Přísloví 17:1–28
17 Lepší je kousek suchého chleba, s nímž je tichost,+ než dům plný obětí s hádkami.+
2 Sluha, který projevuje pochopení, bude panovat nad synem, který jedná hanebně,+ a bude mít podíl na dědictví mezi bratry.+
3 Na stříbro je přečišťovací* kelímek, na zlato je pec,+ ale srdce zkoumá Jehova.+
4 Zločinec věnuje pozornost ubližujícímu rtu.+ Padělatel* dopřává sluchu jazyku, který způsobuje strasti.+
5 Kdo se vysmívá tomu, kdo [má] málo prostředků, pohanil jeho Původce.+ Kdo se raduje z pohromy [druhého], nebude bez trestu.+
6 Korunou starců jsou vnukové+ a krásou synů jsou jejich otcové.+
7 Pro žádného bláznivého se nehodí ret přímosti.+ Oč méně [se hodí] falešný ret pro urozeného!+
8 Dar je kámen získávající přízeň v očích jeho vznešeného majitele.*+ Všude, kam se obrátí, má úspěch.+
9 Kdo překrývá přestupek, hledá lásku,+ a ten, kdo stále hovoří o záležitosti, rozděluje ty, kdo se důvěrně znají.+
10 Přísné napomenutí zapůsobí hlouběji na toho, kdo má porozumění,+ než když hlupáka stokrát udeříš.+
11 Špatný stále hledá jedině vzpouru,+ a krutý je posel, který je poslán proti němu.+
12 Ať se muž raději střetne s medvědem připraveným o mláďata,+ než s někým hloupým v jeho pošetilosti.+
13 Pokud jde o kohokoli, kdo oplácí špatným za dobré,+ od jeho domu se nevzdálí špatné.+
14 Začátek sváru je, jako když někdo vypouští vody;+ proto dříve než propukne hádka, rozluč se.+
15 Kdokoli prohlašuje ničemného za spravedlivého+ a kdokoli prohlašuje spravedlivého za ničemného+ — ti oba jsou Jehovovi něčím odporným.+
16 Proč jen má hlupák v ruce cenu, [za kterou] by získal moudrost,+ když nemá srdce?*+
17 Pravý druh miluje celou dobu+ a je bratrem, který se narodil pro [čas] tísně.*+
18 Člověk, kterému se nedostává srdce,* podává ruku*+ a plně se zaručuje před svým druhem.+
19 Kdokoli miluje přestupek, miluje zápas.+ Kdokoli si dělá vysoký vstup, hledá zřícení.+
20 Ten, kdo má pokřivené srdce, nenalezne dobré,+ a ten, kdo má obrácený jazyk, upadne do neštěstí.+
21 Kdokoli se stává otcem hloupého dítěte — je mu to k zármutku;+ a otec bláznivého dítěte se neraduje.+
22 Srdce, které je radostné, působí dobro jako lék,*+ ale duch, který je zkrušený, vysušuje kosti.+
23 Kdo je ničemný, vezme dokonce úplatek ze záňadří,+ aby ohnul stezky soudu.+
24 Moudrost je před obličejem toho, [kdo má] porozumění,+ ale oči hlupáka jsou na nejzazším konci země.+
25 Hloupý syn je [k] mrzutosti svému otci+ a k hořkosti té, která ho porodila.+
26 Dále, uložit také pokutu spravedlivému není dobré.+ Uhodit urozené je proti [tomu], co je přímé.+
27 Každý, kdo zadržuje své řeči, vlastní poznání,+ a muž s rozlišovací schopností je chladného ducha.+
28 Dokonce i každý pošetilý, když bude mlčet, bude považován za moudrého;+ každý, kdo zavírá své vlastní rty, za [toho, kdo] má porozumění.
Poznámky
^ Dosl. „tavicí“.
^ Dosl. „Faleš“.
^ „Vznešeného majitele.“ Dosl. „majitelů“, mn. č. označuje majestát. Viz GK, § 124 i.
^ Nebo „když nemá dobrou pohnutku“. Heb. welev-ʼaʹjin.
^ Nebo „a bratr, ten se narodil pro čas tísně“.
^ Nebo „který je bez dobré pohnutky“. Heb. chasar-levʹ.
^ Dosl. „bije dlaň (ruku)“. Heb. tó·qeʹaʽ kaf.
^ „Dělá dobře tělu“, na základě opravy v M.
