Amos 9:1–15
9 Viděl jsem Jehovu* stát nad oltářem+ a přistoupil k tomu, aby řekl: „Udeř hlavici sloupu, aby se zakymácely prahy. A odřízni je u hlavy, všechny.+ A jejich poslední část zabiji mečem. Žádnému z nich, kdo prchá, se útěk nezdaří, a žádný z nich, kdo uniká, neunikne.+
2 Jestliže se zakopou do šeolu,* má vlastní ruka je odtamtud vezme;+ a jestliže vystoupí do nebes, snesu je odtamtud dolů.+
3 A jestliže se schovají na vrcholku Karmelu, [tam] je pečlivě vyhledám a odtud je určitě vezmu.+ A jestliže se skryjí před mýma očima na mořském dně,+ přikážu tam dole hadovi, a uštkne je.
4 A půjdou-li do zajetí před svými nepřáteli, přikážu tam meči, a zabije je;+ a upřu na ně oči pro špatné, a ne pro dobré.+
5 A Svrchovaný Pán, Jehova vojsk,* je Ten, kdo se dotýká země,* takže se taví;+ a všichni obyvatelé v ní budou muset truchlit;+ a jistě stoupne, a to celá, jako Nil a klesne jako egyptský Nil.+
6 ‚Ten, kdo si v nebesích staví schody+ a svou konstrukci nad zemí, kterou založil;+ ten, kdo povolává mořské vody,+ aby je vylil na povrch země+ — jeho jméno je Jehova.‘+
7 ‚Izraelští synové, nejste pro mne jako synové Kušitů?‘* je Jehovův výrok. ‚Nevyvedl jsem Izrael z egyptské země+ a Filištíny+ z Kréty* a Sýrii* z Kiru?‘*+
8 ‚Pohleď, oči Svrchovaného Pána Jehovy jsou na hříšném království+ a jistě je vyhladí z povrchu zemské půdy.+ Přesto nevyhladím Jákobův dům úplně,‘+ je Jehovův výrok.
9 ‚Vždyť pohleď, přikazuji a zatřesu izraelským domem mezi všemi národy,+ právě jako se třese sítem, aby ani oblázek nepadl na zem.
10 Zemřou mečem — všichni hříšníci z mého lidu,+ ti, kdo říkají: „Neštěstí se nepřiblíží ani nedosáhne až k nám.“‘+
11 ‚V ten den pozvednu+ Davidovu chýši,*+ která spadla,+ a jistě opravím jejich průlomy. A její trosky pozvednu a jistě ji vybuduji jako za dávných dnů,+
12 aby vzali do vlastnictví to, co zůstalo z Edomu,+ a všechny národy,* nad nimiž bylo vzýváno mé jméno,‘+ je výrok Jehovy, který to činí.*
13 ‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a oráč skutečně dostihne* žence+ a ten, kdo šlape hrozny, toho, kdo nese* semena;+ a z hor bude kanout sladké víno+ a pahorky, ty se budou všechny tavit.+
14 A seberu zpět zajaté ze svého izraelského lidu,+ a skutečně zbudují opuštěná města a budou [je] obývat+ a vysadí vinice a budou z nich pít víno a založí zahrady a budou z nich jíst ovoce.‘+
15 ‚A jistě je vsadím do jejich zemské půdy a již nebudou vykořeněni ze své zemské půdy, kterou jsem jim dal,‘+ řekl Jehova, tvůj Bůh.“*
Poznámky
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
^ „Do šeolu.“ Heb. viš·ʼólʹ; řec. haiʹdou; lat. in·ferʹnum. Viz dodatek 4B.
^ Dosl. „na zemi“. Heb. ba·ʼaʹrec.
^ „Vojsk“, MTVg; LXX „Bůh Všemohoucí“; Sy „Mocný“.
^ „Kiru“, MSy; TVg „Kyréné“.
^ Dosl. „Arama“, MTSy; LXXVg „Syřany“.
^ „Kušitů“, MSy; LXXVg „Etiopů“.
^ Podle MSyVg; LXX „říká Jehova Bůh, který činí tyto věci“.
^ Podle MTSyVg; LXX „aby zbývající z lidí vyhledávali, a všechny národy“.
^ Nebo „přistoupí k“.
^ Nebo „kdo vyjímá“, tj. z vaku se semeny.
^ „Tvůj Bůh“, MTSyVg; LXX „Bůh Všemohoucí“.
