ježíš nařídil, a přichystali věci k pasachu.+
20 A když nadešel večer,+ spočíval u stolu s dvanácti učedníky.+
21 Zatímco jedli, řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“+
22 Velmi se nad tím zarmoutili a začali mu říkat každý zvlášť: „Pane, že to nejsem já?“+
23 Odpověděl a řekl: „Kdo se mnou namáčí ruku v míse, to je ten, kdo mě zradí.+
24 Syn člověka opravdu odchází, právě jak je o něm napsáno,+ ale běda+ tomu muži, skrze něhož je Syn člověka zrazen!+ Bývalo by pro něho znamenitější, kdyby se ten člověk nenarodil.“
25 Jidáš, který se ho chystal zradit, mu odpověděl a řekl: „Že to nejsem já, Rabbi?“ Řekl mu: „Ty sám jsi [to] řekl.“
26 Když dále jedli, Ježíš vzal chléb,+ a když vyslovil požehnání, rozlámal jej,+ dával jej učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. To znamená* mé tělo.“+
27 Také vzal pohár,+ a když vzdal díky, dal jim jej a řekl: „Pijte z něho vy všichni;+
28 neboť to znamená+ mou ‚krev+ smlouvy‘,+ která má být vylita ve prospěch mnohých+ na odpuštění hříchů.+
29 Ale říkám vám: Od nynějška rozhodně nebudu pít z tohoto plodu révy až do toho dne, kdy ho budu pít nový* s vámi v království svého Otce.“+
30 Nakonec když zazpívali chvály,*+ vyšli na Olivovou horu.+
31 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni tuto noc klopýtnete ve spojitosti se mnou, neboť je napsáno: ‚Udeřím pastýře a ovce stáda budou rozptýleny.‘+
32 Ale až budu vzbuzen, předejdu vás do Galileje.“+
33 Petr mu však odpověděl a řekl: „I když všichni ostatní klopýtnou ve spojitosti s tebou, já nikdy neklopýtnu!“+
34 Ježíš mu řekl: „Vpravdě ti říkám: Tuto noc, dříve než kohout zakokrhá, mě třikrát zapřeš.“+
35 Petr mu řekl: „I kdybych musel s tebou zemřít, rozhodně tě nezapřu.“ Všichni ostatní učedníci také říkali totéž.+
36 Potom s nimi Ježíš přišel na místo+ zvané Getsemane a řekl učedníkům: „Posaďte se zde, zatímco poodejdu a budu se modlit.“+
37 A vzal s sebou Petra a dva Zebedeovy syny+ a začal být zarmoucen a bolestně znepokojen.+
38 Tehdy jim řekl: „Má duše je hluboce zarmoucena, až k smrti.+ Zůstaňte zde a zůstaňte se mnou bdělí.“+
39 A šel kousek kupředu, padl na tvář, modlil se+ a řekl: „Můj Otče, jestliže je to možné, ať ode mne odejde tento pohár.+ Ale ne jak já chci,+ ale jak ty chceš.“+
40 A přišel k učedníkům a nalezl je, jak spí, a řekl Petrovi: „Což jste se mnou nemohli ani jednu hodinu bdít?+
41 Zůstaňte bdělí+ a modlete+ se neustále, abyste neupadli do pokušení.+ Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“+
42 Opět odešel podruhé,+ modlil se a řekl: „Můj Otče, jestliže není možné, aby odešel, aniž jej vypiji, ať se stane tvá vůle.“+
43 A opět přišel a nalezl je, jak spí, protože jejich oči byly ztěžklé.+
44 Opustil je tedy a opět odešel a potřetí se modlil+ a ještě jednou řekl totéž slovo.
45 Potom přišel k učedníkům a řekl jim: „V době, jako je tato, spíte a odpočíváte! Pohleďte, přiblížila se hodina, kdy má být Syn člověka zrazen do rukou hříšníků.+
46 Vstaňte, pojďme. Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“+
47 A zatímco ještě mluvil, pohleďme, přišel Jidáš,+ jeden z dvanácti, a s ním velký zástup od předních kněží a starších mužů lidu, s meči+ a kyji.+
48 A jeho zrádce jim dal znamení a řekl: „Je to ten, koho políbím; vezměte ho do vazby.“+
49 A šel přímo k Ježíšovi a řekl: „Dobrý den, Rabbi!“+ a velmi něžně ho políbil.+
50 Ale Ježíš+ mu řekl: „Člověče, proč jsi zde?“ Potom postoupili kupředu a vložili na Ježíše ruce a vzali ho do vazby.+
51 Ale pohleďme, jeden z těch, kdo byli s Ježíšem, vztáhl ruku a vytasil meč a udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.+
52 Tehdy mu Ježíš řekl: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo,+ neboť všichni, kdo berou meč, mečem zahynou.+
53 Nebo si myslíš, že se nemohu obrátit na svého Otce, aby mi opatřil v tomto okamžiku více než dvanáct legií andělů?+
54 Jak by se v tom případě splnila Písma, že se to musí takto stát?“
55 V tu hodinu Ježíš řekl zástupům: „Vyšli jste s meči a kyji jako proti lupiči, abyste mě zatkli?+ Den co den jsem sedával v chrámu+ a vyučoval, a přece jste mě nevzali do vazby.
56 Ale to všechno se stalo, aby se splnila písma proroků.“+ Potom ho všichni učedníci zanechali a uprchli.+
57 Ti, kdo Ježíše vzali do vazby, ho odvedli k veleknězi Kaifášovi,+ kde se shromáždili znalci Zákona a starší muži.+
58 Petr ho však stále následoval zpovzdálí až na nádvoří+ velekněze, a když vešel, seděl s domácími sloužícími, aby viděl výsledek.*+
59 Přední kněží a celý Sanhedrin* mezitím hledali falešné svědectví proti Ježíšovi, aby ho usmrtili,+
60 ale žádné nenašli, ačkoli předstoupilo mnoho falešných svědků.+ Později předstoupili dva
61 a řekli: „Tento muž řekl: ‚Jsem schopen zbořit Boží chrám* a vystavět ho ve třech dnech.‘“+
62 A tak povstal velekněz a řekl mu: „Nemáš co odpovědět? O čem svědčí ti [lidé] proti tobě?“+
63 Ale Ježíš stále mlčel.+ Proto mu velekněz řekl: „Zavazuji tě přísahou při živém Bohu,+ abys nám pověděl, zda jsi KRISTUS,+ Boží Syn!“
64 Ježíš mu řekl:+ „Ty sám jsi [to] řekl.+ Přesto vám říkám: Od nynějška+ uvidíte Syna člověka,+ jak sedí na pravici+ moci a přichází* na nebeských oblacích.“+
65 Potom velekněz roztrhl své svrchní oděvy a řekl: „Rouhal se!+ Jaké svědky ještě potřebujeme?+ Vizte! Nyní jste slyšeli rouhání.+
66 Jaký je váš názor?“ Odpověděli a řekli: „Podléhá smrti.“+
67 Potom mu plivali do obličeje+ a tloukli+ ho pěstmi. Jiní ho políčkovali+
68 a říkali: „Prorokuj nám, ty Kriste.+ Kdo tě udeřil?“+
69 Petr seděl venku na nádvoří; a přišla k němu jedna služka a řekla: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“+
70 Ale přede všemi to popřel a řekl: „Nevím, o čem mluvíš.“
71 Když vyšel k domovní bráně, všimla si ho jiná dívka a řekla těm, [kdo] tam [byli]: „Tento muž byl s Ježíšem Nazaretským.“+
72 A znovu to popřel s přísahou: „Neznám toho člověka!“+
73 Za malou chvíli přišli ti, kdo stáli kolem, a řekli Petrovi: „Také ty jsi jistě jeden z nich, tvé nářečí tě totiž vskutku prozrazuje.“+
74 Potom se začal zaklínat a přísahat: „Neznám toho člověka!“ A vzápětí zakokrhal kohout.+
75 A Petr si připomněl výrok, který Ježíš pronesl, totiž: „Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“+ A vyšel ven a hořce plakal.+
Poznámky
^ Nebo „připevněn na kůl (kládu)“. Viz dodatek 5C.
^ „Světě.“ Řec. koʹsmoi; lat. munʹdo.
^ Nebo „se bude ohlašovat“. Řec. ke·ry·chtheiʹ; lat. prae·di·caʹtum fuʹe·rit. Srovnej Da 5:29, ppč. „ohlásili“.
^ Nebo „Den před“. Tento překlad řec. slova πρῶτος (proʹtos), po němž následuje slovo ve druhém pádě, odpovídá smyslu a překladu podobné vazby u Jana 1:15, 30, totiž „existoval přede [proʹtos] mnou“. Podle LSJ, s. 1535, sl. 1, „πρῶτος je někdy používáno tam, kde bychom měli očekávat πρότερος [proʹte·ros]“.
^ Dosl. „je“. Řec. e·stin, ve smyslu označovat, mít význam, představovat. Viz 12:7 ppč; 1Ko 10:4, ppč. „znamenal“.
^ „Pít nový“, tedy nový plod révy.
^ Nebo „když zazpívali hymny (žalmy)“. Řec. hy·mneʹsan·tes; J18(heb.) wai·jiq·reʼuʹ ʼeth-ha·hal·lelʹ. Nepochybně se jednalo o čtyři poslední žalmy Halel (115–118). Viz Ža 114:1 ppč.
^ Nebo „konec“. Řec. teʹlos.
^ Nebo „Boží obydlí (příbytek)“. Řec. na·onʹ; lat. temʹplum; J17,18,22(heb.) hé·khalʹ, „palác; chrám“.
^ „Přichází.“ Řec. er·choʹme·non.
