Jan 11:1–57
11 Jistý muž, Lazar* z Betanie, z vesnice Marie a její sestry Marty,+ byl nemocný.
2 Vskutku to byla ta Marie, která potřela Pána vonným olejem+ a svými vlasy mu osušila nohy,+ jejíž bratr Lazar byl nemocný.
3 Jeho sestry pro něj tedy poslaly a řekly: „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost,+ je nemocný.“
4 Ale když to Ježíš slyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale je pro Boží slávu,+ aby byl skrze ni oslaven Boží Syn.“
5 Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara.
6 Když však uslyšel, že je nemocný, zůstal skutečně dva dny na místě, kde byl.
7 Potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judeje.“
8 Učedníci mu řekli: „Rabbi,+ právě nedávno se Judejci* snažili, aby tě kamenovali,+ a ty tam opět jdeš?“
9 Ježíš odpověděl: „Cožpak není dvanáct hodin denní světlo? Jestliže někdo chodí za denního světla,+ o nic se neuhodí, protože vidí světlo tohoto světa.
10 Ale jestliže někdo chodí v noci,+ o něco se uhodí, protože v něm není světlo.“
11 Řekl tyto věci a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar si šel odpočinout, ale cestuji tam, abych ho probudil ze spánku.“+
12 Učedníci mu proto řekli: „Pane, jestliže si šel odpočinout, bude mu lépe.“*
13 Ježíš však mluvil o jeho smrti. Ale oni si představovali, že mluví o odpočinku ve spánku.
14 Tehdy jim proto Ježíš otevřeně řekl: „Lazar zemřel,+
15 a já se raduji kvůli vám, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“
16 Proto Tomáš, kterého nazývali Dvojče,* řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme také, abychom s ním zemřeli.“+
17 Když tedy Ježíš přišel, shledal, že je již čtyři dny v pamětní hrobce.+
18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, ve vzdálenosti asi tří kilometrů.*
19 K Martě a Marii přišlo proto mnoho Židů, aby je utěšovali+ vzhledem k jejich bratrovi.
20 Proto mu Marta, když slyšela, že Ježíš přichází, vyšla vstříc; ale Marie+ zůstala sedět doma.
21 Proto Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.+
22 A přesto nyní vím, že ti Bůh dá všechno, oč Boha poprosíš.“+
23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“+
24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení+ v posledním dnu.“
25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život.*+ Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije;+
26 a žádný, kdo žije a projevuje víru ve mne, vůbec nikdy nezemře.+ Věříš tomu?“
27 Řekla mu: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi KRISTUS, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“+
28 A když to dořekla, odešla a zavolala svou sestru Marii a tajně jí řekla: „Učitel+ je zde a volá tě.“
29 Ta, když to slyšela, rychle vstala a odešla k němu.
30 Ježíš vskutku ještě nevstoupil do vesnice, ale byl stále na místě, kde ho Marta potkala.
31 Proto Židé, kteří s ní byli v domě+ a utěšovali ji, když viděli Marii, že rychle vstala a vyšla, následovali ji, protože předpokládali, že jde k pamětní hrobce,+ aby tam plakala.
32 A tak Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.“+
33 Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se;+
34 a řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď a uvidíš.“
35 Ježíš dal průchod slzám.+
36 Proto Židé začali říkat: „Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost!“+
37 Ale někteří z nich řekli: „Nebyl tento [člověk], který otevřel oči+ slepého, schopný zabránit, aby onen nezemřel?“
38 Tak Ježíš, když opět v sobě zasténal, přišel k pamětní hrobce.+ Byla to vlastně jeskyně a před ní ležel kámen.+
39 Ježíš řekl: „Odstraňte kámen.“+ Marta, sestra toho, [který] skonal, mu řekla: „Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“*
40 Ježíš jí řekl: „Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?“+
41 Proto odstranili kámen. Nyní Ježíš pozdvihl oči k nebi+ a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel.+
42 Věděl jsem sice, že mě vždy vyslyšíš; ale mluvil jsem kvůli zástupu,+ který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě vyslal.“+
43 A když to řekl, zvolal silným hlasem: „Lazare,* pojď ven!“+
44 [Člověk,] který byl mrtev, vyšel s nohama a rukama ovázanýma obinadly+ a jeho tvář byla ovázána látkou. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a ať jde.“
45 Proto v něj uvěřili mnozí Židé, kteří přišli k Marii a spatřili, co udělal;+
46 ale někteří z nich odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.+
47 Přední kněží a farizeové tedy shromáždili Sanhedrin+ a začali říkat: „Co máme dělat, protože ten člověk provádí mnoho znamení?+
48 Jestliže ho necháme tak, všichni v něj uvěří+ a Římané+ přijdou a odejmou jak naše místo,*+ tak náš národ.“
49 Ale jeden z nich, Kaifáš, který byl v tom roce veleknězem,+ jim řekl: „Nevíte vůbec nic
50 a neuvažujete, že je k vašemu prospěchu, aby jeden člověk zemřel ve prospěch lidu,+ a ne aby byl celý národ zahuben.“+
51 To však neřekl sám od sebe; protože však byl v tom roce veleknězem, prorokoval, že Ježíš byl určen, aby zemřel za národ,
52 a ne pouze za národ, ale aby Boží děti, které jsou rozptýleny,+ také shromáždil v jedno.+
53 Proto se od toho dne radili, že ho zabijí.+
54 Ježíš tedy již mezi Židy veřejně+ nechodil,+ ale odebral se odtud do krajiny blízko pustiny, do města zvaného Efrajim,+ a tam s učedníky zůstal.
55 Byl blízko židovský pasach+ a mnoho lidí z té krajiny vyšlo před pasachem do Jeruzaléma, aby se obřadně očistili.+
56 Proto hledali Ježíše, a jak postávali v chrámu, říkali jeden druhému: „Jaký je váš názor? Že vůbec nepřijde na svátek?“
57 Přední kněží a farizeové totiž dali nařízení, že kdo by se dozvěděl, kde je, má [to] odhalit, aby se ho zmocnili.
Poznámky
^ „Lazar“, אABJ17; J7–14,16,18,19,22 „Eleazar“, znamená „Bůh pomohl“.
^ Nebo „bude zachráněn“.
^ Nebo „Didymos“. Řec. Diʹdy·mos; lat. Diʹdy·mus.
^ Dosl. „asi patnáct stadií daleko“. Asi 2,8 km. Stadion odpovídalo jedné osmině římské míle, tedy 185 m.
^ „Já jsem vzkříšení a život.“ Řec. E·goʹ ei·mi he a·naʹsta·sis kai he zo·eʹ; lat. Eʹgo sum re·sur·recʹti·o et viʹta; J17(heb.) ʼA·no·khiʹ hat·tequ·mahʹ weha·chai·jimʹ.
^ Dosl. „čtvrtý“, řadová číslovka, jež ukazuje, že šlo o tři celé dny a část dalšího dne.
^ Tedy chrám.
