Jakub 1:1–27
1 Jakub,*+ otrok+ Boha a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům,+ které jsou rozptýleny:*+
Pozdravy!
2 Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami,+
3 protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost* vaší víry působí vytrvalost.+
4 Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní+ a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.+
5 Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost,+ ať stále prosí Boha,+ neboť všem dává štědře a bez kárání;+ a bude mu dána.+
6 Ať však stále prosí+ ve víře a vůbec nepochybuje,*+ neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem.+
7 Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy* obdrží;+
8 je [to] nerozhodný*+ muž, nestálý+ na všech svých cestách.
9 Ať však ponížený bratr jásá nad svým vyvýšením+
10 a bohatý+ nad svým pokořením, protože pomine jako květ rostlinstva.+
11 Slunce totiž vychází se svým palčivým žárem a působí, že rostlinstvo vadne a jeho květ opadává a krása jeho vnějšího vzhledu zaniká. Tak rovněž bude bohatý chřadnout na svých životních cestách.+
12 Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce,+ protože potom, co je schválen, přijme korunu života,+ kterou Jehova* slíbil těm, kdo ho stále milují.+
13 Když je někdo ve zkoušce,+ ať neříká: „Jsem zkoušen Bohem.“ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší.
14 Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán* svou vlastní touhou.+
15 Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích;+ hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.+
16 Nedejte se zavést na scestí,+ moji milovaní bratři.
17 Každý dobrý dar+ a každé dokonalé obdarování je shora,+ neboť sestupuje od Otce [nebeských] světel,+ a u něho není změna v otáčení stínu.*+
18 Protože to chtěl,+ zplodil nás slovem pravdy,+ abychom byli jistým prvním ovocem+ jeho tvorů.
19 To vězte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení,+ pomalý k zlobě;+
20 zloba muže totiž nepůsobí Boží spravedlnost.+
21 Odložte proto všechnu špinavost a to nadbytečné, špatnost,+ a přijměte s mírností vštěpování slova,+ které je schopno zachránit vaše duše.*+
22 Staňte se však činiteli slova,+ a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.+
23 Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem,+ ten je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle.
24 Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem.
25 Kdo se však zahledí* do dokonalého zákona,+ který patří ke svobodě, a kdo na [něm] trvá, ten bude šťastný,+ když [to] bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.+
26 Jestliže se někomu zdá,* že zachovává vnější způsob uctívání,*+ a přece nedrží svůj jazyk na uzdě,+ ale dále klame své vlastní srdce,+ jeho způsob uctívání je nicotný.+
27 Způsob uctívání,* který je čistý+ a neposkvrněný+ ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky*+ a vdovy+ v jejich soužení+ a zachovávat se bez poskvrny+ od světa.+
Poznámky
^ „Které jsou rozptýleny.“ Dosl. „těm v diaspoře (rozptýlení) [řec. di·a·spo·raiʹ; lat. di·sper·si·oʹne]“.
^ Dosl. „Jákob“. Řec. I·aʹko·bos. „Jakub“ je jiným tvarem jména Jákob, jež znamená „uchvacující patu; vytlačitel“.
^ Dosl. „vyzkoušená (věc)“.
^ Dosl. „neposuzuje pro sebe rozděleně“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „dvojí duše“. Řec. diʹpsy·chos; lat. duʹplex aʹni·mo.
^ „Jehova“, J7,8,13,16,17; C(řec.) Kyʹri·os; ItVgSyp „Bůh“; אAB „on“. Viz dodatek 1D.
^ Nebo „chycen jakoby na vnadidlo“. Dosl. „stále váben“.
^ Nebo „změna ani stín způsobené otáčením“.
^ Nebo „vaše životy“. Řec. tas psy·chasʹ hy·monʹ; lat. aʹni·mas veʹstras; J17(heb.) naf·šo·thé·khemʹ.
^ Dosl. „sklání blízko“.
^ Nebo „si někdo myslí“.
^ „Zachovává vnější způsob uctívání.“ Lat. re·li·gi·oʹsum, „zbožný“.
^ Nebo „ovdovělé“.
^ „Způsob uctívání.“ Řec. thre·skeiʹa; lat. re·liʹgi·o, „Náboženství“.
