Jan 13:1–38
13 Nyní, protože před svátkem pasach věděl, že přišla jeho hodina,+ aby odešel z tohoto světa k Otci,+ Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě,+ miloval je až do konce.
2 Zatímco tedy večeře pokračovala* a Ďábel již vložil do srdce Jidáše Iškariotského, syna Šimonova,+ aby ho zradil,+
3 on, protože věděl, že [mu] Otec dal všechno do rukou+ a že vyšel od Boha a odchází k Bohu,+
4 vstal od večeře a odložil své svrchní oděvy. A vzal ručník a přepásal se.+
5 Pak nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy+ a osušovat je ručníkem, kterým byl přepásán.
6 A tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: „Pane, umýváš mi nohy?“+
7 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Nyní nerozumíš tomu, co dělám, ale potom porozumíš.“+
8 Petr mu řekl: „Jistě mi nikdy nebudeš mýt nohy.“ Ježíš mu odpověděl: „Pokud tě neumyji,+ nemáš se mnou podíl.“
9 Šimon Petr mu řekl: „Pane, nejen mé nohy, ale také mé ruce a hlavu.“
10 Ježíš mu řekl: „Kdo se vykoupal,+ nepotřebuje víc než si dát umýt nohy, ale je zcela čistý. A vy jste čistí, ale ne všichni.“
11 Opravdu znal člověka, který ho zrazoval.+ Proto řekl: „Ne všichni z vás jsou čistí.“
12 Když jim tedy umyl nohy, oblékl si svrchní oděvy a položil se opět ke stolu, řekl jim: „Víte, co jsem vám učinil?
13 Oslovujete mne ‚Učiteli‘+ a ‚Pane‘+ a mluvíte správně, neboť jím jsem.+
14 Jestliže jsem vám tedy umyl nohy,+ ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy.+
15 Dal jsem vám totiž vzor, abyste také vy činili, právě jak jsem já učinil vám.+
16 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Otrok není větší než jeho pán, ani ten, kdo je vyslán,* není větší než ten, kdo ho poslal.+
17 Jestliže to víte, jste šťastní, děláte-li to.+
18 Nemluvím o vás všech; znám ty, které jsem vyvolil.+ Ale je to, aby se splnilo Písmo:+ ‚Ten, kdo se živil mým chlebem, pozvedl proti mně patu.‘+
19 Povídám vám to od této chvíle, dříve než se to stane,+ abyste uvěřili, až se to skutečně stane, že jsem [to] já.
20 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo přijímá každého, koho posílám, přijímá [také] mne.+ A zase, kdo přijímá mne, přijímá [také] toho, který mě poslal.“+
21 Když to řekl, Ježíš se v duchu znepokojil a vydal svědectví a řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“+
22 Učedníci se začali dívat jeden na druhého a byli na rozpacích, o kom [to] říkal.+
23 U Ježíšových prsou spočíval jeden z jeho učedníků a Ježíš ho miloval.*+
24 Šimon Petr na něj proto kývl a řekl mu: „Pověz, kdo to je, o kom [to] říká.“
25 Ten se tedy naklonil dozadu na Ježíšovu hruď a řekl mu: „Pane, kdo je to?“+
26 Ježíš tedy odpověděl: „Je to ten, jemuž dám sousto, které namočím.“+ A tak když namočil sousto, vzal je a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27 A do toho pak po tom soustu vstoupil Satan.+ Ježíš mu proto řekl: „Co děláš, dodělej rychleji.“
28 Avšak nikdo z těch, kteří spočívali u stolu, nevěděl, proč mu to řekl.
29 Protože měl Jidáš pokladničku,+ někteří si vskutku představovali, že mu Ježíš pověděl: „Kup věci, které potřebujeme na svátek“, nebo že by měl dát něco chudým.+
30 Když přijal sousto, okamžitě tedy vyšel. A byla noc.+
31 Proto když vyšel, Ježíš řekl: „Nyní je Syn člověka oslaven+ a Bůh je oslaven ve spojitosti s ním.*
32 A Bůh sám ho oslaví+ a oslaví ho okamžitě.
33 Děťátka,+ jsem s vámi ještě chvíli. Budete mě hledat; a právě jak jsem řekl Židům: ‚Kam jdu, nemůžete přijít‘,+ říkám nyní také vám.
34 Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás,+ tak abyste i vy milovali jeden druhého.+
35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“+
36 Šimon Petr mu řekl: „Pane, kam jdeš?“ Ježíš odpověděl: „Tam, kam jdu, mě nemůžeš nyní následovat, ale budeš [mě] následovat později.“+
37 Petr mu řekl: „Pane, jak to, že tě nemohu nyní následovat? Vzdám se své duše v tvůj prospěch.“+
38 Ježíš odpověděl: „Vzdáš se své duše* v můj prospěch? Vpravdě, vpravdě ti říkám: Kohout rozhodně nezakokrhá, dokud mě třikrát nezapřeš.+
Poznámky
^ Nebo „byla připravována“.
^ „Ten, kdo je vyslán.“ Nebo „apoštol (zplnomocněnec)“. Řec. a·poʹsto·los; lat. a·poʹsto·lus.
^ Nebo „měl raději“.
^ Nebo „jeho prostřednictvím“.
^ Nebo „života“. Řec. psy·chenʹ; lat. aʹni·mam; J17,18,22(heb.) naf·šekhaʹ (ze slova neʹfeš).
