Přísloví 16:1–33
16 Pozemskému člověku* patří záměry srdce,+ ale od Jehovy je odpověď jazyka.+
2 Všechny cesty muže* jsou v jeho vlastních očích ryzí,+ ale Jehova hodnotí duchy.+
3 Uval svá díla na samotného Jehovu,+ a tvé plány budou pevně založeny.+
4 Jehova všechno učinil pro svůj záměr,+ ano i ničemného pro zlý den.+
5 Každý, kdo je pyšný v srdci, je Jehovovi něčím odporným.+ Ruka [se může připojit] k ruce, [a přece člověk] nebude bez trestu.+
6 Milující laskavostí* a opravdovostí se smiřuje provinění,+ a v bázni před Jehovou se [člověk] odvrací od špatného.+
7 Když má Jehova zalíbení v cestách muže,+ působí, že jsou s ním v míru i jeho nepřátelé.+
8 Lepší je málo se spravedlností+ než hojnost výrobků bez práva.*+
9 Srdce pozemského člověka může vymýšlet jeho cestu,+ ale sám Jehova řídí jeho kroky.+
10 Na rtech krále by mělo být inspirované rozhodnutí;+ v soudu by se jeho ústa neměla prokázat [jako] nevěrná.+
11 Správný přezmen a váhy patří Jehovovi;+ všechna kamenná závaží ve váčku jsou jeho dílem.+
12 Činit ničemnost je pro krále něčím odporným,+ neboť trůn je pevně založen spravedlností.+
13 Vznešený král* má zalíbení ve spravedlivých rtech+ a miluje toho, kdo mluví přímé věci.+
14 Vztek krále znamená posly smrti,+ ale moudrý muž je ten, kdo jej odvrátí.*+
15 Ve světle králova obličeje je život,+ a jeho dobrá vůle je jako oblak jarního deště.+
16 O kolik lepší je získat moudrost než zlato!+ A získat porozumění, [to] se má vyvolit spíše než stříbro.+
17 Silnicí přímých je odvrátit se od špatného.+ Ten, kdo bedlivě střeží svou cestu, zachovává svou duši.+
18 Pýcha je před zřícením+ a domýšlivý duch* před klopýtnutím.+
19 Lepší je být ponížený v duchu* s mírnými,*+ než se dělit o kořist s těmi, kdo se sami vyvyšují.+
20 Kdo projevuje v nějaké záležitosti pochopení, nalezne dobro,+ a šťastný je ten, kdo důvěřuje v Jehovu.+
21 Kdo je v srdci moudrý, bude nazván porozuměním,+ a kdo má sladké rty, dodává přesvědčivosti.+
22 Pochopení je studnou života svým majitelům;+ a ukázňování pošetilých je pošetilost.+
23 Srdce moudrého působí, že jeho ústa projevují pochopení,+ a jeho rtům to dodává přesvědčivosti.+
24 Příjemná řeč je pláství medu,+ sladká pro duši a uzdravením pro kosti.+
25 Existuje cesta, která je před mužem přímá,+ ale její konec jsou potom cesty smrti.+
26 Duše* toho, kdo tvrdě pracuje, pro něho tvrdě pracovala,+ protože jeho ústa na něho tvrdě naléhala.+
27 Neužitečný člověk* vykopává to, co je špatné,+ a na jeho rtech je jakoby žhoucí oheň.+
28 Intrikán stále vysílá svár,+ a pomlouvač rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.+
29 Násilník svede svého bližního+ a jistě způsobí, aby šel cestou, která není dobrá.+
30 Mžiká očima, aby úkladně plánoval intriky.+ Svírá rty [a] jistě dokončuje darebáctví.
31 Šediny jsou korunou krásy,+ když se nalézají na cestě spravedlnosti.+
32 Kdo je pomalý k hněvu, je lepší než silný muž,+ a kdo ovládá svého ducha, než ten, kdo dobývá město.+
33 Los se metá do klína,+ ale každé rozhodnutí jeho prostřednictvím je od Jehovy.+
Poznámky
^ „Pozemskému člověku.“ Heb. leʼa·dhamʹ.
^ „Všechny cesty muže.“ Heb. kal-dar·khé-ʼišʹ.
^ Nebo „Věrně oddanou láskou“.
^ Nebo „soudu“.
^ Dosl. „jej přikryje“. Heb. jekhap·perenʹnah.
^ Dosl. „výška (povýšenost) ducha“. Heb. goʹvah ruʹach.
^ „Být ponížený v duchu.“ Heb. šefal-ruʹach.
^ „Mírnými“, Mmargin; M „ztrápenými“.
^ Nebo „Touha duše“.
^ Dosl. „Muž belijalu“. Heb. ʼiš beli·jaʹʽal.
