Ezekiel 22:1–31

22  A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo:  „A pokud jde o tebe, synu člověka, budeš soudit,+ budeš soudit město provinilé krví*+ a způsobíš jistě, aby poznalo všechny své odporné věci?+  A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Město, které prolévá krev ve svém středu,+ dokud nepřijde jeho čas,+ a které si v sobě udělalo hnojné modly, aby se stalo nečistým,+  svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo,+ a svými hnojnými modlami, které jsi udělalo, ses znečistilo.+ A přibližuješ své dny a dojdeš ke svým létům. Proto tě musím učinit předmětem pohany pro národy a pošklebků pro všechny země.+  Budou se ti pošklebovat [země] blízko i daleko od tebe, ty nečisté jménem, oplývající zmatkem.+  Pohleď, náčelníci+ Izraele se prokázali být v tobě, každý [oddaný] své paži, aby proléval krev.+  S otcem a matkou v tobě zacházeli s opovržením.+ Cizího usedlíka v tvém středu šidili.+ Krutě v tobě zacházeli s chlapcem bez otce a s vdovou.“‘“+  „‚Mými svatými místy jsi pohrdlo a mé sabaty jsi znesvěcovalo.+  Vyložení pomlouvači* se prokázali být v tobě, aby prolévali krev;+ a jedli v tobě na horách.+ V tvém středu se dopouštěli nevázaného chování.+ 10  Odkryli* v tobě otcovu nahotu;+ pokořili v tobě ženu nečistou v [její] menstruaci.+ 11  A muž učinil odpornou věc s manželkou svého druha+ a svou vlastní snachu poskvrnil muž nevázaným chováním;+ a muž v tobě pokořil svou sestru, dceru svého vlastního otce.+ 12  Brali v tobě úplatek, aby prolévali krev.+ Bralo jsi úrok+ a lichvu+ a stále násilně dosahuješ zisku+ od svých druhů šizením,+ a na mne jsi zapomnělo,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 13  ‚A pohleď, udeřil jsem rukou po tvém nepoctivém zisku,+ kterého jsi dosáhlo,+ a přes tvé skutky krveprolévání,* které se prokázaly být v tvém středu.+ 14  Přetrvá tvé srdce+ nebo [ti] tvé ruce poskytnou sílu ve dnech, kdy vůči tobě zasáhnu?+ Já, Jehova, jsem promluvil, a zasáhnu.+ 15  A rozptýlím tě mezi národy a rozeženu tě po zemích+ a zničím* v tobě tvou nečistotu.*+ 16  A jistě budeš znesvěceno samo v sobě před očima národů a budeš muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+ 17  A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 18  „Synu člověka, ti z izraelského domu se mi stali zpěněnou struskou.+ Všichni jsou měď a cín a železo a olovo uprostřed pece. Stali se spoustou zpěněné strusky, [strusky] stříbra.+ 19  Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jste se všichni stali spoustou zpěněné strusky,+ proto vás všechny sbírám doprostřed Jeruzaléma.+ 20  Jako se sbírá stříbro a měď a železo+ a olovo a cín doprostřed pece, aby se na ně dmýchalo+ ohněm k tavbě,+ tak [je] seberu ve svém hněvu a ve svém vzteku a budu dmýchat* a způsobím, že se roztavíte. 21  A dám vás dohromady a budu na vás dmýchat ohněm svého rozlícení+ a roztavíte se uprostřed něho.*+ 22  Budete uprostřed něho roztaveni, jako se taví stříbro uprostřed pece; a budete muset poznat, že jsem na vás vylil svůj vztek já, Jehova.‘“+ 23  A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 24  „Synu člověka, řekni jí: ‚Jsi země, která se nečistí, na níž v den otevřeného odsouzení neprší.+ 25  V jejím středu je spiknutí jejích proroků+ podobné řvoucímu lvu, který trhá kořist.+ Skutečně hltají duši.+ Berou poklad a drahocenné věci.+ Rozmnožili v jejím středu její vdovy.+ 26  Sami její kněží znásilnili můj zákon+ a znesvěcují má svatá místa.+ Nečinili rozdíl+ mezi svatou a obyčejnou* věcí+ a nic nedali na vědomí mezi nečistou a čistou věcí+ a schovali oči před mými sabaty+ a jsem v jejich středu znesvěcován.+ 27  Její knížata jsou v jejím středu jako vlci trhající kořist, neboť prolévají krev,+ hubí duše,* aby dosáhli nepoctivého zisku.+ 28  A její proroci jim omítali vápnem,+ měli vidění neskutečna+ a věštili jim lež+ a říkali: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova“, když Jehova nemluvil. 29  Lid země prováděl úkladný plán šizení,+ a urvali [něco] loupeží+ a krutě zacházeli se ztrápeným a chudým+ a protiprávně šidili cizího usedlíka.‘+ 30  ‚A stále jsem mezi nimi hledal muže,* který by opravoval kamennou zeď+ a postavil se přede mnou v průrvě+ ve prospěch té země, [abych] ji nezničil;+ a nenašel jsem žádného. 31  Vyleji tedy na ně své otevřené odsouzení.+ Zahubím je ohněm svého rozlícení.+ Jejich cestu uvedu na jejich vlastní hlavu,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

Poznámky

Dosl. „město krví“, mn. č.
Dosl. „muži pomlouvání“. Heb. ʼan·šéʹ ra·khilʹ.
Nebo „[Někdo] odkryl“.
Dosl. „tvou krev“, j. č., je však podmětem slovesa v mn. č.
Dosl. „ukončím“.
„Tvou nečistotu.“ Heb. tum·ʼa·thekhʹ; řec. a·ka·thar·siʹa. Viz 2Ko 12:21 a Ga 5:19, ppč. „nečistota“.
„Budou dmýchat“, na základě opravy; M „uložím“, bez předmětu.
„Něho“, v heb. ž. r., vztahuje se na město Jeruzalém.
Nebo „neposvátnou“.
„Duše.“ Heb. nefa·šóthʹ; lat. aʹni·mas. Viz dodatek 4A.
„Muže.“ Heb. ʼiš.