Ezra 9:1–15
9 A jakmile byly tyto věci dokončeny, knížata+ se ke mně přiblížila a řekla: „Izraelský lid a kněží a Levité se neoddělili+ od národů zemí, pokud jde o jejich odporné věci,+ totiž [od] Kananejců,+ Chetitů,+ Perizejců,+ Jebusejců,+ Ammonitů,+ Moabců,+ Egypťanů+ a Amorejců.+
2 Přijali totiž některé z jejich dcer pro sebe a pro své syny;+ a oni, svaté semeno,+ se smísili+ s národy zemí, a ruka knížat a zastupujících vládců se v té nevěrnosti prokázala být nejpřednější.“+
3 Jakmile jsem o tom slyšel, roztrhl jsem svůj oděv+ a svůj plášť bez rukávů a začal jsem si trhat vlasy z hlavy a vousy+ a seděl jsem ohromen.+
4 Také se ke mně shromažďovali, každý, kdo se chvěl+ kvůli slovům BOHA Izraele proti nevěrnosti vyhnaného lidu, zatímco jsem seděl ohromen až do večerní obilné oběti.+
5 A při večerní obilné oběti+ jsem vstal ze svého pokoření se svým roztrženým oděvem a pláštěm bez rukávů a přistoupil jsem k tomu, abych poklekl na kolena+ a rozprostřel dlaně k Jehovovi, svému Bohu.+
6 A přikročil jsem k tomu, abych řekl:+ „Ach můj Bože, opravdu se stydím+ a rozpakuji se+ pozvednout obličej k tobě, můj Bože, neboť naše provinění+ se rozmnožila nad naši hlavu a naše provinilost narostla až k nebesům.+
7 Ode dnů našich praotců+ jsme byli ve veliké provinilosti až do tohoto dne;+ a pro svá provinění jsme byli vydáni, my sami, naši králové,+ naši kněží,+ do ruky králů zemí mečem,+ zajetím+ a drancováním+ a zahanbením obličeje+ právě jako tento den.
8 A nyní na chviličku přišla přízeň+ od Jehovy, našeho Boha, tím, že pro nás byli zanecháni ti, kdo unikají,+ a že se nám dává kolík* na jeho svatém místě, aby se nám rozzářily oči,+ náš Bože, a aby nám bylo dáno trochu oživení v našem nevolnictví.+
9 Jsme totiž sluhové;+ a náš Bůh nás nezanechal v našem nevolnictví,+ ale poskytuje nám milující laskavost před perskými králi,+ aby nám dal oživení, aby tak byl pozdvižen dům našeho Boha+ a byla obnovena jeho zpustošená místa+ a byla nám dána kamenná zeď+ v Judovi a v Jeruzalémě.
10 A co nyní řekneme, náš Bože, po tomhle? Vždyť jsme opustili tvá přikázání,+
11 která jsi přikázal prostřednictvím svých sluhů proroků, když jsi řekl: ‚Země, do které vcházíte, abyste [ji] vzali do vlastnictví, je země nečistá pro nečistotu národů zemí,+ pro jejich odporné věci,+ jimiž ji naplnily od jednoho konce k druhému konci+ svou nečistotou.+
12 A nedávejte nyní své dcery jejich synům+ ani jejich dcery nepřijímejte pro své syny; a na neurčitý čas nebudete působit pro jejich pokoj+ a jejich blahobyt,* abyste zesílili+ a jistě jedli dobré té země a vskutku [ji] vzali do vlastnictví pro své syny na neurčitý čas.‘+
13 A po všem, co na nás přišlo pro naše špatné skutky a naši velkou provinilost+ — vždyť sám, náš Bože, jsi podhodnotil naše provinění+ a dal jsi nám ty, kdo unikli, jako tyto —,+
14 máme znovu porušovat tvá přikázání a spříznit se sňatky+ s národy těchto odporných věcí?+ Nepopudíš se na nás do krajnosti,+ takže nikdo nezůstane+ a nikdo neunikne?
15 Ó Jehovo, BOŽE Izraele, jsi spravedlivý,+ protože jsme byli ponecháni jako uniklý lid, jako v tento den. Zde jsme před tebou ve své provinilosti,+ neboť je nemožné kvůli tomu před tebou obstát.“+
Poznámky
^ Pravděpodobně „ostatek“, jeden heb. rkp. a na základě malé opravy v M (z ja·thedhʹ na jeʹther).
^ Dosl. „jejich dobro“.
