Zjevení 14:1–20
14 A viděl jsem, a pohleďme, Beránek+ stál na hoře Sion+ a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce+ [těch], kdo mají na svém čele napsáno jeho jméno a jméno jeho Otce.+
2 A slyšel jsem zvuk z nebe jako zvuk mnoha* vod+ a jako zvuk silného hromu; a zvuk, který jsem slyšel, byl jako [zvuk] pěvců, kteří se doprovázejí na harfu+ a hrají na své harfy.
3 A zpívají+ jakoby novou píseň+ před trůnem a před čtyřmi živými tvory+ a staršími;*+ a nikdo nebyl schopen naučit se* tu píseň, jen těch stočtyřiačtyřicet tisíc,+ kdo byli koupeni+ ze země.
4 To jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami;+ jsou vskutku panenští.+ To jsou ti, kdo neustále následují Beránka, ať jde kamkoli.+ Ti byli koupeni+ zprostřed lidstva jako první ovoce+ Bohu a Beránkovi
5 a v jejich ústech nebyla nalezena žádná faleš;+ jsou bez vady.+
6 A viděl jsem jiného anděla, jak letí středem nebe,*+ a měl věčnou dobrou zprávu,+ aby [ji] oznamoval jako radostnou zvěst těm, kdo bydlí na zemi, a každému národu a kmenu a jazyku a lidu,+
7 a říkal silným hlasem: „Bojte se Boha+ a oslavujte jej,+ protože přišla hodina jeho soudu,+ a proto uctívejte Toho, který udělal+ nebe a zemi a moře a prameny vod.“+
8 A následoval jiný, druhý anděl,* a řekl: „Padl! Velký Babylón+ padl,+ ten, který nutil všechny národy pít z vína+ hněvu svého smilstva!“*+
9 A následoval je jiný anděl, třetí, a řekl silným hlasem: „Jestliže někdo uctívá+ divoké zvíře+ a jeho obraz a přijímá označení na čelo nebo na ruku,+
10 bude též pít z vína Božího hněvu, které je vylito neředěné do poháru jeho zloby,+ a jistě bude trýzněn ohněm a sírou+ před zrakem svatých andělů a před zrakem Beránka.+
11 A dým jejich trýzně vystupuje po celou věčnost+ a dnem i nocí nemají odpočinek ti, kdo uctívají divoké zvíře a jeho obraz, ani žádný, kdo přijímá označení+ jeho jména.
12 Zde to znamená vytrvalost pro svaté,+ [pro] ty, kdo zachovávají Boží přikázání+ a Ježíšovu víru.“+
13 A slyšel jsem hlas z nebe, který řekl: „Piš: Šťastní jsou mrtví,+ kteří od tohoto času+ umírají ve spojení s Pánem.+ Ano, říká duch, ať si odpočinou* od své namáhavé práce, neboť věci, které dělali,* jdou přímo s nimi.“
14 A viděl jsem, a pohleďme, bílý oblak, a na oblaku seděl někdo podobný synu člověka+ se zlatou korunou+ na hlavě a ostrým srpem v ruce.
15 A jiný anděl se vynořil z chrámové [svatyně]* a volal silným hlasem na toho, který seděl na oblaku: „Přilož svůj srp a sklízej,+ protože přišla hodina sklizně, neboť úroda+ země je úplně zralá.“*+
16 A ten, kdo seděl na oblaku, napřáhl svůj srp na zemi a země byla sklizena.
17 A ještě jiný anděl se vynořil z chrámové [svatyně],* která je v nebi,+ také on měl ostrý srp.
18 A ještě jiný anděl se vynořil od oltáře a měl autoritu nad ohněm.+ A zavolal silným hlasem na toho, který měl ostrý srp, a řekl: „Přilož svůj ostrý srp a sesbírej hrozny révy země,+ protože její zrna uzrála.“
19 A anděl+ napřáhl svůj srp na zemi a sesbíral révu+ země a uvrhl ji do velkého vinného lisu Božího hněvu.+
20 A vinný lis byl šlapán za městem+ a z vinného lisu vyšla krev až po uzdy koní+ na vzdálenost tisíce šesti set stadií.*+
Poznámky
^ Nebo „velkých“.
^ Nebo „naučit se úplně“.
^ Řec. pre·sby·teʹron.
^ Nebo „v poledníku; přímo nad hlavou“.
^ „Anděl“, אcACSyh; P47א* vynechávají.
^ Viz dodatek 5A.
^ „Věci, které dělali.“ Dosl. „jejich díla“.
^ Nebo „že si mohou odpočinout“.
^ Nebo „Božího obydlí (příbytku)“. Řec. tou na·ouʹ; J17,18,22(heb.) ha·hé·khalʹ, „paláce (chrámu)“.
^ Nebo „je vyschlá“.
^ Asi 296 km. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, což bylo 185 m.
