Přísloví 13:1–25
13 Syn je moudrý [tam], kde je otcovské ukázňování,+ ale posměvač je ten, kdo neslyšel přísné napomenutí.+
2 Z plodů svých úst bude muž jíst dobré,+ ale samotnou duší* těch, kdo jednají zrádně, je násilí.+
3 Kdo střeží svá ústa, zachovává svou duši.+ Kdo rozevírá rty — obdrží zkázu.+
4 Lenoch se projevuje jako žádostivý, jeho duše však [nemá] nic.+ Ale právě duše pilných ztuční.+
5 Spravedlivý nenávidí falešné slovo,+ ale ničemní jednají hanebně a působí si potupu.+
6 Spravedlnost bedlivě střeží toho, kdo na své cestě neškodí,+ ale ničemnost podvrací hříšníka.*+
7 Existuje ten, kdo předstírá, že je bohatý, a přitom nemá vůbec nic;+ [a] je ten, kdo předstírá, že má málo prostředků, a přitom [má] mnoho hodnotných věcí.
8 Výkupným za duši muže je jeho bohatství,+ ale kdo [má] málo prostředků, neslyšel přísné napomenutí.+
9 Právě světlo spravedlivých se bude radovat;+ ale lampa ničemných — ta bude uhašena.+
10 Opovážlivostí [člověk] jen vyvolává zápas,+ ale u těch, kdo se spolu radí, je moudrost.+
11 Hodnotných věcí, jež vyplývají z marnosti, ubývá,+ ale ten, kdo vybírá rukou, působí vzrůst.+
12 Odkládaným očekáváním onemocní srdce,+ ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.+
13 Kdo pohrdl slovem,+ od toho bude uchvácena zástava [dlužníka]; ale kdo se bojí přikázání, ten bude odměněn.+
14 Zákon moudrého je zdrojem* života,+ aby [člověka] odvrátil od léček smrti.+
15 Dobré pochopení dává přízeň,+ ale cesta těch, kdo jednají zrádně, je hrbolatá.*+
16 Každý chytrý bude jednat s poznáním,+ ale ten, kdo je hloupý, bude rozšiřovat pošetilost.+
17 Posel, který je ničemný, upadne do špatného,+ ale věrný zplnomocněnec je uzdravením.+
18 Kdo zanedbává ukázňování, [dochází] k chudobě a zneuctění,+ ale kdo se drží pokárání, ten je oslaven.+
19 Touha, když [je] uskutečněna, je duši příjemná;+ ale pro hlupáky je něčím odporným odvrátit se od špatného.+
20 Kdo chodí s moudrými, zmoudří,+ ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.+
21 Hříšníky, ty pronásleduje neštěstí,+ ale spravedlivé odměňuje dobro.+
22 Kdo je dobrý, zanechá dědictví synům synů, a jmění hříšníka je něco uchovaného jako poklad pro spravedlivého.+
23 Zoraná zemská půda lidí s malými prostředky [vydává] mnoho potravy,+ ale existuje ten, kdo je smeten pro nedostatek soudu.+
24 Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna,+ ale kdo ho miluje, ten ho opravdu vyhledává s ukázňováním.+
25 Spravedlivý jí, [dokud není] jeho duše nasycena,+ ale břicho ničemných bude prázdné.+
Poznámky
^ „Ale samotnou duší (touhou duše).“ Heb. weneʹfeš; řec. psy·chaiʹ, mn. č.; lat. aʹni·ma.
^ Na základě malé opravy; M patrně uvádí „ničemnost je to, co pokřivuje oběť za hřích.“
^ Nebo „studnou“. Heb. meqórʹ.
^ „Hrbolatá“, podle návrhu obsaženého v BDB, s. 451; na základě opravy v M „jejich pohromou“.
