Přísloví 19:1–29
19 Kdokoli [má] málo prostředků [a] chodí v ryzosti, je lepší+ než ten, [kdo má] pokřivené rty,* a ten, kdo je hloupý.+
2 Také není dobré, aby duše byla bez poznání,+ a kdo chvátá svýma nohama, hřeší.*+
3 Je to pošetilost pozemského člověka, jež překrucuje jeho cestu,+ a tak se jeho srdce rozvzteklí přímo proti Jehovovi.+
4 Jmění přidává mnoho druhů,+ ale kdo je ponížený, je oddělován i od svého druha.+
5 Falešný svědek nebude bez trestu,+ a ten, kdo šíří lži, neunikne.+
6 Jsou mnozí, kdo obměkčují obličej urozeného,+ a každý je druhem muži, který dává dary.+
7 Bratři toho, kdo [má] málo prostředků, ho všichni nenávidí.+ Oč dál se od něho drží jeho osobní přátelé!+ Pronásleduje [je] tím, co [chce] říci; [ale] oni nejsou.+
8 Kdo získává srdce,*+ miluje svou vlastní duši. Kdo střeží rozlišovací schopnost, najde dobro.+
9 Falešný svědek nebude bez trestu,+ a ten, kdo šíří lži, zahyne.+
10 Přepych se nehodí pro nikoho hloupého.+ Oč méně, aby sluha panoval nad knížaty!+
11 Pochopení člověka* jistě zvolňuje jeho hněv,+ a je z jeho strany krásné, jestliže přejde přestupek.+
12 Vzteklost krále je jako mručení mladého lva s hřívou,+ ale jeho dobrá vůle je jako rosa na rostlinstvu.+
13 Hloupý syn znamená strasti pro svého otce,+ a sváry manželky jsou jako děravá střecha, která [člověka] zahání.+
14 Dědictví po otcích je dům a jmění,+ ale rozvážná manželka je od Jehovy.+
15 Lenost působí, že se snáší hluboký spánek,+ a nedbalá duše chodí o hladu.+
16 Kdo dodržuje přikázání, zachovává svou duši;+ kdo pohrdá jeho cestami, bude usmrcen.+
17 Kdo projevuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi,+ a On mu oplatí jeho zacházení.+
18 Trestej svého syna, dokud existuje naděje;+ a nepozvedej [touhu] své duše k tomu, abys jej usmrtil.+
19 Kdo je velmi vzteklý, ponese pokutu;+ kdybys [ho] totiž osvobodil, budeš to také dělat znovu a znovu.+
20 Naslouchej radě a přijímej ukázňování,+ abys v budoucnosti zmoudřel.+
21 Mnoho plánů je v srdci muže,*+ ale je to Jehovova rada, co obstojí.+
22 Žádoucí věc u pozemského člověka* je jeho milující laskavost;+ a kdo [má] málo prostředků, je lepší než prolhaný muž.+
23 Bázeň před Jehovou směřuje k životu,+ a člověk stráví noc spokojeně;+ to, co je špatné, ho nenavštíví.+
24 Lenoch schoval ruku do hodovní misky;+ nemůže ji ani zvednout zpátky ke svým vlastním ústům.+
25 Posměvače bys měl udeřit,+ aby se z nezkušeného stal chytrý;+ a ten, kdo má porozumění, by měl být kárán, aby rozlišil poznání.+
26 Kdo krutě zachází s otcem [a] zahání matku,+ je syn, který jedná hanebně a potupně.+
27 Přestaň naslouchat ukázňování, synu, [a bude to znamenat], že zbloudíš od řečí poznání.+
28 Neužitečný svědek* se vysmívá právu,+ a ústa ničemných lidí, ta polykají, co ubližuje.+
29 Pro posměvače jsou pevně stanoveny rozsudky+ a pro záda hlupáků rány.+
Poznámky
^ „Rty“, MVg; TSy a asi 50 heb. rkp. „cesty“.
^ Nebo „Kdo získává dobrou pohnutku“. Heb. qo·neh-levʹ.
^ Nebo „Pochopení pozemského člověka“. Heb. seʹkhel ʼa·dhamʹ.
^ „V srdci muže.“ Heb. belev-ʼišʹ.
^ „Žádoucí věc u pozemského člověka.“ Heb. ta·ʼawathʹ ʼa·dhamʹ.
^ Dosl. „Svědek belijalu“. Heb. ʽedh beli·jaʹʽal.
