Přísloví 29:1–27
29 Muž,* který je opětovně kárán,+ ale zatvrzuje svou šíji,+ bude zlomen náhle, a to bez uzdravení.+
2 Když přibývá spravedlivých, lid se raduje;+ ale když panuje někdo ničemný, lid vzdychá.+
3 Muž, který miluje moudrost, rozradostňuje svého otce,+ ale ten, který se druží s prostitutkami, ničí hodnotné věci.+
4 Právem působí král, že země stále stojí,+ ale muž [jdoucí] za úplatky* ji strhává.+
5 Zdatný muž, který lichotí svému druhovi,+ rozprostírá pouhou síť jeho krokům.+
6 V přestupku špatného muže je léčka,+ ale kdo je spravedlivý, radostně volá a je rád.+
7 Spravedlivý zná právní nárok ponížených.+ Kdo je ničemný, nedbá na takové poznání.+
8 Lidé s vychloubačnou řečí rozněcují městečko,+ ale ti, kdo jsou moudří, obracejí hněv zpět.+
9 Když se začal moudrý muž soudit s pošetilým — roznítil se a také se rozesmál, a není odpočinek.+
10 Krvežízniví lidé nenávidí každého bezúhonného;+ a pokud jde o přímé, ti stále pátrají po duši každého.+
11 Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.+
12 Kde věnuje panovník pozornost falešné řeči, všichni, kdo ho obsluhují, budou ničemní.+
13 Ten, kdo [má] málo prostředků, a muž útlaků se spolu setkali;+ [ale] Jehova rozsvěcuje oči obou.+
14 Kde soudí král ponížené v opravdovosti,+ jeho trůn bude pevně založen na všechen čas.+
15 Prut a kárání dávají moudrost;+ ale chlapec, kterému je dávána volnost, bude působit hanbu své matce.+
16 Když přibývá ničemných, přestupek se rozhojňuje; ale ti, kdo jsou spravedliví, se budou dívat právě na jejich pád.+
17 Trestej svého syna, a přinese ti odpočinek a tvé duši poskytne mnoho rozkoše.+
18 Kde není vidění, lid se stává nevázaným,+ ale šťastní jsou ti, kdo dodržují* zákon.+
19 Sluha se nedá napravit pouhými slovy,+ protože rozumí, ale nedbá.+
20 Spatřil jsi muže, který je ukvapený ve svých slovech?+ Je více naděje pro někoho hloupého než pro něho.+
21 Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.*
22 Hněvivý muž popuzuje ke sváru,+ a každý, [kdo má] sklon k vzteku,* má mnoho přestupků.+
23 Právě domýšlivost pozemského člověka ho pokoří,+ ale kdo je pokorný v duchu, uchopí slávu.+
24 Kdo je společníkem zloděje, nenávidí svou vlastní duši.+ Slyší snad přísahu zahrnující kletbu, ale nepodá zprávu.+
25 Chvět se před lidmi,* to klade léčku,+ ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn.+
26 Mnoho je těch, kdo hledají obličej panovníka,+ ale soud nad mužem je od Jehovy.+
27 Muž bezpráví je něčím odporným pro spravedlivé,+ a ten, kdo je přímý na své cestě, je něčím odporným pro ničemného.+
Poznámky
^ Nebo „Jednotlivec“. Heb. ʼiš.
^ Dosl. „příspěvky“.
^ Nebo „šťastný je ten, kdo dodržuje“, j. č. se vztahuje na „lid“.
^ „Nevděčníkem.“ Heb. ma·nónʹ, nejistého významu.
^ Dosl. „a pán vzteku“. Heb. u·vaʹʽal che·mahʹ.
^ Dosl. „pozemským člověkem“. Heb. ʼa·dhamʹ.
