Nehemjáš 9:1–38

9  A čtyřiadvacátý den toho měsíce+ se izraelští synové sešli s postem+ a s pytlovinou+ a hlínou+ na sobě.  A semeno Izraele přistoupilo k tomu, aby se oddělilo+ ode všech cizinců*+ a aby stáli a vyznávali+ své vlastní hříchy+ a provinění svých otců.+  Potom vstali na svém místě+ a nahlas četli z knihy zákona+ Jehovy, svého Boha, čtvrtinu dne;+ a čtvrtinu činili vyznání+ a klaněli se Jehovovi, svému Bohu.+  A Ješua a Bani, Kadmiel, Šebanjáš, Bunni, Šerebjáš,+ Bani [a] Kenani přistoupili k tomu, aby povstali na pódiu+ Levitů a silným hlasem volali k Jehovovi, svému Bohu.+  A Levité Ješua a Kadmiel, Bani, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hodijáš, Šebanjáš [a] Petachjáš přikročili k tomu, aby řekli: „Vstaňte, žehnejte+ Jehovovi, svému Bohu od neurčitého času do neurčitého času.+ A ať žehnají tvému slavnému jménu,+ které je vyvýšeno nad všechno žehnání a chválu.  Ty jediný jsi Jehova;+ sám jsi udělal nebesa,+ [dokonce] nebe nebes, a všechno jejich vojsko,+ zemi+ a všechno, co je na ní,+ moře+ a všechno, co je v nich;+ a všechny zachováváš naživu; a nebeské vojsko+ se ti klaní.  Jsi Jehova, [pravý] Bůh, který vyvolil Abrama+ a vyvedl ho z Uru Chaldejců+ a ustanovil mu jméno Abraham.+  A nalezl jsi jeho srdce před sebou věrné;+ tak byla uzavřena* smlouva+ s ním, že [mu] dáš zemi Kananejců, Chetitů, Amorejců a Perizejců a Jebusejců a Girgašejců, abys [ji] dal jeho semeni;+ a přistoupil jsi k tomu, abys vykonal svá slova, protože jsi spravedlivý.+  Viděl+ jsi tedy trápení našich praotců v Egyptě a slyšel+ jsi jejich křik u Rudého moře. 10  Potom jsi dal znamení a zázraky proti faraónovi a všem jeho sluhům a všemu lidu jeho země,+ neboť jsi věděl, že proti nim jednali opovážlivě;+ a přistoupil jsi k tomu, aby sis udělal jméno+ jako v tento den. 11  A rozpoltil+ jsi před nimi moře, takže přešli prostředkem moře po suché zemi;+ a jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin+ jako kámen+ do silných vod.+ 12  A za dne jsi je vedl oblačným sloupem+ a za noci ohnivým sloupem,+ abys jim osvětlil+ cestu, kterou měli jít. 13  A sestoupil+ jsi na horu Sinaj a mluvil s nimi z nebe+ a přikročil jsi k tomu, abys jim dal přímá soudcovská rozhodnutí+ a zákony pravdy,+ dobré předpisy+ a přikázání.+ 14  A dal jsi jim na vědomí svůj svatý sabat+ a přikázal jsi jim přikázání a předpisy a zákon prostřednictvím svého sluhy Mojžíše.+ 15  A pro jejich hlad jsi jim dal chléb z nebe+ a pro jejich žízeň jsi jim vyvedl vody ze skalního útesu,+ a přikročil jsi k tomu, abys jim řekl, aby vstoupili+ a vlastnili zemi, o níž jsi zvedl ruku [v přísaze], že jim [ji] dáš.+ 16  A oni, ano naši praotcové, jednali opovážlivě+ a přistoupili k tomu, aby zatvrdili svou šíji,+ a nenaslouchali tvým přikázáním. 17  Odmítli tedy naslouchat+ a nepamatovali na tvé podivuhodné skutky,+ které jsi na nich vykonal, ale zatvrdili svou šíji+ a ustanovili si hlavu,+ aby se vrátili do svého nevolnictví v Egyptě.* Jsi však Bohem* odpouštění,+ milostivý+ a milosrdný,+ pomalý k hněvu+ a hojný+ v milující laskavosti, a neopustil jsi je.+ 18  Ano, když si udělali litou sochu telete+ a začali říkat: ‚To je tvůj Bůh,* který tě vyvedl z Egypta,‘+ a přikročili k tomu, aby se dopouštěli velkých skutků neúcty, 19  ty, ano ty jsi je ve svém hojném milosrdenství neopustil+ v pustině. Za dne se z [místa] nad nimi nevzdálil oblačný sloup, aby je vedl cestou,+ ani ohnivý sloup za noci, aby jim osvětloval cestu, kterou měli jít.+ 20  A dal jsi svého dobrého ducha,+ abys je učinil prozíravými, a jejich ústům jsi neodpíral svou mannu+ a pro jejich žízeň jsi jim dával vodu.+ 21  A čtyřicet+ let jsi je opatřoval potravou v pustině. Nic jim nescházelo.+ Ani samotné oděvy se jim neobnosily,+ a nohy jim neopuchly.+ 22  A přistoupil jsi k tomu, abys jim dal království+ a národy a přiřkl jim podíly kus po kuse,+ takže vzali do vlastnictví zemi Sichona,+ ano zemi chešbonského krále,+ a zemi bašanského krále+ Oga.+ 23  A jejich synů jsi učinil tolik jako nebeských hvězd.+ Potom jsi je přivedl do země,+ o níž jsi slíbil jejich praotcům,+ že vstoupí a vezmou [ji] do vlastnictví. 24  Jejich synové+ tedy vešli a vzali zemi do vlastnictví,+ a přistoupil jsi k tomu, abys před nimi podmanil+ obyvatele země, Kananejce,+ a abys jim je vydal do ruky, dokonce jejich krále+ a národy země,+ aby s nimi naložili podle své libosti.+ 25  A dobývali opevněná města+ a tučnou prsť+ a brali do vlastnictví domy plné všech dobrých věcí,+ vytesané cisterny,+ vinice a olivové háje+ a stromy pro potravu v hojnosti, a začali jíst a sytit se+ a tloustnout+ a bujet ve tvé velké dobrotě.+ 26  Stali se však neposlušnými+ a bouřili se proti tobě+ a stále házeli tvůj zákon za záda+ a zabíjeli tvé vlastní proroky,+ kteří vydávali svědectví proti nim, aby je přivedli zpět k tobě;+ a dál se dopouštěli skutků velké neúcty.+ 27  Za to jsi je vydal do ruky jejich protivníků,+ kteří jim stále působili tíseň;+ ale v čase své tísně volali k tobě,+ a sám jsi slyšel až z nebes;+ a ve shodě se svým hojným milosrdenstvím+ jsi jim dával zachránce,+ kteří je zachraňovali z ruky jejich protivníků.+ 28  Ale jakmile měli klid, opět činívali to, co je před tebou špatné,+ a ponechával jsi je v ruce jejich nepřátel, kteří po nich šlapali.+ Potom se vraceli a volali k tobě o přispění,+ a sám jsi slýchal až z nebes+ a osvobozoval je ve shodě se svým hojným milosrdenstvím znovu a znovu.+ 29  Třebaže jsi proti nim vydával svědectví,+ abys je přivedl zpět ke svému zákonu,+ sami dokonce jednali opovážlivě+ a nenaslouchali tvým přikázáním; a hřešili+ proti tvým vlastním soudcovským rozhodnutím,+ která bude-li člověk* činit, bude také jejich prostřednictvím žít.*+ A stále nastavovali zatvrzelé rameno+ a zatvrzovali svou šíji+ a nenaslouchali.+ 30  Mnoho let jsi k nim však byl shovívavý+ a stále jsi proti nim vydával svědectví+ svým duchem prostřednictvím svých proroků, a nedopřáli sluchu.+ Konečně jsi je vydal do ruky národů zemí.+ 31  A ve svém hojném milosrdenství jsi je nezahubil+ ani je neopustil;+ jsi totiž Bůh* milostivý+ a milosrdný.+ 32  A nyní, náš Bože, BOŽE* velký,+ silný+ a bázeň vzbuzující,*+ dodržující smlouvu+ a milující laskavost,*+ ať se všechny potíže, které si našly nás,+ naše krále,+ naše knížata+ a naše kněze+ a naše proroky+ a naše praotce+ a všechen tvůj lid ode dnů asyrských králů až po tento den,+ nezdají před tebou malé.+ 33  A jsi spravedlivý+ ve všem, co na nás přišlo, neboť jsi jednal věrně,+ ale my jsme jednali ničemně.+ 34  Pokud jde o naše krále, naše knížata, naše kněze a naše praotce,+ ti neprováděli tvůj zákon,+ ani nevěnovali pozornost tvým přikázáním+ ani tvým svědectvím,* jimiž jsi proti nim vydával svědectví.+ 35  A sami — během svého* království+ a uprostřed tvých hojných dobrých věcí,+ které jsi jim dal, a v širé a tučné zemi,+ kterou jsi jim dal k dispozici — ti nesloužili+ a neobrátili se zpět od svých špatných zvyklostí.+ 36  Pohleď, dnes jsme otroci;+ a pokud jde o zemi, kterou jsi dal našim praotcům, aby jedli její plody a její dobré věci, pohleď, jsme na ní otroky+ 37  a její výnos se rozhojňuje+ pro krále,+ které jsi nad námi dosadil kvůli našim hříchům,+ a panují nad našimi těly a nad našimi domácími zvířaty podle své libosti, a jsme ve velké tísni.*+ 38  Vzhledem k tomu všemu tedy uzavíráme* důvěryhodnou úmluvu,+ písemnou a stvrzenou pečetí+ našich knížat,* našich Levitů [a] našich kněží.“+

Poznámky

Dosl. „synů cizí (země)“.
„Byla uzavřena.“ V heb. je toto sloveso v infinitivu absolutním, nevyjadřuje určitý čas ani určitou osobu.
„V Egyptě“, LXX a některé heb. rkp.; M „ve své vzpouře“.
„Bohem.“ Heb. ʼElóʹah, j. č. od ʼElo·himʹ.
„Tvůj Bůh.“ Heb. ʼelo·hejʹkha, mn. č. je označením vznešenosti, neboť ukazovací zájmeno zeh, „to“, a sloveso he·ʽel·khaʹ, „tě vyvedl“, jsou v j. č. Z toho je vidět, že se vztahují k jednotnému číslu slova „Bůh“; řec. hoi the·oiʹ, „bohové“; lat. Deʹus tuʹus, „tvůj Bůh“. Srovnej 2Mo 32:4, ppč. „Bůh“.
Nebo „pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Nebo „v nich žít“.
„Bůh.“ Heb. ʼEl.
Nebo „[pravý] Bože“. Před titulem ʼEl je uveden heb. určitý člen ha, za titulem následují přívlastky „velký, silný a bázeň vzbuzující“. Viz dodatek 1G.
„A bázeň vzbuzující (ctihodný).“ Heb. wehan·nó·raʼʹ.
Nebo „věrně oddanou lásku“.
Nebo „připomínkám; vybídnutím“.
„Svého“, MVg; LXXSy a dva heb. rkp. „tvého“.
Na tomto místě v MLXX kapitola končí.
Dosl. „sekáme“.
Dosl. „a na zapečetěném [byla] naše knížata“.