Daniel 6:1–28
6 Dareiovi se to zdálo dobré a dosadil nad královstvím sto dvacet satrapů, kteří měli být nad celým královstvím;+
2 a nad nimi tři vysoké úředníky, z nichž jedním byl Daniel,+ aby jim ti satrapové+ neustále podávali zprávu a král neutrpěl ztrátu.+
3 Tehdy se ten Daniel stále vyznamenával nad vysokými úředníky a satrapy,+ jelikož v něm byl mimořádný duch;+* a král měl v úmyslu povznést ho nad celé království.
4 Tehdy se vysocí úředníci a satrapové neustále snažili najít nějakou záminku proti Danielovi ohledně království;+ ale nebyli schopni najít vůbec žádnou záminku ani něco zkaženého, jelikož byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost nebo něco zkaženého.+
5 Tito zdatní muži tedy říkali: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme [ji] proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.“*+
6 Tito vysocí úředníci a satrapové tudíž houfně vstoupili ke králi+ a říkali mu: „Králi Dareie, žij dokonce na neurčité časy.+
7 Všichni vysocí úředníci království, prefekti a satrapové, vysocí královští úředníci a místodržitelé se spolu uradili, že vydají královské ustanovení+ a prosadí zápověď, že kdokoli během třiceti dnů předloží prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku* kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.+
8 Kéž nyní, králi, vydáš to ustanovení a podepíšeš to psaní,+ aby se neměnilo, podle zákona Médů a Peršanů,+ který se neruší.“+
9 Ve shodě s tím podepsal král Dareios to psaní a zápověď.+
10 Jakmile se však Daniel dověděl, že psaní bylo podepsáno, vstoupil do svého domu, a když měl otevřená okna ve své nástřešní místnosti směrem k Jeruzalému,+ dokonce třikrát denně klekal na kolena+ a modlil+ se a předkládal chválu svému Bohu,*+ jako to pravidelně dělal předtím.+
11 Tehdy se dovnitř nahrnuli tito zdatní muži a našli Daniela, jak vznáší prosebnou žádost a doprošuje se přízně před svým Bohem.+
12 Potom se přiblížili a říkali před králem o králově zápovědi: „Nepodepsal jsi snad zápověď, že kdokoli během třiceti dnů vznese prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, měl by být hozen do lví jámy?“+ Král odpověděl a říkal: „Ta záležitost je pevně ustanovena podle zákona Médů a Peršanů, který se neruší.“+
13 Ihned odpověděli a říkali před králem: „Daniel,+ který je z judských vyhnanců,*+ nedbal na tebe, králi, ani na zápověď, kterou jsi podepsal, ale třikrát denně předkládá svou prosebnou žádost.“+
14 Jakmile tedy král slyšel to slovo, bylo mu to velmi nemilé,+ a zaměřil [svou] mysl k Danielovi, aby ho vyprostil;+ a až do západu slunce se ho snažil osvobodit.
15 Nakonec tito zdatní muži houfně vstoupili ke králi a říkali králi: „Všimni si, králi, že zákonem u Médů a Peršanů je, že se nemá měnit žádná zápověď+ nebo ustanovení, které stanoví sám král.“+
16 Král tudíž přikázal,* a přivedli Daniela a hodili ho do lví jámy.+ Král odpovídal a říkal Danielovi: „Tvůj Bůh,* jemuž sloužíš se stálostí, tě sám vyprostí.“+
17 A byl přinesen kámen a umístěn na otvor jámy a král jej zapečetil svým pečetním prstenem a pečetním prstenem svých šlechticů, aby se v Danielově případě nic neměnilo.+
18 Tehdy šel král do svého paláce a strávil noc postem+ a nebyly před něho přineseny žádné hudební nástroje,* a spánek, ten od něho prchl.+
19 Nakonec král na úsvitu, za denního světla, přistoupil k tomu, aby vstal, a šel spěšně rovnou ke lví jámě.
20 A když se přiblížil k jámě, smutným hlasem zavolal, ano na Daniela. Král promluvil a říkal Danielovi: „Danieli, sluho živého Boha, byl tvůj Bůh,* jemuž sloužíš se stálostí,+ schopen vyprostit tě od lvů?“+
21 Daniel okamžitě promluvil, ano s králem: „Králi, žij dál dokonce na neurčité časy.
22 Můj vlastní Bůh+ poslal svého anděla+ a zavřel lvům tlamy,+ a nezahubili mě, jelikož se ve mně našla nevinnost před ním;+ a také před tebou, králi, jsem neudělal žádný skutek, který ubližuje.“+
23 Tehdy se král velmi zaradoval+ a přikázal, aby byl Daniel vyzdvižen z jámy. A Daniel byl vyzdvižen z jámy a nenašlo se na něm vůbec žádné ublížení, protože důvěřoval ve svého Boha.+
24 A král přikázal, a přivedli ty zdatné muže, kteří obžalovali Daniela,*+ a hodili do lví jámy je,+ jejich syny a jejich manželky;+ a ještě se nedostali na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a rozdrtili jim všechny kosti.+
25 Potom král Dareios* napsal všem národům, národnostním skupinám a jazykům, jež bydlí po celé zemi:+ „Kéž velmi vzroste váš pokoj!+
26 Vyšlo ode mne nařízení,+ že v každém panství mého království se mají lidé třást před Danielovým BOHEM a bát se [ho].+ Je totiž živý Bůh a Ten, kdo přetrvává na neurčité časy,+ a jeho království,+ to nebude zničeno+ a jeho panství* je navždy.*+
27 Vyprošťuje a osvobozuje+ a koná znamení a divy v nebesích+ a na zemi,+ neboť vyprostil Daniela z tlapy lvů.“
28 A pokud jde o tohoto Daniela, tomu se dobře dařilo v Dareiově* království+ a v království Kýra* Perského.+
Poznámky
^ „Duch.“ Aram. ruʹach; LXXBagster(řec.) pneuʹma; lat. spiʹri·tus.
^ „Jeho Boha.“ Aram. ʼEla·hehʹ; lat. Deʹi suʹi.
^ „Bohu nebo člověku.“ Aram. ʼelahʹ we·ʼenašʹ; lat. deʹo et hoʹmi·ne.
^ „Svému Bohu.“ Aram. ʼEla·hehʹ.
^ „Tvůj Bůh.“ Aram. ʼEla·hakhʹ; LXXBagster(řec.) The·osʹ; lat. Deʹus.
^ Dosl. „řekl“.
^ Nebo „přivedeny ... tanečnice“; nebo „přivedeny ... konkubíny“.
^ Nebo „pomlouvali“. Dosl. „jedli kusy [masa vyrvané z těla]“.
^ Viz 5:31, ppč. „Dareios“.
^ Dosl. „do konce“.
^ Nebo „a jeho panování (svrchovanost)“. Aram. wešol·ta·nehʹ. Srovnej Ža 103:22 ppč.
^ Viz 5:31, ppč. „Dareios“.
