Amos 4:1–13

4  „Slyšte toto slovo, bašanské krávy,+ jež jste na samařské hoře,+ jež šidíte ponížené,+ jež drtíte chudé, jež říkáte jejich pánům: ‚Noste přece a dejte nám pít!‘  Svrchovaný Pán Jehova přísahal při své svatosti:+ ‚„Pohleďte, přicházejí na vás dny, a jistě vás zdvihne řeznickými háky a vaši poslední část rybářskými háčky.+  A vyjdete průlomy,+ každá přímo kupředu;* a jistě budete vyhozeny* do Harmonu,“ je Jehovův výrok.‘  ‚Pojďte do Betelu a dopusťte se přestupku.+ Často se dopouštějte přestupku v Gilgalu+ a ráno přinášejte své oběti; třetí den své desáté díly.*+  A ze zkvašeného nechte dýmat oběť díkůvzdání+ a vyhlašujte dobrovolné obětní dary;+ zvěstujte [to], vždyť tak jste si to zamilovali, izraelští synové,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.  ‚A já, já jsem vám také dal čistotu zubů+ ve všech vašich městech a nedostatek chleba na všech vašich místech;+ ale nevrátili jste se ke mně,‘+ je Jehovův výrok.  ‚A pokud jde o mne, já jsem vám také odepřel liják, když byly ještě tři měsíce do žní;+ a dal jsem déšť na jedno město, ale na jiné město jsem déšť nedával. Byl jeden kus země, kde pršelo, ale kus země, na který jsem nedával déšť,* vysychal.+  A dvě nebo tři města vrávorala k jednomu městu, aby se napila vody,+ a nenasytila se; ale nevrátili jste se ke mně,‘+ je Jehovův výrok.  ‚Postihl jsem vás obilnou rzí a snětí.+ Vaše zahrady a vinice se množily, ale vaše fíkovníky a olivovníky žrala housenka;+ přesto jste se ke mně nevrátili,‘+ je Jehovův výrok. 10  ‚Poslal jsem mezi vás mor té povahy jako egyptský.+ Mečem jsem zabil vaše mladé muže+ a zároveň zajal vaše koně.+ A stále jsem působil, aby vám zápach vašich táborů stoupal až do chřípí;+ ale nevrátili jste se ke mně,‘+ je Jehovův výrok. 11  ‚Způsobil jsem mezi vámi rozvrat podobný Božímu* rozvratu Sodomy a Gomory.+ A stali jste se podobnými polenu vychvácenému z požáru;+ ale nevrátili jste se ke mně,‘+ je Jehovův výrok. 12  To ti tedy udělám, Izraeli. V důsledku skutečnosti, že ti udělám právě to, přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem,*+ Izraeli. 13  Pohleď přece, Tvůrce hor+ a Stvořitel větru,+ a Ten, kdo říká pozemskému člověku,* čím se obírá jeho mysl,*+ Ten, kdo z úsvitu činí setmění,+ a Ten, kdo šlape po výšinách země,+ Jehova, BŮH vojsk,* je jeho jméno.“+

Poznámky

Dosl. „každá žena [heb. ʼiš·šahʹ] před sebe“.
„Jistě budete vyhozeny“, na základě opravy; M „vy [ž. r.] jistě vyhodíte“.
Nebo „své desátky“.
„Jsem nedával déšť“, LXXVg; M „nepršelo“.
„Božímu.“ Heb. ʼElo·himʹ; řec. The·osʹ; lat. Deʹus.
„Svým Bohem.“ Heb. ʼElo·hejʹkha.
Pozemskému člověku.“ Heb. leʼa·dhamʹ; řec. an·throʹpous; lat. hoʹmi·ni.
„Čím se obírá jeho mysl“, M; LXX „o svém Kristu (Pomazaném)“.
„Bůh vojsk“, M; LXX „Bůh, Všemohoucí“. Srovnej Zj 11:17.