Ezekiel 3:1–27
3 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, co nalézáš, sněz. Sněz tento svitek+ a jdi, mluv k izraelskému domu.“
2 Otevřel jsem tedy ústa, a postupně mě přiměl sníst ten svitek.+
3 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, měl bys způsobit, aby se tvé vlastní břicho najedlo, aby sis tím svitkem, který ti dávám, naplnil i střeva.“ A začal jsem jej jíst a byl v mých ústech sladký jako med.+
4 A dále mi říkal: „Synu člověka, jdi, vstup mezi izraelský dům+ a budeš k nim mluvit mými slovy.
5 Vždyť nejsi posílán k lidu, který má nesrozumitelnou řeč*+ nebo těžký* jazyk+ — k izraelskému domu,
6 ne k početným národům s nesrozumitelnou řečí nebo těžkým jazykem, jejichž slova nemůžeš slyšet [s porozuměním].+ Kdybych tě byl poslal k nim, právě ti by ti naslouchali.+
7 Ale pokud jde o izraelský dům, oni ti nebudou chtít naslouchat, neboť nechtějí naslouchat mně,+ protože všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví* a mají tvrdé srdce.+
8 Pohleď, učinil* jsem tvůj obličej přesně tak tvrdý jako jejich obličeje+ a tvé čelo přesně tak tvrdé jako jejich čela.+
9 Jako diamant,* tvrdší než pazourek,+ jsem učinil* tvé čelo. Nebudeš se jich bát+ a jejich obličejů se nezděsíš,+ neboť jsou vzpurný dům.“+
10 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, všechna má slova, která k tobě budu mluvit, přijmi do srdce+ a slyš svýma vlastníma ušima.
11 A jdi, vstup mezi vyhnaný lid,+ mezi syny svého lidu, a budeš k nim mluvit a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova‘, bez ohledu na to, zda slyší, nebo od toho upustí.“+
12 A duch* přistoupil k tomu, aby mě unášel,+ a začal jsem slyšet za sebou zvuk velkého ruchu:+ „Požehnaná buď Jehovova sláva z jeho místa.“+
13 A byl tu zvuk křídel živých tvorů, která se navzájem těsně dotýkala,+ a zvuk kol těsně vedle nich+ a zvuk velkého ruchu.
14 A duch mě unášel+ a přistoupil k tomu, aby mě vzal, takže jsem šel hořce ve vzteku svého ducha, a Jehovova ruka na mně byla silná.+
15 A tak jsem vstoupil mezi vyhnaný lid u Tel-abibu, který bydlel+ u řeky Kebar,+ a začal jsem bydlet* tam, kde bydleli oni; a sedm dnů jsem tam bydlel, ohromen uprostřed nich.+
16 A na konci sedmi dnů se stalo, že Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo:
17 „Synu člověka, učinil jsem tě strážným* pro izraelský dům+ a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat.+
18 Když řeknu někomu ničemnému: ‚Rozhodně zemřeš‘,*+ a skutečně ho nebudeš varovat a nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho ničemnou cestou, aby byl zachován naživu,+ zemře ve svém provinění,+ protože je ničemný, ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.+
19 Ale pokud jde o tebe, v případě, že jsi někoho ničemného varoval+ a opravdu se neobrátí zpět od své ničemnosti a od své ničemné cesty, sám zemře za své provinění;+ ale pokud jde o tebe, ty svou vlastní duši* osvobodíš.+
20 A když se někdo spravedlivý obrací od své spravedlnosti+ a skutečně činí bezpráví a já před něho položím kámen klopýtání,+ sám zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře pro svůj hřích+ a na jeho spravedlivé skutky, které činil, se nebude vzpomínat,+ ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.+
21 A pokud jde o tebe, v případě, že jsi někoho spravedlivého varoval, že by spravedlivý neměl hřešit,+ a on opravdu nehřeší, zcela jistě bude žít dál, protože byl varován,+ a ty sám osvobodíš svou vlastní duši.“+
22 A spočinula tam na mně Jehovova ruka a přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Vstaň a vyjdi na údolní pláň,+ a tam s tebou budu mluvit.“
23 A tak jsem vstal a vyšel na údolní pláň, a pohleďme, stála tam Jehovova sláva,+ jako sláva, kterou jsem viděl u řeky Kebar,+ a padl jsem na tvář.+
24 Potom do mne vstoupil duch+ a přiměl mě postavit se na nohy,+ a začal ke mně mluvit a řekl mi:
„Pojď, zavři se ve svém domě.
25 A pohleď, synu člověka, jistě na tebe vloží šňůry a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít do jejich středu.+
26 A jazyk, ten ti nechám přilnout k patru,+ a jistě oněmíš+ a nestaneš se jim mužem,* který udílí kárání,+ protože jsou vzpurný+ dům.
27 A až s tebou promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim:+ ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova.‘ Kdo slyší, ať slyší,+ a kdo od toho upustí, ať od toho upustí, protože jsou vzpurný dům.+
Poznámky
^ Dosl. „ret“. Viz 1Mo 11:1, ppč. „jazyk“.
^ Nebo „pomalý“.
^ Dosl. „silného čela“.
^ Dosl. „dal“.
^ Dosl. „dal“.
^ Nebo „smirek“.
^ „Začal jsem bydlet“, Mmargin a mnoho heb. rkp.
^ Nebo „pozorovatelem“. Heb. co·fehʹ.
^ „Rozhodně zemřeš.“ Dosl. „Zemřením zemřeš.“ Heb. móth ta·muthʹ. Viz 1Mo 2:17 ppč.
^ „Svou vlastní duši.“ Heb. naf·šekhaʹ; řec. psy·chenʹ sou; lat. aʹni·mam tuʹam. Viz dodatek 4A.
^ „Mužem.“ Heb. leʼišʹ; řec. anʹdra; lat. vir.
