Ezekiel 5:1–17
5 A pokud jde o tebe, synu člověka, ty si vezmi ostrý meč. Vezmeš si ho jako holičskou břitvu a necháš si ho přejet přes hlavu a přes vous+ a vezmeš si miskové váhy a rozdělíš [vlasy]* na díly.
2 Třetinu spálíš přímo v ohni uprostřed města, jakmile se naplní dny obléhání.+ A vezmeš další třetinu. Udeříš [ji] mečem všude kolem něho,+ a [poslední] třetinu rozptýlíš do větru,* a vytasím za nimi meč.+
3 A několik málo z nich vezmeš a zabalíš je do svých suknic.+
4 A jiné z nich vezmeš a vhodíš je doprostřed ohně a v ohni je spálíš na popel. Z jednoho* vyjde oheň na celý izraelský dům.+
5 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed národů, se zeměmi všude kolem něho.
6 A v ničemnosti přistoupil k tomu, aby se choval vzpurně proti mým soudcovským rozhodnutím více než národy+ a proti mým ustanovením více než země, které jsou všude kolem něho, neboť zavrhli má soudcovská rozhodnutí a pokud jde o má ustanovení, v těch nechodili.‘+
7 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jste byli nezkrotnější*+ než národy, které jsou všude kolem vás, nechodili jste v mých ustanoveních a nekonali jste má soudcovská rozhodnutí;+ ale jednali jste podle soudcovských rozhodnutí národů, které jsou všude kolem vás — nebo snad ne?+ —,
8 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě,* [město], ano já,+ a vykonám uprostřed tebe soudcovská rozhodnutí před očima národů.+
9 A pro všechny tvé odporné věci učiním v tobě to, co jsem neučinil, a nic podobného již neučiním.+
10 Proto otcové budou uprostřed tebe jíst syny+ a synové budou jíst své otce, a vykonám v tobě skutky soudu a rozptýlím celý tvůj zbytek do každého větru.“‘*+
11 ‚Proto jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚jistě proto, že to byla moje svatyně, kterou jsi poskvrnil všemi svými ohavnostmi+ a všemi svými odpornými věcmi,+ jsem to také já, Ten, kdo [tě] sníží,+ a mé oko nebude litovat+ a také neprojevím soucit.+
12 Třetina z tebe — zemře morem+ a dospěje uprostřed tebe ke konci hladomorem.+ A druhá třetina — padnou všude kolem tebe mečem. A [poslední] třetinu rozptýlím dokonce do každého větru+ a vytasím za nimi meč.+
13 A můj hněv jistě dospěje ke konci+ a upokojím na nich svůj vztek+ a utěším se;+ a budou muset poznat, že já, Jehova, jsem mluvil a trval jsem na výlučné oddanosti,+ až na nich skoncuji se svým vztekem.
14 A udělám z tebe* zpustošené místo a pohanu mezi národy, které jsou všude kolem tebe před očima každého kolemjdoucího.+
15 A staneš se pohanou+ a předmětem spílání,+ varovným příkladem+ a hrůzou národům, které jsou všude kolem tebe, až v tobě učiním skutky soudu v hněvu a ve vzteku a v rozvzteklených káráních.+ Já, Jehova, jsem mluvil.
16 Až na ně pošlu škodící šípy hladu,+ které se prokáží být ke zhoubě, [šípy], jež vyšlu, abych vás zničil,+ zvětším nad vámi i hladomor a polámu vaše pruty, na kterých jsou zavěšeny prstencovité chleby.*+
17 A pošlu na vás hladomor a škodící divoká zvířata+ a připraví tě o děti, a projde tebou mor+ i krev+ a přivedu na tebe meč.+ Já, Jehova, jsem mluvil.‘“
Poznámky
^ Dosl. „rozdělíš je“.
^ „Do větru.“ Heb. la·ruʹach; řec. pneuʹma·ti; lat. venʹtum. Srovnej 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ „Jednoho“, m. r.
^ „Vzpurnější“, na základě opravy.
^ „Tobě“, v heb. ž. r., vztahuje se na město Jeruzalém, v heb. ž. r., j. č.
^ „Větru.“ Heb. ruʹach; řec. aʹne·mon; lat. venʹtum. To znamená do každého směru, jímž fouká vítr.
^ Dosl. „prut chleba“.
