Přísloví 26:1–28
26 Jako sníh v létě a jako déšť o žních,+ tak se nehodí sláva pro hlupáka.+
2 Právě jako má pták důvod prchat [a] vlaštovka létat, tak nepřichází zlořečení bez skutečné příčiny.+
3 Na koně je bič,+ na osla je uzda,+ a prut je na záda hloupých lidí.+
4 Neodpovídej nikomu hloupému podle jeho pošetilosti, aby ses mu sám také nestal rovným.+
5 Odpověz někomu hloupému podle jeho pošetilosti, aby se ve svých vlastních očích nestal někým moudrým.+
6 Jako ten, kdo [si] mrzačí nohy, jako ten, kdo pije pouhé násilí, je ten, kdo strká záležitosti do ruky někoho hloupého.+
7 Načerpaly nohy chromého vodu? Potom je v ústech hloupých lidí přísloví.+
8 Jako ten, kdo zavírá kámen v hromadě kamení, je ten, kdo vzdává slávu pouhému hlupákovi.+
9 Jako se dostal opilci do ruky trnitý plevel, tak [se dostalo] přísloví do úst hloupých lidí.+
10 Jako lučištník, který prostřeluje všechno, je ten, kdo najímá někoho hloupého,+ nebo ten, kdo najímá kolemjdoucí.
11 Právě jako se vrací pes ke svému zvratku, hlupák opakuje svou pošetilost.+
12 Viděl jsi muže moudrého v jeho vlastních očích?+ Je větší naděje pro hlupáka+ než pro něho.
13 Lenoch řekl: „Na cestě je mladý lev, lev uprostřed veřejných prostranství.“+
14 Dveře se stále otáčejí na čepu, a lenoch na lehátku.+
15 Lenoch schoval ruku do hodovní misky; příliš se unavil, než aby ji opět zvedl k ústům.+
16 Lenoch je ve svých vlastních očích moudřejší+ než sedm [těch], kdo dávají rozumnou odpověď.
17 Jako ten, kdo popadá psa za uši, takový je každý, kdo jde kolem a rozlítí se kvůli hádce, která není jeho.+
18 Právě jako nějaký šílenec, který vystřeluje ohnivé střely,+ šípy a smrt,
19 takový je muž, který ošálil svého bližního a řekl: „Copak jsem nežertoval?“+
20 Kde není dříví, hasne oheň, a kde není pomlouvač, utichá svár.+
21 Jako dřevěné uhlí na oharky a dříví na oheň, takový je svárlivý muž na rozdmýchání hádky.+
22 Slova pomlouvače jsou jako věci, jež se lačně polykají, které opravdu sestupují do nejvnitřnějších částí břicha.+
23 Jako stříbrná glazura na hliněném střepu jsou horoucí rty spolu se špatným srdcem.+
24 Kdo nenávidí, ten se svými rty činí nepoznatelným, ale v sobě ukládá podvod.+
25 Třebaže dělá svůj hlas líbezným,+ nevěř mu,+ v srdci má totiž sedm odporných věcí.+
26 Nenávist je překrývána klamem. Jeho špatnost se ve sboru odhalí.+
27 Kdo hloubí jámu, upadne do ní,+ a k tomu, kdo odvaluje kámen — k tomu se vrátí zpět.+
28 Jazyk, který je falešný, nenávidí toho, jehož rozdrtil,+ a lichotící ústa* působí rozvrat.+
Poznámky
^ Dosl. „a ústa hladká“.
