Přísloví 1:1–33
1 Přísloví+ Šalomouna,+ syna izraelského krále+ Davida,+
2 aby člověk poznal moudrost+ a kázeň,+ aby rozlišil řeči porozumění,+
3 aby přijal ukázňování,+ které dává pochopení,+ spravedlnost+ a soud+ a přímost,+
4 aby dával nezkušeným chytrost,+ mladému muži poznání+ a schopnost přemýšlet.+
5 Moudrý bude naslouchat a přijme více poučení,+ a člověk s porozuměním je ten, jenž získává obratné vedení,+
6 aby porozuměl přísloví a matoucí řeči,+ slovům moudrých+ a jejich hádankám.+
7 Bázeň před Jehovou je počátek poznání.+ Moudrostí a ukázňováním pohrdli pouze blázni.+
8 Naslouchej, můj synu, ukázňování od svého otce+ a neopouštěj zákon své matky,+
9 neboť jsou přitažlivým věncem pro tvou hlavu+ a znamenitým náhrdelníkem pro tvé hrdlo.+
10 Můj synu, snaží-li se tě svést hříšníci, nesvoluj.+
11 Říkají-li stále: „Pojď přece s námi. Počíhejme si v záloze na krev.+ Bez příčiny si počíhejme ve skrýši na nevinné.+
12 Spolkněme je živé+ právě jako šeol,*+ ano celé, jako ty, kdo sestupují do jámy.+
13 Nalezněme drahocenné hodnoty všeho druhu.+ Naplňme své domy kořistí.+
14 Svůj los bys měl vrhnout mezi nás. Ať je jen jediný váček, který by patřil nám všem“+ —
15 můj synu, nevydávej se s nimi na cestu.+ Zdrž svou nohu od jejich vozové cesty.+
16 Vždyť jejich nohy běží k naprosté špatnosti,+ a stále chvátají prolévat krev.+
17 Vždyť to není k ničemu, je-li síť roztažena před očima čehokoli, co má křídla.+
18 Číhají tedy v záloze právě na jejich krev;+ číhají ve skrýši na jejich duše.*+
19 Takové jsou stezky každého, kdo dosahuje nepoctivého zisku.+ Ten odnímá duši svých majitelů.+
20 Pravá moudrost+ stále nahlas volá přímo na ulici.+ Na veřejných prostranstvích stále vydává svůj hlas.+
21 Vyvolává na horním konci hlučných ulic.*+ U vchodů [do] městských bran pronáší své vlastní řeči:+
22 „Jak dlouho, nezkušení, budete milovat nezkušenost+ a [jak dlouho], posměvači, budete pro sebe toužit po vyloženém posměchu+ a [jak dlouho], hlupáci, budete nenávidět poznání?+
23 Obraťte se při mém kárání zpět.+ Pak způsobím, aby k vám překypěl můj duch;+ dám vám na vědomí svá slova.+
24 Protože jsem vyvolávala, ale vy stále odmítáte,+ vztahovala jsem ruku, ale nikdo nedává pozor,+
25 a stále zanedbáváte celou mou radu+ a mé kárání jste nepřijali,+
26 také já, já se budu smát vaší vlastní pohromě,+ budu se posmívat, až přijde to, co vás děsí,+
27 až to, co vás děsí, přijde právě jako bouře, a vaše vlastní pohroma se sem dostane právě jako vichr,+ až na vás přijde tíseň a těžké časy.+
28 V ten čas mě budou stále volat, ale já neodpovím;+ budou mě stále hledat, ale nenajdou mě,+
29 protože nenáviděli poznání+ a nevyvolili si bázeň před Jehovou.+
30 Nesouhlasili s mou radou;+ znevážili všechno mé kárání.+
31 Budou tedy jíst z plodů své cesty+ a zahltí se svými vlastními radami.+
32 Vždyť právě odpadlictví+ nezkušených, to je zabije+ a bezstarostnost hloupých, ta je zničí.+
33 Pokud jde o toho, kdo mi naslouchá, ten bude přebývat v bezpečí+ a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí.“+
Poznámky
^ „Právě jako šeol.“ Heb. kiš·ʼólʹ; řec. haiʹdes; syr. šiul; lat. in·ferʹnus. Viz dodatek 4B.
^ „Na jejich duše (životy).“ Heb. lenaf·šo·thamʹ, mn. č.; lat. aʹni·mas. Viz dodatek 4A.
^ „Na vrcholku zdí“, LXX a na základě opravy v M.
