Zecharjáš 2:1–13
2 A přistoupil jsem k tomu, abych pozvedl oči a viděl; a pohleďme, byl tu muž* a v jeho ruce měřicí provaz.+
2 Řekl jsem tedy: „Kam jdeš?“
Na to mi řekl: „Změřit Jeruzalém, abych viděl, jak velká je jeho šířka a jak velká je jeho délka.“+
3 A pohleďme, anděl, který se mnou mluvil, vycházel a vstříc mu vycházel jiný anděl.
4 Potom mu řekl: „Běž, mluv s tamtím mladým mužem a řekni: ‚„Kvůli množství lidí a domácích zvířat ve svém středu bude Jeruzalém obýván+ jako otevřená venkovská krajina.+
5 A sám se mu stanu,“ je Jehovův výrok, „ohnivou zdí kolem dokola,+ a stanu se* uprostřed něho slávou.“‘“+
6 „Hej! Hej! Nuže, prchejte ze severní země,“+ je Jehovův výrok.
„Rozšířil jsem vás totiž ve směru čtyř nebeských větrů,“*+ je Jehovův výrok.
7 „Hej, Sione!+ Unikni, ty, který bydlíš s dcerou Babylóna.*+
8 Tak totiž řekl Jehova vojsk: ‚Za slávou+ mě poslal k národům, které vás plenily;+ vždyť ten, kdo se dotýká vás,+ dotýká se mé oční bulvy.*+
9 Teď totiž proti nim mávám rukou,+ a budou se muset stát kořistí svých otroků.‘+ A jistě poznáte, že mě poslal sám Jehova vojsk.+
10 Hlasitě volej a raduj se, sionská dcero;+ vždyť hle, přicházím+ a budu přebývat v tvém středu,“+ je Jehovův výrok.
11 „A v ten den se k Jehovovi jistě připojí mnoho národů+ a skutečně se stanou mým lidem;+ a budu přebývat v tvém* středu.“ A budeš muset poznat, že mě k tobě poslal sám Jehova vojsk.+
12 A Jehova jistě vezme do vlastnictví Judu jako svůj díl na svaté zemské půdě+ a ještě vyvolí Jeruzalém.+
13 Mlč, všechno tělo, před Jehovou,+ neboť procitl+ ve svém svatém obydlí.+
Poznámky
^ „Muž.“ Heb. ʼiš.
^ Nebo „prokáži se být“. Heb. ʼeh·jehʹ. Viz 2Mo 3:14 ppč.
^ „Větrů.“ Heb. ru·chóthʹ, mn. č.; řec. a·neʹmon; lat. venʹtos. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ „Babylóna“, LXXVg; MTSy „Bábelu“.
^ „Mé oční bulvy“ bylo původní znění. Soferim text změnili, takže zněl „jeho oční bulvy“. Viz dodatek 2B.
^ „Tvém“, ž. r., j. č., vztahuje se na „sionskou dceru“.
