Přísloví 30:1–33

30  Slova Agura, syna Jakeho, závažné poselství.+ Výrok zdatného muže k Itielovi, k Itielovi a Ukalovi.  Vždyť já jsem nerozumnější než kdo jiný+ a nemám porozumění lidstva;+  a nenaučil jsem se moudrosti;+ a poznání Nejsvětějšího* neznám.+  Kdo vystoupil do nebe, aby mohl sestoupit?+ Kdo nabral vítr+ do dlaní obou rukou? Kdo zahalil vody do přehozu?+ Kdo způsobil, že se zvedly všechny konce země?+ Jaké je jeho jméno+ a jaké [je] jméno jeho syna, víš-li to snad?+  Každá Boží řeč* je přečištěná.+ On je štítem pro ty, kdo ho činí svým útočištěm.+  Nepřidávej nic k jeho slovům,+ aby tě nepokáral, a aby ses nemusel prokázat [jako] lhář.+  O dvě věci jsem tě prosil.+ Neodpírej mi je, než zemřu.+  Vzdal ode mne nepravdu a lživé slovo.+ Nedávej mi chudobu ani bohatství.+ Ať hltám pokrm, který je mi předepsán,+  abych se nenasytil a skutečně [tě] nezapřel+ a neřekl: „Kdo je Jehova?“,+ a abych nezchudl a skutečně nekradl a nezaútočil na jméno svého Boha.*+ 10  Nepomlouvej sluhu u jeho pána,*+ aby na tebe nesvolával zlo, a abys nemusel být považován za provinilého.+ 11  Je generace, která svolává zlo i na svého otce a nežehná ani své matce.+ 12  Je generace, která je čistá ve svých vlastních očích,+ ale která nebyla umyta od svých vlastních výkalů.+ 13  Je generace, jejíž oči — jak se povýšily! — a jejíž zářící oči jsou pozvednuty.+ 14  Je generace, jejíž zuby jsou meče a jejíž čelisti jsou nože k porážení,+ aby vyžraly ztrápené ze země a chudé z lidstva.*+ 15  Pijavice mají dvě dcery, [jež volají]: „Dávej! Dávej!“ Jsou tři věci, jež se nenasytí, čtyři, jež neřekly: „Dost!“ 16  Šeol+ a spoutané lůno,*+ zem, jež se nenasytila vodou,+ a oheň,+ který neřekl: „Dost!“+ 17  Oko, které se posmívá otci a pohrdá poslušností vůči matce+ — krkavci z říčního údolí je vyklovou a synové orla je sežerou. 18  Jsou tři věci, jež se pro mne prokázaly [jako] příliš podivuhodné,* a čtyři, jež jsem nepoznal: 19  Cesta orla v nebesích, cesta hada na skále, cesta lodě v srdci moře+ a cesta zdatného muže s dívkou.+ 20  Taková je cesta cizoložné ženy: najedla se, otřela si ústa a řekla: „Nedopustila jsem se ničeho nesprávného.“+ 21  Pod třemi věcmi se země znepokojila, a čtyři nemůže snášet: 22  Otroka, když kraluje,+ a někoho bláznivého, když má dostatek potravy;+ 23  nenáviděnou ženu, když ji [někdo] vezme do vlastnictví jako manželku,+ a služku, když zbaví vlastnictví svou paní.+ 24  Čtyři věci jsou na zemi nejmenší, jsou však instinktivně moudré:*+ 25  Mravenci jsou lid, který není silný,+ a přece si v létě připravují potravu;+ 26  damani+ jsou lid, který není mocný, a přece si stavějí dům na skalním útesu;+ 27  kobylky+ nemají krále, a přece všechny vycházejí rozdělené do skupin;+ 28  ještěr gekon+ se zachytává svýma vlastníma rukama a je ve velkolepém paláci* krále. 29  Jsou tři, kdo činí dobře, když kráčejí, a čtyři, kdo činí dobře, když postupují: 30  Lev, který je nejsilnější mezi zvířaty a který se před nikým neobrací zpět;+ 31  chrt* nebo kozel, a král oddílu vojáků ze svého vlastního lidu.*+ 32  Jestliže jsi jednal bláznivě tím, že ses povyšoval,+ a jestliže ses [na to] zaměřil v myšlence, [polož si] ruku na ústa,+ 33  neboť stloukáním mléka vzniká máslo, a tlak na nos vyvolává krvácení, a tlak hněvu vyvolává hádku.+

Poznámky

„Nejsvětějšího.“ Heb. Qedho·šimʹ, mn. č. od qa·dhóšʹ, označuje vznešenost a majestát. Viz 9:10 ppč.
„Každá Boží řeč.“ Heb. kol-ʼim·rathʹ ʼElóʹah.
Jméno svého Boha.“ Heb. šem ʼElo·haiʹ, mn. č. od ʼElóʹah.
„Jeho pána.“ Mmargin(heb.) ʼadho·navʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ, označuje vznešenost.
Dosl. „z pozemského člověka“. Heb. me·ʼa·dhamʹ; ale mělo se možná číst me·ʼadha·mahʹ, „ze zemské půdy“.
Dosl. „spoutání lůna“.
„Věci ... nepochopitelné“, LXX; Vg „obtížné věci“.
Dosl. „jsou moudré, učiněné moudrými“.
Nebo „v palácích“. Heb. behé·kheléʹ.
Nebo „kohout“; nebo „válečný kůň“. Dosl. „[zvíře] opásané v bocích (bedrech)“.
Nebo „král, proti němuž není žádné povstání jeho lidu“.