Jan 12:1–50
12 Ježíš tedy přišel šest dnů před pasachem do Betanie,+ kde byl Lazar,*+ kterého Ježíš vzbudil z mrtvých.
2 Proto tam pro něj uspořádali večeři a Marta+ [jim] sloužila,+ ale Lazar byl jeden z těch, kteří s ním spočívali u stolu.+
3 Marie proto vzala libru* vonného oleje, pravý nard,+ velmi drahý, a potřela Ježíšovy nohy a svými vlasy mu nohy osušila.+ Dům se naplnil vůní vonného oleje.
4 Ale Jidáš Iškariotský,+ jeden z jeho učedníků, který se ho chystal zradit, řekl:
5 „Proč nebyl ten vonný+ olej prodán za tři sta denárů,* a dáno chudým?“+
6 To však neřekl, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj+ a měl pokladničku+ a odnášel peníze do ní dávané.
7 Ježíš proto řekl: „Nech ji, ať dodrží obyčej vzhledem ke dni mého pohřbu.+
8 Chudé+ totiž máte u sebe vždy, ale mne nebudete mít vždy.“
9 Velký zástup Židů se proto dozvěděl, že je tam, a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také aby viděli Lazara, kterého vzbudil z mrtvých.+
10 Přední kněží se nyní uradili, že zabijí i Lazara,+
11 protože kvůli němu tam chodili mnozí Židé a uvěřili v Ježíše.+
12 Když příští den uslyšel velký zástup, který přišel na svátek, že Ježíš přichází do Jeruzaléma,
13 vzali palmové ratolesti+ a vyšli mu vstříc. A začali křičet:+ „Zachraň, prosíme!*+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu,+ ano izraelský král!“+
14 Když však Ježíš našel mladého osla,+ posadil se na něj, právě jak je napsáno:
15 „Neměj strach, sionská dcero. Pohleď, tvůj král přichází+ a sedí na oslátku.“+
16 Jeho učedníci si toho nejprve nepovšimli,+ ale když byl Ježíš oslaven,+ pak si připomněli, že to bylo vzhledem k němu napsáno a že mu to udělali.+
17 Zástup, který byl s ním, když vyvolal Lazara+ z pamětní hrobky a vzbudil ho z mrtvých, tedy dále vydával svědectví.+
18 Proto mu šel zástup také vstříc, protože slyšeli, že provedl to znamení.+
19 Proto si farizeové+ mezi sebou řekli: „Pozorujete, že se vůbec nikam nedostáváte. Podívejte se, svět jde za ním.“+
20 Mezi těmi, kdo přišli na svátek, aby uctívali, byli nějací Řekové.+
21 Ti tedy přistoupili k Filipovi,+ který byl z galilejské Betsaidy, a začali ho žádat a říkali: „Pane, chceme vidět Ježíše.“+
22 Filip přišel a pověděl to Ondřejovi. Ondřej a Filip přišli a pověděli to Ježíšovi.
23 Ale Ježíš jim odpověděl a řekl: „Přišla hodina, aby byl Syn člověka oslaven.+
24 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Pokud pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstává pouze jedno [zrno]; jestliže však zemře,+ pak přinese mnoho ovoce.
25 Kdo má rád svou duši,* hubí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě,+ zachrání ji pro věčný život.+
26 Jestliže mi chce někdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.*+ Jestliže mi chce někdo sloužit, Otec ho poctí.+
27 Má duše je nyní znepokojená,+ a co řeknu? Otče, zachraň mě od této hodiny.+ A přece, proto jsem přišel k této hodině.
28 Otče, oslav své jméno.“ Vyšel tedy hlas+ z nebe: „Oslavil jsem [je] a opět [je] oslavím.“+
29 Proto zástup, který stál kolem a slyšel to, začal říkat, že zahřmělo. Jiní začali říkat: „Mluvil k němu anděl.“
30 Ježíš odpověděl a řekl: „Ten hlas nevyšel kvůli mně, ale kvůli vám.+
31 Nyní je souzen tento svět; nyní bude panovník tohoto světa+ vyvržen.+
32 A přece, jestliže budu pozvednut+ ze země, přitáhnu k sobě lidi všeho druhu.“*+
33 To skutečně říkal, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.+
34 Zástup mu proto odpověděl: „Ze Zákona jsme slyšeli, že KRISTUS zůstává navždy;+ jak to, že říkáš, že Syn člověka musí být pozvednut?+ Kdo je ten Syn člověka?“+
35 Ježíš jim tedy řekl: „Světlo bude ještě chvilku mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nepřemohla tma;+ a ten, kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.+
36 Zatímco máte světlo, projevujte víru ve světlo, abyste se stali syny světla.“+
Ježíš to pronesl, odešel a schoval se jim.
37 Ale třebaže provedl před nimi tolik znamení, neuvěřili v něj,
38 takže se naplnilo slovo, které řekl prorok Izajáš: „Jehovo,* kdo uvěřil v to, co jsme slyšeli?*+ A pokud jde o Jehovovu* paži, komu byla zjevena?“+
39 Důvodem, proč nebyli schopni věřit, je, že Izajáš opět řekl:
40 „Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce,+ aby svýma očima neviděli a nepochopili svým srdcem a neobrátili se a já abych je neuzdravil.“+
41 Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu+ a mluvil o něm.
42 Přesto i mnozí z vládců v něj skutečně uvěřili,+ ale kvůli farizeům [ho] nevyznali, aby nebyli vyhnáni ze synagógy;*+
43 neboť milovali lidskou slávu více než samotnou Boží slávu.+
44 Ale Ježíš zvolal a řekl: „Kdo věří ve mne, nevěří [jen] ve mne, ale [také] v toho, kdo mě poslal;+
45 a ten, kdo mě vidí, vidí [také] toho, kdo mě poslal.+
46 Přišel jsem do světa jako světlo,+ aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.+
47 Jestliže však někdo slyší mou řeč a nedodržuje ji, nesoudím ho; neboť jsem nepřišel svět soudit,+ ale svět zachránit.+
48 Kdo mě znevažuje a nepřijímá mou řeč, má toho, kdo ho soudí. Slovo,+ které jsem mluvil, to ho bude soudit v posledním dnu;
49 protože jsem nemluvil ze svého vlastního popudu, ale sám Otec, který mě poslal, mi dal přikázání, co povědět a co mluvit.+
50 Vím také, že jeho přikázání znamená* věčný život.+ Proto věci, které mluvím, mluvím, právě jak mi [je] pověděl Otec.“+
Poznámky
^ Řec. liʹtran. Asi 327 g.
^ Asi 260 dolarů v případě, že 1 unce (28,35 g) stříbra má hodnotu 7 dolarů. Viz dodatek 8A.
^ Viz dodatek 1D.
^ Dosl. „Hosanna“. J7–14,16–19,22(heb.) Hó·šaʽ-naʼʹ.
^ Nebo „život“. Řec. psy·chenʹ; J17,18,22(heb.) naf·šóʹ (ze slova neʹfeš).
^ „Služebník.“ Řec. di·aʹko·nos; lat. mi·niʹster (ze slova miʹnus, „méně“); J18,22(heb.) meša·rethiʹ, „můj služebník“.
^ Nebo „všechny lidi“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „kdo uvěřil naší zprávě?“.
^ Viz dodatek 1D.
^ Nebo „je“.
