Micheáš 7:1–20
7 Běda mi,+ vždyť jsem se stal podobným sklizni letního ovoce, podobným paběrkování při vinobraní!+ Není k jídlu žádný hrozen vína, žádný raný fík, po němž by toužila má duše!+
2 Věrně oddaný* vyhynul ze země* a v lidstvu* není nikdo přímý.+ Všichni číhají na krveprolití.+ Každý loví vlečnou sítí svého vlastního bratra.+
3 Ruce mají na tom, co je špatné, aby [to] dělali dobře;+ kníže [o něco] žádá a ten, kdo soudí, [soudí] za odměnu+ a velký promlouvá o dychtivosti své duše, své vlastní;+ a splétají to.
4 Jejich nejlepší [člověk] je jako šípek, [jejich] nejpřímější je horší než trnitý plot.+ Přijde den tvých strážných, [kdy] se ti dostane pozornosti.+ Nyní nastane jejich zmatení.+
5 Nevěřte druhovi. Nevkládejte důvěru v důvěrného přítele.+ Střež se otvírat svá ústa před tou, která leží v tvé náruči.+
6 Syn totiž pohrdá otcem; dcera povstává proti své matce;+ snacha proti své tchyni;+ mužovi nepřátelé jsou muži* z jeho domácnosti.+
7 Ale pokud jde o mne, já budu stále vyhlížet Jehovu.+ Budu projevovat postoj očekávání vůči BOHU své záchrany.+ Můj Bůh mě uslyší.+
8 Neraduj se nade mnou, má nepřítelkyně.+ Padla jsem sice, ale jistě vstanu;+ bydlím sice ve tmě,+ ale Jehova mi bude světlem.+
9 Ponesu Jehovův vztek — vždyť jsem proti němu hřešila —,+ dokud nepovede mou právní při a opravdu mi neučiní po právu.+ Vyvede mě na světlo; pohlédnu na jeho spravedlnost.+
10 A má nepřítelkyně uvidí, a hanba přikryje tu,+ která mi říkala: „Kde je ten Jehova, tvůj Bůh?“+ Mé vlastní oči na ni pohledí.+ Nyní se stane místem pošlapávání jako pouliční bláto.+
11 Den pro stavbu tvých* kamenných zdí, v ten den bude výnos* daleko.+
12 V ten den k tobě dokonce přijdou* až z Asýrie a z měst Egypta,* a z Egypta dokonce až k Řece;+ a od moře k moři a [od] hory k hoře.+
13 A země se stane opuštěným úhorem kvůli svým obyvatelům, kvůli ovoci jejich jednání.+
14 Pas svůj* lid svou holí,+ stádo bravu svého dědictví, to, které přebývalo samo v lese — uprostřed sadu.+ Ať se pasou na Bašanu a Gileadu+ jako za dnů dávné [minulosti].+
15 „Jako za dnů, kdy jsi vycházel z egyptské země, mu ukážu podivuhodné věci.+
16 Národy uvidí a zastydí se za všechnu svou moc.+ Položí si ruku na ústa;+ i uši jim ohluchnou.
17 Budou lízat prach jako hadi;+ jako zemští plazi v znepokojení vylezou ze svých bašt.+ Roztřeseni přijdou k Jehovovi, našemu Bohu,* a budou se tě bát.“+
18 Kdo je Bůh* jako ty,+ který promíjí provinění a přechází přestupek ostatku svého dědictví?+ Jistě se nebude navždy držet svého hněvu, neboť má potěšení v milující laskavosti.*+
19 Opět nám projeví milosrdenství;+ podřídí naše provinění.+ A všechny jejich* hříchy vhodíš do hlubin moře.+
20 Dáš opravdovost [danou] Jákobovi, milující laskavost [danou] Abrahamovi, kterou jsi přísahal našim praotcům od dávných dnů.+
Poznámky
^ Nebo „[Člověk] s milující laskavostí“. Heb. cha·sidhʹ.
^ Heb. ha·ʼaʹrec.
^ Nebo „mezi pozemskými lidmi“. Heb. ba·ʼa·dhamʹ.
^ „Muži.“ Heb. ʼan·šéʹ, mn. č. od slova ʼiš, které bylo předtím v této větě přeloženo „mužovi“.
^ „Tvých“, v heb. ž. r.
^ Nebo „předepsaná mez“.
^ „Přijdou“, LXX; MSyVg „on přijde“ nebo „se přijde“.
^ „Egypta.“ Heb. Ma·córʹ.
^ „Svůj“, v heb. m. r., j. č.
^ „Našemu Bohu.“ Heb. ʼElo·héʹnu.
^ „Bůh.“ Heb. ʼEl; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
^ Nebo „věrně oddané lásce“. Heb. cheʹsedh.
^ „Jejich“, M; LXXSyVg „naše“; T „Izraelovy“.
