Matouš 8:1–34
8 Když sestoupil z hory, následovaly ho velké zástupy.
2 A pohleďme, přišel k němu malomocný+ a začal mu vzdávat poctu a říkat: „Pane, jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“
3 A tak vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci. Buď očištěn.“+ A ihned bylo jeho malomocenství očištěno.+
4 Potom mu Ježíš řekl: „Hleď, abys [to] nikomu nepovídal,+ ale jdi, ukaž se knězi+ a obětuj dar,+ který ustanovil Mojžíš, jim na svědectví.“
5 Když vstoupil do Kafarnaum,+ přišel k němu jeden důstojník,* snažně ho prosil
6 a řekl: „Pane, můj sluha leží v domě ochrnutý a je strašně trýzněn.“
7 Řekl mu: „Až se tam dostanu, vyléčím ho.“
8 Důstojník mu odpověděl a řekl: „Pane, nejsem hoden toho, abys vstoupil pod mou střechu, ale řekni jen slovo a můj sluha bude uzdraven.
9 Vždyť i já jsem člověk postavený pod autoritu, mám pod sebou vojáky a řeknu tomuto: ‚Jdi!‘,+ a on jde, a jinému: ‚Přijď!‘, a on přijde, a svému otrokovi: ‚Udělej to!‘, a on to udělá.“
10 Když to Ježíš slyšel, byl ohromen a řekl těm, kdo ho následovali: „Povím vám pravdu: U nikoho v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.+
11 Ale povídám vám, že přijdou mnozí z východních končin a ze západních+ končin a spočinou u stolu s Abrahamem a Izákem a Jákobem v nebeském+ království;+
12 zatímco synové království+ budou vyhozeni do tmy venku. Tam bude [jejich] pláč a skřípání* zubů.“+
13 Pak Ježíš řekl důstojníkovi: „Jdi. Ať se ti stane, právě jak věříš.“+ A sluha byl v tu hodinu uzdraven.
14 A když Ježíš přišel do Petrova domu, viděl jeho tchyni,+ jak leží nemocná s horečkou.+
15 Dotkl se tedy její ruky+ a horečka ji opustila, a ona vstala a začala mu sloužit.+
16 Ale když nadešel večer,* lidé k němu přivedli mnoho osob posedlých démony; a slovem vyháněl duchy a léčil všechny, kterým se špatně dařilo;
17 aby se splnilo, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše, který řekl: „Sám vzal naše nemoci a nesl naše choroby.“+
18 Když Ježíš viděl kolem sebe zástup, dal příkaz, aby odrazili ke druhé straně.+
19 A přišel nějaký znalec Zákona a řekl mu: „Učiteli, budu tě následovat, kamkoli chceš jít.“+
20 Ale Ježíš mu řekl: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hřadoviště, ale Syn člověka* nemá kam složit hlavu.“+
21 Potom mu jiný z učedníků řekl: „Pane, dovol mi, abych nejprve odešel a pohřbil svého otce.“
22 Ježíš mu řekl: „Stále mě následuj, a ať mrtví pohřbívají své mrtvé.“+
23 A když nastoupil do člunu,+ jeho učedníci ho následovali.
24 Tu pohleďme, moře se velmi rozbouřilo, takže vlny přikrývaly člun; on však spal.+
25 A přišli, probudili+ ho a řekli: „Pane, zachraň nás, nebo zahyneme!“
26 Řekl jim však: „Proč jste bázliví, vy malověrní?“+ Potom vstal, přísně napomenul větry a moře a nastal velký klid.+
27 Muži tedy byli ohromeni a řekli: „Co je to za člověka,+ když ho poslouchají i větry a moře?“
28 Když se dostal na druhou stranu do krajiny Gadarenských,*+ setkali se tam s ním dva muži posedlí démony,+ kteří vycházeli z [místa] mezi pamětními hrobkami,* tak neobvykle zuřiví, že nikdo neměl odvahu projít po té cestě.
29 A pohleďme, ječeli a říkali: „Co s tebou máme společného,* Boží Synu?+ Přišel jsi sem, abys nás trýznil před ustanoveným časem?“+
30 Ale daleko od nich se páslo stádo mnoha vepřů.
31 Démoni ho tedy začali snažně prosit a říkali: „Jestliže nás vyženeš, pošli nás do toho stáda vepřů.“+
32 Řekl jim tedy: „Jděte!“ Vyšli a odešli do vepřů; a pohleďme, celé stádo se řítilo přes sráz do moře a zahynulo ve vodách.+
33 Ale pasáci uprchli, a když vešli do města, podali zprávu o všem, včetně záležitosti s muži posedlými démony.
34 A pohleďme, celé město se vydalo Ježíšovi vstříc; a když ho viděli, s opravdovostí na něj naléhali, aby odešel z jejich oblastí.+
Poznámky
^ Nebo „centurio (setník)“, tedy ten, kdo velí stovce vojáků. Lat. cen·tuʹri·o.
^ Nebo „zatínání“.
^ Tedy po sabatním dnu. Viz Mr 1:21–32; Lk 4:31–40.
^ „Syn člověka.“ V řec. textu je před slovy „syn“ a „člověk“ určitý člen.
^ Nebo „vycházeli z pamětních hrobek“.
^ „Co s tebou máme společného?“ Idiom; odmítavá otázka vyjadřující námitku. Viz dodatek 7B.
