Ezekiel 2:1–10
2 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka,*+ postav se na nohy, abych s tebou promluvil.“+
2 A jakmile ke mně promluvil,+ začal do mne vcházet duch a nakonec mě přiměl* postavit se na nohy, abych slyšel Toho, kdo ke mně mluvil.+
3 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, posílám tě k izraelským synům,+ ke vzpurným národům, které se vzbouřily proti mně.+ Oni i jejich praotcové se dopouštěli přestupků proti mně až přímo do tohoto dne.+
4 A synové s nestoudným obličejem+ a tvrdým srdcem+ — k těm tě posílám, a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova.‘*
5 A pokud jde o ně, ať už uslyší,+ nebo od toho upustí+ — vždyť jsou vzpurný dům+ —, jistě také poznají, že byl v jejich středu prorok.+
6 A ty, synu člověka, se jich neboj;+ a neboj se jejich slov, protože jsou tu zatvrzelci+ a věci, které tě bodají,+ a bydlíš mezi štíry.+ Neboj se jejich slov+ a neděs se jejich obličeje,+ neboť jsou vzpurný dům.+
7 A budeš k nim mluvit má slova bez ohledu na to, zda slyší, nebo od toho upustí, neboť jsou případem vzpoury.+
8 A ty, synu člověka, poslyš, co k tobě mluvím. Nestaň se vzpurným jako ten vzpurný dům.+ Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“+
9 A začal jsem vidět, a pohleďme, napřáhla se ke mně ruka,+ a pohleďme, byl v ní svitek knihy.+
10 A postupně jej přede mnou rozprostíral, a byl popsán zpředu i zezadu;+ a byly v něm napsány žalozpěvy a úpění a bědování.+
Poznámky
^ „Synu člověka.“ Heb. ben-ʼa·dhamʹ; první z 93 výskytů tohoto slova u Ezekiela. Řec. hui·eʹ an·throʹpou; lat. fiʹli hoʹmi·nis.
^ „Přiměl“, v heb. ž. r., vztahuje se na ‚ducha‘, v heb. ž. r.
^ „Svrchovaný Pán Jehova.“ Heb. ʼAdho·naiʹ Jeho·wihʹ, přičemž mn. č. ʼAdho·naiʹ označuje vznešenost, a proto se překládá spojením „Svrchovaný Pán“; T „Jehova Bůh“; Sy „Pán pánů“; lat. Doʹmi·nus Deʹus; Luther (německy, vyd. 1912) der Herr HErr, „Pán PÁN (Jehova)“. Poprvé je tento výraz uveden v 1Mo 15:2 a u Ezekiela se vyskytuje 217krát. Viz dodatek 1E.
