Ezra 1:1–11

1  A v prvním roce perského krále Kýra,*+ aby se dovršilo Jehovovo slovo z Jeremjášových+ úst, Jehova vzburcoval+ ducha perského krále Kýra, takže způsobil, aby celou jeho říší prošlo provolání,+ rovněž i písemně,+ jež říkalo:  „Tak řekl perský král Kýros:+ ‚Všechna království země mi dal+ Jehova, BŮH nebes,+ a sám mě pověřil, abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě,+ který je v Judovi.  Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž se jeho Bůh prokáže být s ním.+ Ať tedy vyjde do Jeruzaléma, který je v Judovi, a znovu staví dům Jehovy, BOHA Izraele — on je [pravý] Bůh*+ —, [dům], který byl v Jeruzalémě.+  Pokud jde o kohokoli, kdo zůstal ze všech míst, kde přebývá jako [někdo] cizí,+ ať mu muži z jeho místa přispějí stříbrem a zlatem a zbožím a domácími zvířaty spolu s dobrovolným darem+ pro dům [pravého] Boha, který byl v Jeruzalémě.‘“  Pak vstaly hlavy+ otců Judy a Benjamína a kněží a Levité, dokonce každý, jehož ducha+ [pravý] Bůh vzburcoval, aby vyšli a znovu stavěli Jehovův dům,+ který byl v Jeruzalémě.  Pokud jde o všechny okolo nich, ti posílili+ jejich ruce stříbrným náčiním, zlatem, zbožím a domácími zvířaty a vybranými věcmi kromě všeho, co bylo dobrovolně obětováno.*+  I sám král Kýros vynesl náčiní Jehovova domu,+ které Nebukadnecar přinesl z Jeruzaléma+ a pak uložil v domě svého boha.*+  A perský král Kýros přistoupil k tomu, aby je vynesl pod dohledem pokladníka Mitredata a vypočítal je judskému náčelníkovi*+ Šešbaccarovi.*+  To jsou nyní jejich počty: třicet zlatých nádob ve tvaru košíku, tisíc stříbrných nádob ve tvaru košíku, dvacet devět náhradních nádob, 10  třicet malých zlatých misek,+ čtyři sta deset malých druhořadých stříbrných misek, tisíc jiných [kusů] náčiní. 11  Všeho náčiní ze zlata a ze stříbra bylo pět tisíc čtyři sta. Všechno Šešbaccar+ přinesl, když byl vyhnaný lid+ přiváděn z Babylóna* do Jeruzaléma.

Poznámky

„Kýra“, M(heb. leKhóʹreš)LXX; syr. leKu·reš; lat. Cyʹri.
„[Pravý] Bůh.“ Heb. ha·ʼElo·himʹ, určitý člen ha předchází titul ʼElo·himʹ pro zdůraznění. Viz dodatek 1F.
Dosl. „všechno, co on (někdo) dobrovolně obětoval“.
Nebo „svých bohů“. Heb. ʼelo·havʹ, mn. č. pravděpodobně označuje vznešenost; lat. deʹi, „boha“.
Nebo „nasimu“.
„Zerubbabelovi“ v 2:2; 3:8.
„Babylóna“, LXXVg; MSy „Bábelu“.