Ezekiel 33:1–33
33 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo:
2 „Synu člověka, mluv k synům lidu+ a řekneš jim:
‚Pokud jde o nějakou zemi, v případě, že na ni přivedu meč,+ a lid země,* všichni společně, skutečně vezmou nějakého muže* a dosadí jej za svého strážného,*+
3 a on opravdu uvidí, že na tu zemi přichází meč, a zatroubí na roh* a bude varovat lid,+
4 a posluchač skutečně uslyší zvuk rohu, ale vůbec nebude dbát výstrahy,+ a meč přijde a odejme ho, jeho vlastní krev přijde na jeho vlastní hlavu.+
5 Zvuk rohu slyšel, ale nedbal výstrahy. Jeho vlastní krev bude na něm samotném. A kdyby byl sám dbal výstrahy, jeho vlastní duše* by byla unikla.+
6 Pokud jde tedy o strážného, v případě, že uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh+ a lid nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme jim duši, bude odňata pro své vlastní provinění,+ ale její krev budu vyžadovat zpět z ruky strážného.‘*+
7 Pokud jde tedy o tebe, synu člověka, učinil jsem tě strážným izraelskému domu+ a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu.+
8 Když řeknu někomu ničemnému: ‚Ničemný, rozhodně zemřeš!‘,+ ale ty opravdu nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho cestou,+ zemře jako ničemný ve svém vlastním provinění,+ ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.
9 Ale pokud jde o tebe, v případě, že budeš skutečně varovat někoho ničemného před jeho cestou, [aby se] od ní obrátil zpět, ale od své cesty se opravdu neobrátí zpět, zemře ve svém vlastním provinění,+ kdežto ty svou vlastní duši* jistě osvobodíš.+
10 Pokud jde tedy o tebe, synu člověka, řekni izraelskému domu: ‚Tak jste řekli: „Protože naše vzbouření a naše hříchy jsou na nás a hnijeme v nich,+ jak potom zůstaneme naživu?“‘+
11 Řekni jim: ‚„Jakože jsem živý,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, „mám potěšení ne ze smrti ničemného,+ ale z toho, že se ničemný obrací zpět od své cesty+ a skutečně zůstává naživu.+ Obraťte se zpět, obraťte se zpět od svých špatných cest,+ neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“‘+
12 A pokud jde o tebe, synu člověka, ty řekni synům svého lidu: ‚Spravedlnost spravedlivého ho neosvobodí v den jeho vzbouření.+ Ale pokud jde o ničemnost ničemného, nepřiměje ho ke klopýtání v den, kdy se od své ničemnosti obrátí zpět.+ A dokonce ani žádný, kdo má spravedlnost, nebude kvůli ní schopen zůstat naživu v den, kdy zhřeší.+
13 Když řeknu spravedlivému: „Rozhodně zůstaneš naživu“, a on bude opravdu důvěřovat ve svou vlastní spravedlnost a dopustí se bezpráví,+ na všechny jeho vlastní spravedlivé skutky se nebude vzpomínat, ale za bezpráví, kterého se dopustil — za to zemře.+
14 A když řeknu ničemnému: „Rozhodně zemřeš“,+ a opravdu se obrátí zpět od svého hříchu+ a koná právo a spravedlnost,+
15 [a] ten ničemný vrátí samotnou zástavu,+ i věci, kterých se zmocnil loupeží+ splatí, [a] skutečně chodí právě v ustanoveních života tím, že se nedopouští bezpráví,+ rozhodně zůstane naživu.+ Nezemře.
16 Nebude se proti němu vzpomínat na žádný z hříchů, jimiž hřešil.+ Konal právo a spravedlnost. Rozhodně zůstane naživu.‘+
17 A synové tvého lidu řekli: ‚Jehovova* cesta není správně urovnaná‘,+ ale, pokud jde o ně, je to jejich cesta, která není správně urovnaná.
18 Když se někdo spravedlivý obrátí zpět od své spravedlnosti a skutečně se dopouští bezpráví, také za to zemře.+
19 A když se někdo ničemný obrátí zpět od své ničemnosti a skutečně koná právo a spravedlnost, jen kvůli tomu zůstane naživu.+
20 A vy jste řekli: ‚Jehovova* cesta není správně urovnaná.‘+ Budu vás soudit každého podle jeho cest,+ izraelský dome.“
21 Posléze se stalo ve dvanáctém roce, v desátém [měsíci], pátý den měsíce našeho vyhnanství, že ke mně přišel ten, kdo unikl z Jeruzaléma,+ a řekl: „Město bylo sraženo!“+
22 Večer před příchodem toho, kdo unikl, spočinula na mně samotná ruka Jehovy,+ a On přistoupil k tomu, aby mi otevřel ústa, dříve než ke mně ráno přišel [ten člověk], a má ústa se otevřela a již jsem se neprokázal být oněmělý.+
23 A začalo ke mně přicházet Jehovovo slovo a říkalo:
24 „Synu člověka, obyvatelé těchto zpustošených míst+ říkají dokonce i o izraelské půdě: ‚Abraham byl jen jeden, a přece vzal do vlastnictví zemi.+ A nás je mnoho; nám byla ta země dána jako něco, co [máme] vlastnit.‘+
25 Proto jim řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Stále jíte s krví*+ a stále pozvedáte oči ke svým hnojným modlám+ a stále proléváte krev.+ Měli byste tedy vlastnit zemi?+
26 Jste závislí* na svém meči.+ Učinili* jste něco odporného+ a každý z vás poskvrnil manželku svého druha.+ Měli byste tedy vlastnit zemi?“‘+
27 Měl bys jim říci: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Jakože jsem živý, ti, kdo jsou na zpustošených místech, jistě padnou mečem;+ a kdo je na povrchu pole, toho jistě dám za potravu divokému zvířeti;+ a ti, kdo jsou na pevných místech a v jeskyních,+ zemřou morem.
28 A skutečně udělám ze země opuštěný úhor,+ ano spoušť, a bude skoncováno s pýchou její síly+ a izraelské hory budou zpustošeny+ a nikdo jimi nebude procházet.
29 A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až udělám ze země opuštěný úhor,+ ano spoušť, kvůli všem odporným věcem, které dělali.“‘+
30 A pokud jde o tebe, synu člověka, o tobě spolu mluví synové tvého lidu u stěn a ve vchodech do domů,+ a jeden mluvil s druhým, každý se svým bratrem, a řekl: ‚Pojďte, prosím, a slyšte, jaké je to slovo, které vychází od Jehovy.‘+
31 A vejdou k tobě, jako lidé vcházejí, a posadí se před tebou jako můj lid;+ a jistě uslyší tvá slova, ale nebudou je činit,+ neboť svými ústy vyjadřují chtivé touhy [a] jejich srdce jde za jejich nepoctivým ziskem.+
32 A pohleď, jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s hezkým hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj.+ A jistě uslyší tvá slova, ale nikdo je nečiní.+
33 A až se to splní — pohleď, splní se to —,+ budou také muset poznat, že se v jejich středu prokázal být prorok.“+
Poznámky
^ Nebo „za svého pozorovatele“. Heb. la·hemʹ leco·fehʹ.
^ Nebo „a lid země skutečně vezme muže [heb. ʼiš], jednoho ze svého pomezí“.
^ „Lid země.“ Heb. ʽam-ha·ʼaʹrec. Později se používalo k vyjádření opovržení. Srovnej Jana 7:47–49.
^ Nebo „šofar“.
^ Nebo „jeho vlastní život“. Heb. naf·šóʹ; řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam. Viz dodatek 4A.
^ Nebo „pozorovatele“.
^ Nebo „svůj vlastní život“. Heb. naf·šekhaʹ.
^ Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
^ Dosl. „na krvi“.
^ „Učinili“, TSy a 18 heb. rkp.; M „Učinily“.
^ Dosl. „Stáli jste“.
