Nehemjáš 6:1–19
6 A stalo se, že jakmile pověděli Sanballatovi+ a Tobiášovi+ a Arabovi+ Gešemovi+ a ostatním našim nepřátelům, že jsem znovu postavil zeď,+ a že v ní nezůstala ani jedna průrva (ačkoli do toho času jsem ještě do bran nezasadil dveře+),+
2 Sanballat a Gešem ke mně okamžitě poslali a řekli: „Přijď přece, a dejme si schůzku+ ve vesnicích údolní pláně Ono.“+ Úkladně však plánovali, aby mi uškodili.+
3 Poslal jsem k nim tedy posly+ a řekl: „Konám velké dílo+ a nemohu sejít. Proč by mělo dílo přestat, zatímco od něho upustím, a budu muset sejít k vám?“+
4 Poslali mi však totéž slovo čtyřikrát, a odpovídal jsem jim týmž slovem.
5 Nakonec ke mně poslal Sanballat+ svého sloužícího s týmž slovem popáté, s otevřeným dopisem v ruce.
6 Bylo v něm napsáno: „Mezi národy se proslýchá, a říká [to] Gešem,*+ že ty a Židé úkladně plánujete, že se vzbouříte.+ To proto stavíš zeď; a podle těchto slov se pro ně stáváš králem.+
7 A dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě po celém Jeruzalémě provolávali a říkali: ‚V Judovi je král!‘ A takové věci budou nyní pověděny králi. Přijď tedy přece nyní, a poraďme se.“+
8 Poslal jsem však k němu a řekl: „Takové věci, jaké říkáš, nebyly provedeny,+ ale vymýšlíš si je ze svého vlastního srdce.“+
9 Všichni se nás totiž snažili zastrašit a říkali: „Jejich ruce+ klesnou od díla, takže nebude vykonáno.“ Ale nyní mé ruce posilni.*+
10 A sám jsem vstoupil do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, zatímco on byl zavřen [vevnitř].+ A přistoupil k tomu, aby řekl: „Dejme si schůzku+ u domu [pravého] Boha, uvnitř chrámu,*+ a zavřeme dveře chrámu; přicházejí totiž, aby tě zabili, ano v noci+ přicházejí, aby tě zabili.“
11 Ale řekl jsem: „Měl by muž jako já utíkat?+ A kdo jako já by mohl vstoupit do chrámu a žít?+ Nevstoupím!“
12 Pátral jsem tedy, a hle, nebyl to Bůh,+ kdo ho poslal, ale mluvil+ to proroctví proti mně, jelikož ho najali+ Tobiáš a Sanballat.+
13 Byl najat+ proto, abych se bál+ a jednal podle toho, a jistě bych zhřešil+ a jistě se to v jejich vlastnictví stalo špatnou pověstí,+ aby mě mohli hanět.+
14 Pamatuj+ přece, můj Bože, na Tobiáše+ a Sanballata podle těchto skutků jich [obou], a také na prorokyni+ Noadju a ostatní proroky, kteří se mě ustavičně snažili zastrašit.
15 Posléze byla zeď+ dokončena dvacátý pátý [den] elulu,* za dvaapadesát dní.
16 A jakmile [o tom] slyšeli všichni naši nepřátelé,+ a všechny národy, jež byly okolo nás, to uviděly, stalo se, že ihned velmi poklesli ve svých vlastních očích a poznali, že toto dílo bylo vykonáno od našeho Boha.+
17 V těch dnech také judští urození+ rozhojňovali [počet] svých dopisů, které chodily Tobiášovi,+ a Tobiášových, které přicházely jim.
18 Mnozí v Judovi mu totiž byli zavázáni přísahou,* neboť byl zetěm Arachova+ syna Šekanjáše; a jeho syn Jehochanan si vzal dceru Mešullama,+ syna Berekjášova.
19 Také o něm stále přede mnou říkali dobré věci.+ A ustavičně mu donášeli má vlastní slova. Byly dopisy, které Tobiáš posílal, aby mě zastrašil.+
Poznámky
^ „A ... Gešem.“ Heb. weGhaš·muʹ.
^ „Posilni“, M; LXXSyVg „jsem posilnil své ruce“.
^ „Chrámu.“ Heb. ha·hé·khalʹ; lat. temʹpli. Viz Mt 23:16 ppč.
^ „Elul“ je poexilní jméno šestého židovského lunárního měsíce, který připadá na část srpna a září.
^ Dosl. „byli majiteli (pány) přísahy“.
