Sefanjáš 1:1–18

1  Jehovovo slovo, které přišlo k Sefanjášovi, synu Kušiho, syna Gedaljášova, syna Amarjášova, syna Ezekjášova, za dnů judského krále Josijáše,+ syna Amonova:+  „Zcela jistě skoncuji se vším na povrchu zemské půdy,“ je Jehovův výrok.+  „Skoncuji s pozemským člověkem a zvířetem.+ Skoncuji s nebeským létajícím tvorem a mořskými rybami+ a kameny klopýtání spolu s ničemnými;+ a odříznu lidstvo* z povrchu zemské půdy,“+ je Jehovův* výrok.  „A vztáhnu ruku proti Judovi a proti všem obyvatelům Jeruzaléma+ a odříznu z tohoto místa ty, kdo zbývají Baalovi,*+ jméno kněží cizozemských bohů* spolu s kněžími,+  a ty, kdo se na střechách klanějí nebeskému vojsku,+ a ty, kdo se klanějí+ a skládají přísahy Jehovovi+ a skládají přísahy při Malkamovi;*+  a ty, kdo ustupují od následování Jehovy+ a kdo Jehovu nehledali a nedotazovali se ho.“+  Mlčte před Svrchovaným Pánem Jehovou;+ vždyť Jehovův den je blízko,+ vždyť Jehova připravil oběť;+ posvětil+ své pozvané.  „A v den Jehovovy oběti se stane, že budu věnovat pozornost knížatům a královým synům+ a všem, kdo nosí cizokrajné ošacení.+  A budu věnovat pozornost každému, kdo toho dne bude stoupat na plošinu,* těm, kdo plní dům svých pánů* násilím a podvodem.+ 10  A toho dne nastane,“ je Jehovův výrok, „zvuk křiku od Rybné brány+ a kvílení z druhé čtvrti+ a veliký třeskot z pahorků.+ 11  Kvílejte,+ obyvatelé Makteše,* vždyť všichni lidé, kteří jsou obchodníky, byli umlčeni;+ všichni, kdo odvažují stříbro, byli odříznuti. 12  A stane se v tom čase, že pečlivě prohledám Jeruzalém s lampami,+ a budu věnovat pozornost mužům,* kteří tuhnou nad svou sedlinou+ [a] kteří si v srdci říkají: ‚Jehova neučiní dobré, a neučiní špatné.‘+ 13  A jejich jmění bude k plenění a jejich domy [budou] opuštěným úhorem.+ A vystavějí domy, ale nebudou je obývat;+ a vysázejí vinice, ale víno z nich pít nebudou.+ 14  Jehovův* velký den+ je blízko.+ Je blízko a velice spěchá.+ Zvuk Jehovova dne je hořký.+ Silný muž* tam vydává výkřik.+ 15  Ten den je dnem rozlícení, dnem tísně a mučivé úzkosti,+ dnem bouře a zpustošení, dnem tmy a temnosti,+ dnem mraků a husté temnoty, 16  dnem rohu* a poplašného signálu+ proti opevněným městům a proti vysokým nárožním věžím.+ 17  A způsobím lidstvu* tíseň a jistě budou chodit jako slepci;+ protože hřešili proti Jehovovi.+ A jejich krev bude vskutku vylita jako prach+ a jejich útroby jako hnůj.+ 18  Ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nebude moci osvobodit v den Jehovova rozlícení;+ ale ohněm jeho horlivosti bude pohlcena celá země,*+ protože provede vyhubení, opravdu strašné,* všech obyvatel země.“+

Poznámky

„Lidstvo.“ Heb. ha·ʼa·dhamʹ.
Viz dodatek 1C §2.
„Baalovi.“ Heb. hab·Baʹʽal, jméno falešného boha; řec. a lat. Baʹal.
Kněží cizozemských bohů.“ Heb. hak·kema·rimʹ; Vg „strážci chrámu“.
„Při Malkamovi.“ Heb. beMal·kamʹ; syr. beMal·kum; Vg „při Melchomovi“; LXX „při svém králi“.
Nebo „pódium“; nebo „práh“. Možná plošina nebo stupínek královského trůnu.
Nebo „svého vznešeného pána“. Heb. ʼadho·né·hemʹ, mn. č. od ʼa·dhónʹ. Viz 1Mo 39:2 ppč.
Dosl. „Hmoždíře“. Heb. ham·Makh·tešʹ. Patrně část Jeruzaléma v horním úseku Centrálního údolí (neboli údolí Tyropeon) blízko Rybné brány a druhé čtvrti.
Mužům.“ Heb. ha·ʼana·šimʹ, mn. č. od ʼiš.
Viz dodatek 1C §2.
„Silný muž.“ Heb. gib·bórʹ. Srovnej 1Mo 10:8 ppč.
Nebo „šofaru“. Heb. šó·farʹ.
Nebo „pozemským lidem“. Heb. la·ʼa·dhamʹ.
Heb. kol-ha·ʼaʹrec.
Nebo „opravdu náhlé zděšení“, na základě opravy.