Jan 14:1–31
14 Ať se vaše srdce neznepokojuje.+ Projevujte víru v Boha,+ projevujte víru také ve mne.+
2 V domě mého Otce je mnoho příbytků.+ Kdyby to bylo jinak, byl bych vám to pověděl, protože odcházím, abych vám připravil místo.+
3 Také, jestliže půjdu a připravím vám místo, přijdu opět+ a přijmu vás k sobě domů,+ abyste i vy byli, kde jsem já.+
4 A kam jdu, cestu znáte.“
5 Tomáš+ mu řekl: „Pane, nevíme, kam jdeš.+ Jak známe cestu?“
6 Ježíš mu řekl: „Jsem cesta+ a pravda+ a život.+ Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.+
7 Kdybyste mě byli poznali, byli byste také poznali mého Otce; od této chvíle ho znáte a viděli jste ho.“+
8 Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“
9 Ježíš mu řekl: „Byl jsem s vámi tak dlouho, a přesto jsi mě, Filipe, nepoznal? Kdo viděl mne, viděl [také] Otce.+ Jak to, že říkáš: ‚Ukaž nám Otce‘?+
10 Nevěříš, že jsem ve spojení s Otcem a že Otec je ve spojení se mnou?+ Co vám říkám, nemluvím sám od sebe,* ale Otec, který zůstává ve spojení se mnou, koná své skutky.+
11 Věřte mi, že jsem ve spojení s Otcem a Otec je ve spojení se mnou; jinak věřte kvůli samotným skutkům.+
12 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo projevuje víru ve mne, ten bude také činit skutky, které já činím; a bude činit skutky větší+ než tyto, protože odcházím k Otci.+
13 O cokoli také poprosíte v mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven ve spojitosti se Synem.+
14 Jestliže poprosíte* o cokoli v mém jménu, udělám to.
15 Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání;+
16 a požádám Otce a dá vám jiného pomocníka,* aby byl s vámi navždy,+
17 ducha* pravdy,+ kterého svět nemůže přijmout,+ protože jej nevidí ani jej nezná. Vy jej znáte,* protože s vámi zůstává a je ve vás.+
18 Nezanechám vás osiřelé.*+ Přijdu k vám.
19 Ještě chvíli a svět mě již nespatří,+ ale vy mě spatříte,+ protože já žiji a vy budete žít.+
20 V ten den poznáte, že jsem ve spojení se svým Otcem a vy jste ve spojení se mnou a já jsem ve spojení s vámi.+
21 Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.+ Kdo zase miluje mne, bude milován mým Otcem, a budu ho milovat a jasně se mu ukáži.“
22 Jidáš,+ ne Iškariotský, mu řekl: „Pane, co se stalo, že zamýšlíš jasně se ukázat nám, a ne světu?“+
23 Ježíš mu odpověděl a řekl: „Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo+ a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.+
24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není moje, ale patří Otci, který mě poslal.+
25 Když jsem zůstával s vámi, mluvil jsem k vám o tom.
26 Ale pomocník,* svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten* vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl.+
27 Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj.+ Nedávám vám jej způsobem, kterým jej dává svět. Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.
28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím, a přijdu k vám [zpět]. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, protože Otec je větší+ než já.
29 Pověděl jsem vám [to] tedy nyní, dříve než se to stane,+ abyste věřili, až se to opravdu stane.
30 Nebudu již s vámi mnoho* mluvit, neboť přichází panovník+ světa. A nemá nade mnou [moc],+
31 ale aby svět poznal, že miluji Otce, jednám právě tak, jak mi Otec přikázal.+ Vstaňte, pojďme odtud.
Poznámky
^ Dosl. „ze sebe“.
^ Nebo „jiného parakleta (utěšitele)“. Řec. alʹlon pa·raʹkle·ton, m. r.
^ Nebo „činnou sílu“. Řec. to pneuʹma, stř. ř. Viz 1Mo 1:2, ppč. „síla“.
^ „Jej nevidí... Vy jej znáte.“ „Jej“ (řec. au·toʹ, stř. r.) se vztahuje na „ducha“ (to pneuʹma, stř. r.).
^ Nebo „sirotky“. Řec. or·fa·nousʹ; lat. orʹfa·nos.
^ Nebo „parakletos (utěšitel)“. Řec. ho ... pa·raʹkle·tos, m. r.
^ „Ten“, m. r., vztahuje se na „pomocníka“, m. r.
^ Dosl. „mnoho (věcí)“.
